Ach ti Angličané

Potichoučku otevřel dveře do baru. Lucka k němu stála zády, čehož využil a potichoučku se k ní přiblížil a objal ji kolem pasu.
Leknutím sebou škubla a zavrávorala. Kdyby ji Daniel dál nedržel, nejspíš by spadla.
„Tys mě vyděsil“ řekla mezitím co zhluboka dýchala, aby se vzpamatovala z šoku.
„Promiň“ omluvil se, „až takhle sem tě vyděsit nechtěl.“
Už měla skoro uklizeno, potřebovala jen vytřít. Sedl si tedy na barovou stoličku. Když doklidila, díval se Dany upřeně a zasněně na bar a zlehka se usmíval.
„Na co myslíš?“ zeptala se ho.
„Vzpomněl jsem si, jak jsem balil jednu barmanku. Kdysi. A měl sem takovou představu“ zasekl se, očividně hledal ty správná slova, „představoval jsem si, jak se milujeme na baru.-Víš, prostě mi to přišlo strašně vzrušující.“
„A splnilo se ti to?“
„Nesbalil sem jí.“
„A líbilo by se ti to i teď?“
Podíval se na ni toužebným pohledem. Nebyl nijak planoucí, ale zračila se v nich hluboká touha.
Sedla si na barový pult a přitáhla si Daniela za rozvázanou kravatu, která mu visela kolem krku a začala ho líbat. Nejdříve si jen hrála s jeho rty. Těsně si ji k sobě přitiskl a líbal ji stále vášnivěji a chtivěji. Zároveň ji začal svlíkat tílko. Pevně ho sevřela stehny.
Nejdřív hodila na podlahu jako kravatu, a potom následovala košile. Rychle ji svlékal.
Když už byli oba dva jen ve spodním prádle, sedl si Dan vedle Lucky na bar a vysvlíkl ji úplně. Položil ji na bar, líbal ji, a pak řekl: „Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
Pak už se jim z úst draly jen slastné vzdechy. „Jsi úžasnej lásko“ řekla mu ještě nakonec, těsně po té co oba dosáhli vrcholu.
Když se oblékli, řekl Daniel: „Půjdem?“
„Jo. Jen to tady-“ zarazila se a přemýšlela, jak větu dokončit. Místo toho nakonec popadla hadr a utřela bar.
Dan se ušklíbl, ale sám nevěděl co říct, a tak mlčel. Až když vymáchala hadr, objal ji a potichoučku řekl: „Děkuju lásko.“
„Nemáš zač.“
„A jak se těšíš na zejtra?“
„Moc se těšim, ale taky se šíleně bojim.“
„To je jasný, zejtra se za tebou stavim u školy a pojedeme ke mně. Tam se oblečeš, nalíčíš a učešeš, jo?“ Přikývla.

A druhý den to tak opravdu bylo. Už když nasedala do auta, tak se jí klepal žaludek.
U Dana šla nejdřív do sprchy, kde se přeci jen trochu uklidnila. Když vzala do ruky řasenku, už se jí neklepala. A tak si nejdřív udělala řasy, pak stíny a oční linky. Poté pokračovala make-upem, vyfénovala vlasy a upravila si je do jednoduchého culíku.
Až když byla s tímhle hotová, tak si oblékla šaty. Nemohla se na ně vynadívat. Jako poslední přišli na řadu náušnice, řetízek a náramek.
Vešla do obýváku, Daniel si zrovna uvazoval kravatu. Otočil se k ní. Chvíli se na ní něžně díval a až pak řekl: „Jsi nádherná. Moc ti to sluší, ale na rovinu ti říkám, že bych to z tebe nejradši strhal.“
Zasmála se: „To ráda věřim, ale máš smůlu.“
Ještě si přetřela rty leskem, obula lodičky a vzala si kabelku.
„Můžeme jít“ řekla.
„Bezva“ odpověděl a šli společně k autu.
Otevřel jí dveře. Když je za ní zabouchl, zhluboka se nadechla a vydechla, aby se uklidnila. Pomohlo to, hned se cítila sebevědomější.