Nesnášet nebo milovat?

„Ále no dobrý den Natálie. Vy jste nás také poctila svojí návštěvou?“ ptá se mě profesor tónem, který zní jako kdybych tady nebyla bůh ví jak dlouho.
„Dobrý den já se moc omlouvám, ale byl nějaký zkrat v dopravě.“ Odpovídám mu a co nejrychleji zapadnu do lavice. Zbytek dne proběhl tak nějak v pohodě a po škole jsme si s Nelou šli sednout do naší oblíbené kavárny na Malostranském náměstí. Vše jsem jí zběžně pověděla co se dělo v práci a jak mi večer psal ten Dominik. „A je aspoň hezkej? A kolik mu je? Hele...a myslíš, že se z toho něco vyklube?“ zaplavila mě vlnou otázek.
„Jako není ošklivej, je i docela hezkej. Hlavně když se usměje, protože má fakt krasný rty. Ty jo víš, že ani nevím kolik mu může být.“ Docela mi to nasadilo brouka do hlavy, že ani nevím kolik mu je. Hm, to musím co nejrychleji zjistit. Po prokecaném odpoledni sem se sebrala a jela domů.
Sotva si zapnu book tak mi na mobilu hraje mně tak velmi známá píseň Chop suey.
„Haló?“ říkám automaticky hned po tom co sem to zvedla.
„Nó, čau tady Monča. Hele jdeš dneska do práce?“
„Nene mám krátkej. Takže víkend volnej.“ Odpovím a při tý představě už začínám něco koumat.
„Tak můžem jít na pivko do Dory, nebo si můžem jít koupit pivka do Zeleniny a pak si jít normálně sednout na lávky. Jak chceš, ale bylo by to fain. Šli by sme ty, já, Alex, Dominik, Marek a to je asi všechno. Tak co půjdeš?“
„No hele já bych byla venku dokavaď je hezky a neni ještě taková zima. Tak já to ztíhám bejt tak v půl šestý u Zeleniny.“
„Jj tak v půl tam pa.“ Tak jsme se domluvily.
Za pět půl? To abych vyšla. „Čau tati, doma jsem tak do dvou ju?? Pa.“ Oznamuji svému drahému otci, který to stejně jako vždy nevnímá. „Jojo zlato, pa.“ Odpovídá mi automaticky i když neuhne pohledem ani na sekundu, protože je přilepenej na obrazovce. Dávají totiž fotbal.
Když přicházím k Zelenině už se docela začalo stmívat. Došli jsme pro pár piv a v plné parádě obsadily lavičky. Marek okamžitě vytáhl papírky a začal motat. Píp píp. Semeska kdopak mi píše? Cože? Dominik? Dyť sedí kousek ode mě.
Promiň za tamtu otázku, nemusíš odpovídat když nechceš.
Já se na něj nechápavě podívám, ale on už tam neseděl. „Kde je Dominik?“ zeptám se.
„Šel chcát.“ Dostannu hned odpověď. Pak už to moc neřeším asi tak po hodince jsme se všichni dostali do nálady. Bylo to v pohodě bavily jsme se. Docela jsem se i s Dominikem začala bavit normálně. Po chvilce mě napadlo, že bych mu mohla odpovědět na tu otázku. „hele, jak si se ptal včera nebo kdy to bylo. Tak kluka nemám a nemusíš se omlouvat. Zeptat se můžeš úplně v klidu.“ Jen tak to dořeknu tak asi tak dva metry ode mě začne Monča zvracet.
„Moní dobrý? Je Ti aspoň líp?“ ptá se jí Alex a přitom jí drží vlasy.
„Jo už je to lepší, ale asi půjdem domů miláčku ne?“ přitom už si ale balí věci a zvedá se.
„Hele tak my jdem tak čau zejtra.“ Řekne Alex i za Moču, když spolu odchází.
„No tak sme tu už jen my tři.“ Zahlasí Mára do ticha.
„Za chvilku jen dva, já totiž odcházím. Jsem docela unavená, tak zejtra čuz.“ Oznamuji, protože jsem fakt docela utahaná a začínala být nuda.
„Počkej já tě doprovodím.“ Jde za mnou Dominik.
„Nene nemusíš jestli nechceš a hlavně tam Mára zůstane sedět sám. Jak se ti chce.“ Jdu pořád dál i když mu to říkám.
„Ne to je v pohodě. Stejně už jsem taky chtěl pomalu jít.“
Když pomalu přicházíme k naší malý vilce. Chvilku si povídáme, pomalu cítím jak ze mě začíná vyprchávat ta otupělost z alkoholu, i když něco mála tam ještě je. Pak nastala ta trapná chvilka ticha. Oba dva na sebe koukáme jak dva blbečci. Když to chci zakecat tím, že už teda půjdu tak se ani nenaděju a on už se ke mně pomalu naklání a začne mě líbat. Ze začátku vůbec nevím co mám dělat a pak už se ani nebráním. Je mi to příjemné. Pak se na mě ještě jednou koukne a maličko se pousměje. A já si jenom říkám Jééé ty jeho rty jsou k sežrání a já je teď měla tak blízko sebe. Nedá mi to taky se pousměju a dám mu dobrou noc a ještě jednu pusu.