Trojúhelník

Martina šla jako vždy za Adamem. Našla ho přesně jak čekala.-Smutně koukal do novin a stále dokola si četl článek "18-letá Klára shledána psychicky labilní." Moc dobře věděla co se tam píše, článek vlastně opakoval to, co už všichni věděli. Byly to informace typu: "Svého ex přítele se rozhodla zabít, a tak ho strčila pod jedoucí auto…" Vypadalo to děsně-jako ten jeho pád pod auto a jak ho potom odhodilo" říká očitý svědek…"Už jsem nemohl nic udělat" lituje řidič…Chlapec naštěstí přežil. V současné době podstupuje náročnou rehabilitaci…Dívka byla soudním psychologem shledána psychicky labilní…
"Jak je?" zeptala se tiše a když neodpověděl, dodala, "nevyčítej si to. Ty za to nemůžeš. Oni se o ni postarají a bude jí líp."
Přikývl.
"A jak je?" zopakovala svoji první otázku. "Pořád stejně, ale zítra to bude horší. Doktoři řekli, že se už budu muset postavit. Chodit ne, ale stejně…hlava se mi motá jen když mě posaděj, ale jen chvíli proto chtěj zejtra pokračovat." "Neboj ty to zvládneš."
"Budu muset.-A jak se máš ty? Co vlastně děláš?"
"Tak normálně i když bez tebe mám nějak moc volnýho času."
"To sme na tom stejně."
"No vidíš, málem bych zapomněla, přinesla sem ti ty dývka, aby ses nenudil."
"Jé, díky lásko. Ty jsi zlatíčko. A to sem v tom únoru na ty hory s našima nechtěl jet. Ještě že sem si to rozmyslel…"

Adam se křečovitě držel sestřičky a doktora. Chvilku stál a potom doktor řekl:"Tak dobře, položíme ho."
Opatrně a velice pomalu položili Adama zpět na postel.
"Teď odpočívejte. Jak se cítíte?"
"Točí se se mnou svět" řekl skomírajícím hlasem Adam, "a sem naprosto grogy."
"Neboli nic překvapivého" zhodnotil to doktor, "budu sem dnes já nebo sestra často chodit, ale teď si opravdu odpočiňte, klidně i spěte. Zatím naschle."
Adam začal rychle usínat. Už byl skoro v říši snů, když se dveře jeho pokoje doslova rozlítly.
"Ty parchante" začal mu nadávat přicházející, ve kterém okamžitě poznal Klářina otce, "kvůli tobě.- Jen kvůli tobě-ty hajzle.-Kvůli tobě-zamotals jí hlavu a odkop jí.- Nejradši bych tě s tý postele shodil a rozbil ti dršku, že už by ti jí nesešili. Moje holčička chudák-skončila ve cvokárně- a jen kvůli tobě."
Do pokoje vběhla sestřička a těsně po ní doktor.
"Co se děje?" vykřikl, "co si to dovolujete. Okamžitě odejděte nebo vás vyvedeme proti vaší vůli.-Proč tady tak vyvádíte? Akorát přitížíte pacientovi."
"Kéž by. To bych byl šťastnej" zahuhlal ještě při odchodu.
"Kdo to byl?" zeptala se sestra doktora.
Ten se podíval na Adama.
"Klářin otec" odpověděl velmi tiše.
"Aha, no jo, teď už to chápu. No, uklidněte se a pokuste se znovu spát."
"Hm."
Protože byl utahaný, tak usnul, ale spal těžce. Když se probudil, byl utahaný minimálně stejně, ne-li víc.

"Ahoj lásko" zašveholila Martina zvesela, "jak je?" Podíval se na ní strhaným pohledem. "Si vyřízeném viď?"
"Úplně a totálně."
"To bude lepší uvidíš."
"Jo bude. Teda pokud nebudu mít další milý návštěvy."
"Kdo tady byl?"
"Klářin otec."
"Její táta? A co chtěl?"
"Vyčítal mi, že kvůli mně skončila jeho dcera na psychiatrii. Že sem hajzl.-A že za to můžu jen já, protože sem jí poplet hlavu a pak jí odkopnul."
"Jak si můžu něco takovýho dovolit. Takovej hnusném výmysl."
"V podstatě říkal pravdu."
Vyděšeně se na něj podívala, chvíli na něj zírala a pak rázně spustila:"Co to říkáš? Co blbneš? To je úplná blbost. Klára není psychicky v pořádku. Vždyť se tě pokusila zabít. Doktoři jí pomůžou a bude jí líp. A že si jí poplet hlavu a odkopnul? Že se někdo s někym rozejde, je přece úplně normální- Ty za nic nemůžeš. Rozumíš!? Nic z toho není tvoje vina, ano lásko?"
"Jo jasný."
"Tímhle se vůbec nezabývej. Ty se teď musíš hlavně uzdravit."
"Jo, ale co bude dělat až odtud vyleze. Vždyť teď ani neni ve škole."
"A co ty? Kvůli ní taky nejsi ve škole a musíš všechno dohánět."
Podívala se na něj rezignovaným pohledem.
"Máš pravdu, já to asi potřeboval jen připomenout.-A to ti šlo výtečně."
"Trochu se mi rozjela pusa, no."
"No trošku víc" řekl s úsměvem.
"Se stává" řekla ještě, už zvesela a přitulila se k němu.