Ach ti Angličané

Čas plynul stejným stylem.-Daniel se stavoval za Luckou v baru a oba byli stále více a více zamilovaní.

Jednou na ni čekal před školou.
„Ahoj“ řekla překvapeně, „co ty tady?“
„Přišel jsem se tě zeptat, jestli nechceš někam jít?“
„A kam?“
„Třeba na výstavu.“
„Tak jo, ale potom se budu muset učit.“
„Dobře“ souhlasil, obešel auto, otevřel dveře a řekl: „prosím krásko.“
„Díky.“
Na výstavě byli asi dvě hodiny. Když vyšli ven, řekla Lucka: „Vypadá to, že příjemnou část dne mám za sebou.-Teď se budu muset učit.“
„A nechceš se učit u mě?“
Hodila po něm zvídavý pohled.
„To beru, u tebe jsem ještě nikdy nebyla.“
Zamířili tedy k Danielovi. Lucka byla zvědavá, jak vypadá Danielův dům. A nestačila zírat.-Dan sice nebyl namyšlený, ale svých peněz si pořádně užíval.
„Tak to je bomba“ řekla nakonec.
„Líbí se ti tady?“ zeptal se.
„Jasně že jo, máš to tady krásný.“
„Díky. Sedni si kam chceš, přinesu ti něco k jídlu a pití“ řekl a okamžitě se vytratil do jiné místnosti. Nic tedy nenamítala, posadila se na pohovku a začala se učit.
Daniel se znova objevil asi po 5 minutách, s tácem a na něm dvě sklenice džusu a talíř s obloženými chleby. Ale od učení ji nerušil. Věděl, že škola je pro ni velice důležitá a že do Británie přijela hlavně kvůli tomu.
Trpělivě čekal asi dvě hodiny, než Lucka konečně odložila svoje poznámky a protáhla se. „Pro dnešek už si s učením skončila?“ zeptal se, položil knihu, kterou četl na stůl a přisedl si k ní blíž.
„Jo, pro dnešek sem skončila. Co to čteš?“ zeptala se a začala si knihu prohlížet.
„Básničky?“
Přikývl.
„A skládáš je taky?“
„No jasně.-Zrovna mě jedna začíná napadat.“
„Vážně?-Tak povídej.“
„Jsi jako něžná zranitelná květinka, kterou toužím utrhnout a nosit u srdce.“
„To je krásný.-A jak to bude dál?“
„Nevim.-To závisí i na tobě.“
„Na mně?-Tak jo.-Navrhuju pokračování“ řekla, naklonila se k němu a začala ho líbat. „Takovýhle pokračování schvaluju“ dodal ještě Daniel a pak už se věnoval jen a jen jí…

„Kvůli tobě sou mi ty kalhoty už zase malý.“
„Tak si je sundej“ řekla jakoby nevině a hned mu s tím začala pomáhat.
Rozhodně se nebránil. Šíleně moc po ní toužil, a tak z ní začal rychle sundávat, skoro strhávat, oblečení. Nepotřebovali slova, oba moc dobře věděli co chtějí.
Nejen že líbání s ním je boží, řekla si Lucka, s milováním je to stejný. Naprosto si to užívala, cítila každý jeho dotek, každé pohlazení…a vše ji neobyčejně vzrušovalo…

Lehl si těsně vedle ní, ale stále se na ní díval toužebným pohledem a roztřeseně ji hladil po celém těle.
„Připadám si jako mladej nezkušenej kluk.“
„Proč nezkušenej.“
„Protože takhle rozklepanej sem byl naposledy, když sem poprvý viděl nahou holku. Byla to první holka se kterou sem spal.-Jsi nádherná.“
Díky“ řekla a začala ho znovu líbat.

Byl večer, když Daniel usnul. Ale Lucce se spát nechtělo, ač byla vcelku unavená. Šla se tedy podívat po domě. Dosud ho skoro vůbec neviděla, jen cestu od vchodu do obýváku.
Dům se jí vcelku líbil. Byl totiž nejen moderní a zároveň i vkusný, ale hlavně útulný. Žádné obrovské a neosobní místnosti. V přízemí se zarazila. Byl tam totiž bazén a to opravdu nečekala. Byl vcelku malý, ale trochu si v něm zaplavat se dalo.
Na velký plavecký bazén narazila až na zahradě. Na ni zůstala užasle zírat. Byla nádherná. Část tvořili krásně upravené záhony, keře a stromy. Kolem bazénu byl jen trávník a dřevěné sezení.
Vrátila se do obýváku a Daniel se chvíli poté probudil.
„Spal jsem dlouho?“
„Ani ne“ řekla a přitulila se k němu.
„V kolik máš zejtra přednášku?“
„V devět.“
„Já mám v devět schůzku, nechceš zůstat přes noc? Ráno bych tě zavezl ke škole.“
„Tak to beru.“
Ještě se společně navečeřeli a vykoupali. Pak už si šli lehnout. Nejdříve si ještě povídali a mazlili se.
„Miluju tě“ zašeptal jí do ucha.
„Já tebe taky“ odpověděla…