Ach ti Angličané

Denis seděl v autě před domem a nervozitou se třásl. Jeho pohled byl upřený na dveře domu. Ty se náhle otevřeli a rychle z nich vyšla Lucka, hlavu měla skloněnou, ale i tak viděl, že má obličej plný slz.
Okamžitě pochopil, že je mezi nimi konec. Vlastně ani nečekal, že by Lucka Danielovi odpustila.
Vešel do domu, aby našel Daniela, moc času mu to nezabralo, jeho vzlyky se nesly do dále. Ležel v ložnici na podlaze a celý se třásl.

Daniel ležel v Denisově náručí naprosto rezignovaně. Za celou hodinu neřekl ani slovo. Až teď se ozval slabým hlasem: „Denisi…díky žes tady byl se mnou, moc mi to pomohlo, ale teď potřebuju bejt sám.“
Denis přikývl a vstal. „Tak se drž. Když budeš cokoli potřebovat, klidně zavolej.“

Bůhví jak dlouho tam seděl jako tělo bez duše. Když se ozval zvonek, pomalu zvedl hlavu, ještě pomaleji se zvedl a šel otevřít.
Za dveřmi stála Darina.
„Ahoj broučku“ zašveholila a chtěla vejít.
Daniel však neustoupil ani o píď. Darinu to očividně šokovalo.
„Vypadni“ řekl jen.
„Cože?“
„Vypadni, už tě nechci ani vidět.“
„Vážně?“ řekla naštvaně, v noci to tak nevypadalo.“
„Kvůli té noci sem přišel o hodně, vlastně o to nejcennější, co sem měl. Byla to chyba.“
„Blbečku“ řekla, takové odmítnutí rozhodně nečekala, „nemyslela sem si, že si takovej ubožák.“
„A já si zase nemyslel, že si tak zákeřná, jak se říká“ odpověděl a zabouchl jí dveře před nosem.

Lucka nevěděla, kam má jít. Nakonec se rozhodla, jít za kamarádkou ze školy Andreou.
„Ahoj“ pozdravila ji Andrea ve dveřích, „co se stalo? Vypadáš, že se každou chvíli zhroutíš.“ „Přesně tak se i cítím.-Nemohla bych u tebe dneska zůstat, prosím?“
„Jasně že jo, pojď.“
„Moc děkuju.“
„Pohádali jste se?“ zeptala se Andrea a kývla hlavou směrem k cestovce.
„Rozešli jsme se.“
„Pane bože“ uklouzlo jí nechtěně.
Pak šla udělat čaj, neptala se proč, chtěla, aby Lucka začala mluvit sama od sebe, věděla, že to pro ni tak bude lepší.
Když postavila hrnky na stůl, podala jí Lucka noviny. Při pohledu na titulní stránku, se Andrea nezmohla ani na jediné slovo.
„A už si přemýšlela, co budeš dělat dál?“
„Jo, přemýšlela. Vlastně mám jen dvě možnosti.-Buď se zase nastěhuju někam do podnájmu a budu makat v baru a nebo dodělám semestr, pojedu domu do Čech a vrátím se až na další školní rok.“

Druhý den šel Denis za Danem, a to hned ráno. Daniel vypadal naprosto příšerně.
„Jak sem to mohl dovolit“ zeptal se sám sebe.
„To by mě taky zajímalo“ poznamenal Denis.
Daniel se tedy dal do krátkého vyprávění: „Nejdřív jsme jenom tancovali a ona mi pořád nosila spousty panáků. A potom mě vylákala nahoru do svojí ložnice.
Bojovalo to ve mně, ale když se začala svlíkat, tak-tak sem se neudržel.“
„A pak?“
„Pak nevim-potom si nic nepamatuju-ani to jak jsme se líbali. Vůbec nic, nemám o tom ani tucha.“
„Myslím, že tě něčím omámila, ale to už nikdy nezjistíme.“ „To už je stejně jedno, Lucka se nevrátí, přišel sem o ni.-Nadobro.“
Denis ho objal, Daniel byl naprosto na dně.