Nevyzpytatelný život

Začátek
1.kapitola
Dnes trénujeme s Reyem skoky. Rey je kůň od mého strýce a ten vlastní stáje. U něho jsem se naučila jezdit. Na koně mě posadili, když mi bylo tři. Nevím po kom jsem zdědila sympatie ke zvířatům. Máma a táta jsou právníci, aby řekla pravdu někdo si myslí, že mít rodiče s tímhle titulem je super, ale je na omylu. Často jezdí na různé školení a semináře a domů se vracejí až pozdě večer. Postrádám je doma, ale většinu času jsem ve stájích. Dříve mi to vadilo, ale dnes se sobě ani nedivím, byla jsem mladší.

Ve stájích je tradice, kdo nemá koně dostane na výcvik hříbě, které se zrovna narodí. Já koně měla, byl sice půjčený, ale zato zlatý, jmenoval se Davon, je otcem Reye. Strýc ho koupil když mi bylo deset roků, mě se tak zalíbil, i kůň měl pro mě sympatie, tak jsem se na něm začala jezdit. Ale pak přišla strašlivá nehoda. Davon se bál odmala silničního provozu, musel na něm jet hodně zkušený jezdec a pořádně ho držet, aby neskončil pod koly aut. Právě ten osudný den se stal tehdy, když si na něm vyjela Peťa. Poprosila jsem ji, aby ho projela a ona si to zamířila do Listnaté rokle. Do rokle musíte jet kousek po silnici, abyste se dostali na správnou cestu. Peťa je dobrá jezdkyně, ale nevěděla, že se Davon bojí aut. Když jeli, Davon se splašil a srazil je náklaďák. Peťa vyvázla s otřesem mozku a pochroumanou rukou, zato s Davonem to bylo horší, veterináři ho museli utratit. Pro všechny to byl šok a pro mě největší, už nechci nic takového zažít. Peťa má výčitky dodnes, ale byla to i moje chyba , že Davon zemřel. Měla jsem ji říct , že se bojí silničního provozu.

Rey je pětiletý koník a bezvadně skáče překážky, má rád hlavně rychlé běhy přes ně. Miluji s ním každou chvíli, ale nejvíce se nám líbí u potoka, na klidném místě. Sedíte pod stromem posloucháte šumění potoku a listí v koruně stromů. V létě je tu největší osvěžení, vlezete do tůně a je vám fajn.

Teď se vrátíme zpátky k překážkám. ,, Jde vám to dobře, jen tak dál za chvílí můžete jet na závody.“ Zavolal na mě strýc Pavel. Musela jsem se usmát a hned mu odpovědět, jestli si dělá srandu s těmi závody. Sama bych na závody nejela, ale s Káťou a našim kovbojem, to možná ano.
,, Děláš si srandu jako vždycky, víš, že bych sama na závody najela.“ Pak se zamyslím a dodám, ,, možná s Katkou a Michalem, samozřejmě pokud by chtěli oni, jinak nikam nepojedu.“
„Víš co, o těch závodech se pak domluvíme, ale teď mi ukaž jak skáče dvoubradlí.

Otočím Reye a povídám mu, teď mu to ukážeme jak jsme sehraná dvojce. Nacválali jsme na překážku, nadzvedla jsem se v sedle, naklonila nad jeho krk a popustila otěže. Skočil, ale nohou zavadilo břevno a to se žuchnutím svalilo na zem.
,, Skus to ještě jednou, nech mu volné otěže. Ať si jede sám, ale před překážkou ho trochu přidrž.“ Kývla jsem. Povolila mu otěže a pobídla ho k cvalu. Tak se ukaž hochu, ty to přeskočíš. Před překážkou jsem ho zpomalila a naklonila se nad jeho krk. Skočil. Přes tu překážku přeletěl, jako by měl křídla. Navedla ho ještě na jednu menší a dojela ke strýcovi.
,, Tak co? Dobrý ne?“
,, Hmmm, jo. Končíš?
Kývnu hlavou , že už konečně jo.
Dobře, až ho odstrojíš tak za mnou přídi do kanceláře, potřebuji ti ještě něco říci a kde je vůbec Katka už tu dávno měla být.“
Plácnu se do čela, já na ni dočista zapomněla. Katka zpívá ve sboru a dneska mají něco jako malí koncert spojený se zkouškou. Ona mě pozvala, ať se přijdu podívat.
,, Katka má dneska zkoušku a já tam mám být. Krucíš. Kolik je hodin, prosím?
„Za deset minut tři.“
„Krucíš, já to nestihnu.“ běduji a utíkám odstrojit Reye.
,, Pohni čekám v autě“ zavolal strýc.
Odstrojila a vyčistila. Do žlabu mu dala trochu sena.
„Ještě přijdu, zajedeme se podívat k potoku“, řekla jsem mu, když jsem zavírala jeho stání. Pokýval hlavou a obrátil se k senu.
Vyšla jsem ze stáje a ke mně se připojil zlatý retrývl. Je to můj pes a střeží stáje přes den. Ráno, s ním chodím na procházku a okolo ohrady. Pak mu řeknu, ať jde hlídat koníky a on maže jen se za ním práší.
,, Ahoj Rocky, kdy si byl? Hlídal jsi koníky, nebo tě Jirka vzal sebou na projížďku. Co?“ Pes zavrtěl ocasem a štěk.
, Haf.“ odpověděl mi a olízl mi ruku.
,, Týno, kde vězíš? Pohni.“ zavolal na mě nervózně strejda.
,, Jo, už jdu“ podrbala jsem Rockyho ještě za ušima. Dal mi pac a vyštěkl na pozdrav.