Ach ti Angličané

„Ahoj květinko“ pozdravil ji vše dveřích a vlepil jí pusu na tvář, „máš chvilku čas?“
„Jasně, pro tebe jo.“
„Pro mě jo-to se mi líbí.“
Vešel dovnitř a hned se k ní otočil. „Potřebuju se tě na něco zeptat.“
„Tak spusť“ vybídla ho zvědavě.
„Šla by si se mnou na předávání cen?“
„Jakejch cen?“
„Prostě cen, filmovejch cen.“
„Ty bys chtěl, abych tam šla s tebou?“ zeptala se s náznakem radosti.
„No jasně a šíleně moc“ ujistil ji., „víš, jak je pro mě těžký, nepochlubit se s takovou kráskou? Tajil jsem se s tím dva měsíce a teď mám prostě chuť, vyhlásit do světa, že ty jsi holka mých snů. Pudeš se mnou?“ zeptal se napjatě.
„A kdy to je?“
„Přesně za dva tejdny.“
„To by šlo.“ „
Fakt? Pudeš?“
„Jo.“
„To je bomba. Skvělý. Úžasný.-“ zprudka ji obejmul, skoro nemohla dýchat.
Najednou se zarazila. „Co je?“ zeptal se.
Chvíli mlčela, a pak teprve neochotně řekla: „Jen že nemám nic pořádného na sebe.“
„S tim si nelam hlavu. S tim se počítá. Máš zejtra hodinku, dvě čas?“
„Jo, snad jo.“
„V kolik končíš?“
„V půl třetí.“
„Bezva. Stavím se pro tebe“ sdělil jí a dal jí pusu, „už musim, zatím ahoj“ políbil jí ještě jednou a hned na to byl pryč.

Sedla si na postel, bradu si podepřela rukama a zamyšleně se podívala z okna. Přesně tohohle se bála.-Že za ni bude Daniel něco platit. Pro něj nebyly peníze problém. Když ji někam pozval, tak jí moc nevadilo, když za ni zaplatil, ale takhle to bude vypadat, že ho má kvůli penězům a to rozhodně nechtěla. A taky se bála, co se bude dít poté, až se objeví na předávání cen.

I přes tyto obavy s Danielem druhý den šla. Vždyť mu to slíbila. Ale její obvyklý úsměv jí scházel. Cítila se nesvá.
„Děje se něco lásko?“ zeptal se Dany, „si nějaká smutná.“
„To bude v pohodě.“
„A nechceš mi to stejně říct?“
„Víš-já si jen představuju, co na to veřejnost řekne.-Mladá studentka z Čech, která se pracuje v baru, aby se uživila, se s tebou najednou objeví na předávání cen, všechno co bude mít na sobě jsi jí zaplatil ty a díky tvojí slávě se o ní bude bavit nejen celá Británie-co si myslíš, že si o mně budou myslet.“ „Coby-půlka tě označí za vypočítavku, druhá za milou holku a těch pár ostatních za milou vypočítavku. Jako každou. Tak co.-S tím si vážně nelam hlavu.“

Poslechla ho. Sice se musela chvíli přemáhat, ale nakonec se jí to povedlo. Rozhodla se, že si tenhle nákup náležitě užije.
Zkoušela si růžné šaty, ale nakonec si vybrala vcelku rychle. Hned totiž řekla, které šaty se jí nelíbí, a tak si zúžila výběr. Byly fialové, v celku jednoduché, asi ke kolenům a konce byly roztřepené, mimo to měly trochu výstřih.
„Krása“ řekl Daniel, „a u bot bacha na podpatky, jestli budeš vyšší než já, tak mi bude celej večer trapně.“
„Neboj, myslim na to.“ A opravdu si koupila takové lodičky, aby nebyla ani o chloupek větší.
Potom si ještě musela (musela-protože i kdyby nechtěla, tak by jí to Daniel koupil) vybrat kabelku, šál a nějaké ty náušnice a tak.-Ale nakonec vypadala úchvatně.
„Budeš nejhezčí holka večera.-Vážně.-Nekecám.-Přísahám.“
„To se uvidí jestli kecáš nebo ne. Spíš mi řekni, jak se tam chovat-jako co mám dělat, říkat-vůbec netušim co se při takovym večeru děje.“
„Pro začátek bude stačit, když budeš milá, usměvavá. Moc se neptej, aby ses nezeptala na něco nevhodného, co by ty lidi urazilo, u nic totiž nikdy nevíš. A odpovídej na otázky. Když nebudeš tušit o čem se baví a ptají se, tak řekni něco jako-o tomhle moc nevím, nemohu posoudit, ale hlavně neříkej, že tě to nebaví, nezajímá nebo dokonce že je to blbost.“
„Aha. Chápu.-To se nějak podá a navíc-ty mě když tak určitě zachráníš.“
„To se můžeš spolehnout.“
Zavezl ji domu. Tam zůstali asi hodinku. Celou dobu si povídali, mazlili se a milovali. Poté už musela Lucka do baru.