Dům z karet

I.
„ Michalo, sakra vstávej,škola je povinností každého z nás.V červenci si vstávej v kolik chceš,ale je teprve říjen.Tak vstávej ať nepřijdeš pozdě!“ Je teprve říjen a mně už se nechce z postele.Nevím,co budu dělat za několik měsíců.Ta otravná škola mě jednou přivede do hrobu.Po 10 minutách odhodlávání konečně vylezu z postele,proběhnu koupelnou a provedu základní hygienu.Při oblékání snídám,pak naházím do báglu věci do školy.Rychle vyběhnu za barák s Vandou a pak už utíkám do školy.Musím začít vstávat dřív.Tohle dobíhání do třídy za minutu osm se mi jednou vymstí.Pozdravím Káju,moji nejlepší kamarádku a zároveň spolužačku se kterou sedím v lavici už od 1.třídy.Vyndám si z batohu potřebné učení a v tom momentě už naše češtinářka a zároveň třídní učitelka vchází do dveří.Uvítá nás slovy: „Zítra přijde k vám do třídy nový spolužák,tak buďte tak hodní a nechte si své pubertální projevy na pozdější dobu,Dominiku.Nechci aby jste ho vylekali hned první den.Tak ho hezky přivítejte. “ No super,buď to bude zase nějaký šprt nebo namachrovaný frajírek,normální kluci totiž už vymřeli,špitnu Káje.
Když už konečně zvoní a je půl druhé,tak mi kručí v břiše,že si myslím,že to musí slyšet celá škola.Co nejrychleji se snažím nahrnout do jídelny.S Kájou jsme si sedly do rohu v jídelně.Po pár minutách si k nám přisedne Dominik s Adamem.Jenom mezi námi,Adam je hezkej. Má naprosto úžasný, modrý kukadla.Ale jsme jen kamarádi.I když občas toužím po tom,aby z toho bylo něco víc. „Tak co pjůtky,těšíte se na nového spolužáka?“ zakření se Dominik a vytáhne mě z mého snění.Z toho se vyvine debata na půl hodiny,takže ze školy vycházím až ve 2 odpoledne.To už ale na mě před školou čeká Zdeněk,můj kluk.Chodí do vedlejší třídy.Uvítá mě tou nejsladší pusou.Konečně něco pěkného na tom dlouhém,nudném,školním poledni.Ještě se rozloučím s Kájou,lípnu Adamovi pusu na tvář,na Dominika mrknu a už upaluju za Zdeňkem.Ani tu pusu,kterou jsem věnovala Adamovi nekomentuje,už si zvykl.Bodejť by ne,je to můj nejlepší kámoš a moje láska není žárlivá a ví,že miluji jen jeho.Poté už ruku v ruce směřujeme ke mně domu.Cestou si povídáme o všem možném.A já se dozvídám,že jeho třída,jede příští týden na lyžák.Moc dobře vím,že od něho ze třídy ho jedna holka balí už od začátku,kdy přišel k nám na školu. „Slíbíš mi,že se nedáš a nebudeš mi nevěrný“,žádám slib od své lásky. „Míšo,ty víš,že miluju tebe“ ujišťuje mě Zdenda.U mě doma si spolu lehneme do postýlky a mně je fajn.Našla jsem kluka,který je naprosto úžasný,miluju ho a on miluje mě,snad.Je to neuvěřitelné.Přišel k nám na školu minulý rok a hned týden na to,jsme spolu začali chodit.A už je to 9 měsíců.Zdá se to naprosto neuvěřitelné.Občas si říkám,jestli se něco nepokazí,když je to všechno tak fajn.Po hodině mazlení se loučíme,Zdeněk musí na trénink a já za Adamem.
V 15:30 už dobíhám k lavičce,kde se vždycky scházíme. „Á,moje nejmilovanější kamarádka jde opět pozdě“ líbne mě na tvář Adam a dělá naštvaného. „Promiň,vždyť mě znáš“ omluvím se,udělám psí oči a vše je náhle prominuto.Poté dorazí i Kája s Míšou,což je její kluk a taky Dominik a Verča s Davidem a Janička.A celá parta pak vyrážíme,jakou každou středu,zahrát si přehazovanou.Náš tým,tedy Adam,já,Verča,David.vyhrává a já a můj nejlepší kámoš jsme prostě super dvojka.Když dá jeden z nás bod,tak si plácneme a zvoláváme naše heslo: „Míša,Adam jsou prostě nej,huráá!“ Náš tým jasně vyhrál.Po unavující přehazované jdu rovnou domů a Adam mě doprovází.
„Děkuji ti za krásné odpoledne,mám tě moc rád,ty moje nedochvilná kamarádko“ loučí se se mnou a místo pusy na tvář mi dá pusu na rty.Aniž bych stihla jakkoliv zareagovat tak už mizí a odchází domů.Stále ještě zaskočená zalezu do postele a usnu.Ve 3 ráno se probudím a jdu se napít.Na mobilu svého displeje objevím sms.Adam píše: PROMIŇ…

II.
Všechna rána u mě probíhají stejně.Vstanu,umyji se,nasnídám se,naházím věci do školy do báglu,obléknu se a vyrazím se psem ven.Zdeněk na mě čeká každé ráno před barákem a společně jdeme do školy.Jen dnes je to jiné,protože zítra odjíždí na ten lyžák a je z toho trošku nešťastný.„Míšo,jak dlouho se znáš s Adamem?“ začne Zdeněk. „Už asi 10 let,doufám,že nežárlíš!“ „Ne,ptám se jen ze zvědavosti..“ odpoví mi stručně a políbí mě.To už vcházíme do školy.Dám mu pusu a směřuji ke své skříňce.Sundám si bundu,vyzuji si botky, vezmu pantofle a utíkám na hodinu.Ve dveřích do naší třídy narazím do Adama. „Ahoj kamaráde,dneska přijde novej spolužák,chovej se slušně“ zazubím se na něj a dám mu pusu na tvář.Snažím se dělat,jako by včera žádná pusa nebyla.Tedy alespoň ne ta na rty.Ale na Adamovi vidím,že ho to trápí. „Nelam si s tím hlavu,je to v pohodě“ a spěchám do lavice za Kájou,protože už zvoní. „Dneska má přijít ten novej,jsem na něho zvědavá,buď to bude novej chytrej Péťa Bé nebo namachrovanej Michal Há El takže fotbalista“ špitnu Káje. „Hele uvidíme,třeba bude fajn“ mrkne na mě lišácky Kája.Ale to už v tom okamžiku vchází do dveří naše třídní a sní i hodně pěkný kluk.Sice to bude asi fotbalista,ale na pokoukání dobrý. „ Tak,tohle je Marek.Přistěhoval se sem z Prahy.“ Aha,takže nafoukanej Pražák,bleskne mi hlavou. „ Sedni si do prostřední řady,před Míšu a Káju.Ony na tebe budou hodné,snad“ usadí učitelka našeho nového spolužáka. „My nekoušeme“ zazubí se Kája.Pak už se věnujeme učivu.O přestávce se k Markovi všichni nahrnou.Lítají otázky typu: „Proč jsi se přestěhoval do Hradce?“; „Jakou posloucháš rád muziku“; „Co děláš rád“ atd.Chudák,musí se cítit trapně.Vyměníme si s Kájou pohledy a obě vstaneme a jednohlasně pokyneme Markovi „Vstávej a pojď s námi“ Neváhá a ihned nás následuje. „Holky fakt díkas,že jste mě zachránily.Máte to u mě“ děkuje nám náš nový spolužák. „Nemáš zač,ale víš jak to v dnešním světě chodí.Nic není zadarmo.Tak bychom byly ráda,kdyby jsi si šel s námi zahrát přehazku.Schází se tam pár lidí ze třídy a kamarádi.Co ty na to?“ snažím se psíma očima uchlácholit Marka. „Velice rád“ mrkne na mě a odchází do třídy.Právě zvoní.
Škola se vleče neskutečným způsobem.Nad vodou mě drží myšlenky na Zdeňka a naše společně strávené odpoledne.Jen všechno to vyvažuje fakt,že zítra ráno odjíždí.Snažím se na to moc nemyslet a soustředit se na školu.Ale copak to jde?Vždyť s ním do třídy chodí holka,která se ho snaží uhnat už od té doby,co Zdeněk přišel k nám na školu.Nejhorší je,že je pěkná,má velká prsa,je v pohodě.Copak se dá proti tomuhle bojovat? „ Prosím tě,nepůjčila by si mi pravítko?“ vytrhne mě z mého zamyšlení Marek.Podám mu svůj trojúhelník a snažím se dávat zase pozor.Matika mi nikdy nešla,nejhorší je,že máme na matiku učitelku,která neumí nic vysvětlit.Takže by se dalo říct,že propadám.Vůbec nic z té matiky neumím. „Marku,pojď k tabuli,chci tě vyzkoušet a dozvědět se co všechno z matematiky ovládáš“ žádá naše matikářka Marka.Jak se ukázalo,náš nový spolužák umí matiku na výbornou.Šťastný to člověk.Ach jo,měla bych si sehnat doučování. „Pojď k tabuli ještě ty Míšo,chybí ti tu známka ze zkoušení.“ Vrhnu na Káju zděšený pohled a ona se mě snaží ukonejšit a ukazuje mi,že mi drží palce.Doufám,že mi to pomůže.A nepomohlo,jak jinak.Nedostatečně. „Měla jsi mnohem těžší příklady než já.Ty tvoje bych taky nevěděl“ snaží se mě utěšit Marek.To určitě ty chtrolíne,vůbec tady na mě nemachruj,bleskne mi hlavou.Konečně odzvonilo a já můžu na oběd.Sedíme u oběda,jako vždy ve stejné sestavě.Já,Kája,Dominik a Adam.Náhle,ale přichází Zdeněk.Už ten jeho posmutnělý výraz mi mnohé napoví,on určitě dneska nemůže. „Lásko moc mě to mrzí,ale já dneska nemůžu.Máma si usmyslela,že než odjedu,tak přestěhujeme v bejváku nějakej nábytek.“ „Ach jo,vždyť je to náš poslední den,dva týdny se neuvidíme.“ „Já vím lásko,večer se u tebe stavím“ mrkne na mě a políbí mě. „Zatím pa.“ rozloučí se a odchází pryč z jídelny. „Takže do večera se budu nudit,nemáte někdo volno?Bychom mohli někam vyrazit“ zeptám se svých spolustrávníků.Adam chvíli přemýšlí.A pak se usměje a pronese: „ Já čas mám,jdeme ven s Markem.Můžeš jít s náma“. „Nechci být na obtíž,ale dík“. „Myslím,že jak Adam tak Marek budou na vrcholu blaha,když s nimi pujdeš.“ sdělí mi Dominik a lišácky na mě mrkne. „Tak ve tři u Káru“ řekne stroze Adam a zvedne se od stolu a bez rozloučení odchází. „Alespoň poznáš našeho Marečka“ špitne mi Kája a lehce se usměje.Super,strávím odpoledne s mým nejlepším kamarádem,který mi včera dal poprvé pusu a s úplně cizím klukem.Přijdu domu,vyvenčím psa,převlíknu se do 3 kalhot,dneska je hezky teplo.Kouknu na mobil a ono už je za 5 minut 15:00.Sakra,přijdu zase pozdě,projede mi myšlenka hlavou.Popadnu mobil,kabelku,klíče a utíkám,abych nepřišla moc pozdě. „Promiň,jdu zase pozdě“ omlouvám se Adamovi a lípnu mu pusu na tvář. „Už jsem si zvykl“mrkne na mě. „Ahoj Marku“ usměji se na nového spolužáka.Marek se na nás chvíli dívá a po chvíli se zeptá: „Vy spolu chodíte?“ Já a Adam se neubráníme úsměvu. „Ne,jsme nejlepší kámoši.Známe se už asi 10 let.“ Marek se jen lehce pousměje.Odpoledne strávené po boku těch dvou bylo fajn.Poznala jsem alespoň trošičku Marka.Když už se loučím s klukama,zazvoní mi mobil.Omluvím se klukům,že už musím jít.Adam se ani neptá,jen konstatuje: „ Zdeněk“. Mrknu na něho a honem utíkám,aby na mě moje láska nemusela dlouho čekat.„Proč zrovna já chodím s holkou,která je nedochvilná“ přivítá mě Zdeněk a políbí mě. „Protože tu nedochvilnou holku miluješ?“zazubím se na něj.„Jo,to bude tím.“ usměje se na mě.„Tak pojď,půjdeme k nám nahoru.Nikdo není doma“ mrknu na Zdeňka a ten ani neváhá a už mě následuje.U nás doma si pustíme můj nejoblíbenější film,tedy Pearl Harbor.Zdeněk se usadí k nám na pohovku a já si lehnu k němu,chvíli ležíme v objetí.Jenže já to nevydržím a musím ho políbit.„Já myslel,že se chceš koukat na film“směje se.„Však já chci,jenže ty mě hrozně rozptyluješ.“ a znovu ho políbím.Právě v momentě,kdy Raf odchází bojovat do války,už Zdeňkova ruka putuje po mém těle kamsi.Nikdy jsem nemilovala nikoho tolik,jako jeho.Bodejť by taky jo,když jsem pomalu s nikým nechodila.„Míšo,víš o tom,že tě moc miluju?“„Doufala jsem v to“ a zajedu mu rukou pod tričko.V tom momentě zachrastí klíče v zámku.Se Zdeňkem se od sebe rychle odtrhneme.„Ahoj děti,doufám,že tu neprovádíte nic nekalého“ pozdraví nás můj taťka. „Dobrý den“; „Ahoj tati“.„Zdeňku,doufám,že víš,že mé dceří bylo patnáct před pár týdny.Nechci aby udělala nějakou hloupost.“„Já vím,ale já Míšu miluju,to mi věřte“ Popadnu Zdeňka za ruku a tátovi jen povím,že ho půjdu vyprovodit. „Zdeňku moc mě to mrzí,začínalo se mi to moc líbit“ „Nelam si tím hlavu,alespoň budu mít těch čtrnáct dní na co vzpomínat a taky se na co těšit.Jestli tedy máš v plánu si to zase zopakovat“ „To víš,že ano“ ujistím ho a jako důkaz mých slov ho políbím.Loučíme se ještě asi čtvrt hodiny,nemůžeme se nabažit jeden druhého. „Budeš mi moc chybět lásko“. „Ty mě taky“ „Užij si to na těch horách a pamatuj,že tu na tebe čekám“. „Moc tě miluju Miško“. „Já tebe taky.“