Slunečnice

Den zažínal jako každý jiný.. prostě pátek..
Jenže obyčejný den, který když zažívám umírám nudou..jelikož se většinou nestane nic po čem by mé srdce toužilo..?! Tak takový den to opravdu nebyl..
Na večer začalo poprchat a mě tak napadlo, že když už není vedro mohla bych se jít projít… šala jsem jako obvykle sama jelikož má kamarádka byla jako vždy se svým klukem..no ale co já jí to přála aspoň někdo je šťastný.. a já kluka neměla..měla jsem jen zlomený srdce z mé poslední lásky..
A tak jsem šla na místo teda spíš procházela jsem se po cestě kolem které byly všude místa na kterých jsem bývala ten nejšťastnější člověk na světě..
Začalo pršet víc a já cítila v každé kapce, která mi dopadlo na tělo jeho dotyky a horoucí polibky.. a ta vůně deště, nebyla to vůně deště, ale jeho vůně která mě vždycky tak přitahovala.. tohle všechno mělo jeden důsledek a to ten, že místo toho aby mi po tváří stékaly jen sladké kapky deště, se mi z očí začali hrnout slané kapky, Slzy….
A tak jsem s tou sladko-slanou směsicí na tvářích šla dál.. Nemohla jsem na něj nemyslet byl všude kolem mě, v každé kapičce deště, v každičké slze… a pořád se mi honilo hlavou proč mi to udělal když já jsem ho tak milovala.. a těmito myšlenkami jsem šla, šla a šla…
Když v tom jsem zakopla o kámen.. ale ne o obyčejný kámen o kámen co jsem ho sem položila když jsem byla ještě s ním.. a ni nevím proč jsem to tehdy udělala, ale vím, že on pod něj dal semínko se slovy: „ Dokud to tu semínko bude, budu Tě mít rád..“
Těžko říct jestli na to už zapomněl nebo mě má rád doopravdy, ale jedno jistý bylo to semínko tam leží a klíčí.. po chvilce kdy jsem se na semínko dívala mi docvaklo, že je to semínko slunečnice, mé nejoblíbenější květiny.. a to mi připadlo divné jelikož semínko slunečnice poznám vždy..a to semínko co tam před časem dával od slunečnice určitě nebylo..
Náhle oblohu rozpůlil blesk a mě se v hlavě taky zablesklo.. vybavila se mi otázka kterou mi včera položil, zněla takto: „Jaká je tvá nejoblíbenější květina??“ pomyslela jsem si „ má mě rád určitě ano..proč by sem jinak dával to semínko?“ Že jsem to semínko položil někdo jiný bylo celkem dost nepravděpodobný, protože tohle místo bylo jakoby stovky kilometrů vzdálené od civilizace…a navíc proč by sem někdo dával semínko slunečnice a zrovna pod tenhle kámen…
Pak jsem nějak přestala chápat a tak jsem se rozhodla, že půjdu domů.. taky jsem vlastně měla důvod jelikož tichý déšť se změnil v zuřící bouřku čehož jsem si do té doby nevšimla, ale ani teď mi to nevadilo.. Nevadili mi nohy od bláta, mokré vlasy a promočené triko nic z toho jsem prostě nevnímala jediný na co byla upřená moje pozornost bylo to, že jsem ho cítila čím dál tím víc ta vůně byla všude..jenže v tom mi zazvonil mobil, máma a její ustaraný řeči: „ Ihned pojď domů, ještě nastydneš..“Takže to, že ho cítím a to, že to semínko se tam objevilo nějakým zázračným způsobem muselo jít stranou…a já jsem se musela rychle rozběhnout k domu…
Večer jsem nemohla usnout.. pořád jsem na to myslela no a hlavně na něj.. a tak jsem si radši dala na uši sluchátka, zapnula MP3 a usnula..
Ráno svítilo sluníčko a mě tak napadlo jak se asi vede semínku.. ale byla sobota a já jsem tím pádem musela uklízet.. až jsem všechny mé úkoly splnila byly tři hodiny odpolední a já jsem si šla přečíst nějaký časopis… nějak kolem čtvrté jsem se šla podívat do schránky ani nevím proč prostě mi něco říkalo, že tam mám jít..
Otevřela jsem schránku a k mému úžasu tam byla obálka připadlo mi to divné v sobotu a dopis?? Ještě divnější však bylo to, že ten dopis patřil mě..tak jsem obálku popadla a utíkala na mé mistečko v zahradě.. když jsem vyndala papírek bylo na něm napsané: : V 17:00 na místě které uznáš za vhodné, ničeho se neboj… PS: prosím přijď..“
Neměla jsem představu o tom kdo by mohl být odesílatelem jen jsem doufala, že to bude On..
Bylo 16.40 a já se vydala na místo které jsem uznala za vhodné to místo bylo jak jinak než u toho kamene.. přišla jsem přesně v pět, sedala jsem si odvalila kámen a „hypnotizovala“ jsem to semínko..
Když se náhle ozvalo zakašlání, otočila jsem se a stál tam on..žádný sen ale On..byl nádherný měl triko na něm košili, jeho „suprový“ ryfle a mokré vlasy..a k tomu držel v ruce ohromnou kytku slunečnic.. Skoro jsem nedýchala a až jsem se konečně zmohla na nádech splynuly mé rty s jeho..
Cítila jsem se jako v sedmém nebi…
On my potom vysvětlil jak to všechno bylo.. Řekl mi: „ Uvědomil jsem si, že ty jsi ta pravá.. a za tu dobu co jsem byl sám jsem zjistil, že bez tebe žít nemůžu..“ a tak ho včera napadlo , že se půjde podívat na to semínko.. pro jistotu vzal doma klíčící semínko slunečnice které potom položil pod ten kámen… Šel si sednout opodál na vysoký strom..( to vysvětlovalo, proč jsem ho tam cítila) no a pak jsem tam přišla já… on si uvědomil, že jsem na něj taky nezapomněla..a tak mi dal do schránky ten dopis…
Když mi to dovyprávěl pohladil mě po vlasech, dal mi tu kytici slunečnic a pak mi řekl těch nekrásnějších osm písmenek „ MILUJI TĚ“ .. od té doby jsme zase spolu.. už je to měsíc
a on mi dnes přinesl slunečnici, ale ne jen obyčejnou slunečnici tu co vyrostla z toho semínka..prý tam dal semínko další a slíbil mi, že mi každý měsíc přinese slunečnici, která vyroste „ z kamene..“
Oba dva jsme teď hrozně šťastní a občas se zajdeme podívat na ten kámen díky kterému jsem zase spolu..
A já se na něj nemůžu zlobit když mi někdy řekne: „ ty moje krásná slunečnice..“

Tak vidíte, jen díky jednomu kameni a semínku..byla tahle dívka šťastná.. no a vlastně taky díky tomu. že jeden letní den začalo nebe plakat..no a vlastně kdyby nezačalo nedalo by se o tomhle příběhuříct „Kapka deště, Kapka štěstí“