Konečně miluji srdcem

Ležím teď v posteli a vedle mě zeje prázdnotou jedno volné místo.
Ano, je tvoje a vždycky bude..
Z těla mi pozvolna odchází teplo, potřebovala bych zažehnout. Stačila by jedna malá jiskřička.
Je to jako start raketoplánu, nejdřív se musí rozehřát a až pak může vzlétnout do vesmírných končin.
Jedna jediná jiskra by ve mně oživila teplo, které se rozestoupí celým tělem.
Pozvolna a lechce, jako pírko stoupající ve vzdušných proudech.
Chybíš mi, stejně jako všechno to, co jsme zatím stihli prožít. Tolik vzpomínek a tak krátká doba.
Cítím rozdílné emoce než kdykoliv předtím když jsem vyslovila ta dvě slova: ,,Miluji Tě."
Je to tak jiné, tak složitě jednoduché, tak velkolepé svojí velikostí ve srovnání s nicotnými slovy, která byla vyřčena již dříve.
Jsem šťastná a konečně to cítím.
Mé srdce se otřásá v záchvěvech posledního doznění tvého hlasu, v zákoutí tvých úst, kterými mě tak vášnivě líbáš, v záblesku tvých očí, ve kterých se díky jejich hloubce utápím, v teple tvého náručí, které mě tak silně a zároveň jemně drží jako bych se mohla rozpadnout na tisíc malých kousků.
Mé srdce je konečně po tak dlouhé době šťastné.

Zebou mne nohy, přikrývám se huňatou dekou a víčka pomalu klesají. Přichází sen a já .. já vidím tvoji tvář..

Dobrou noc lásko ..