Ach ti Angličané

„Dobrý den.“
„Dobrý den, Lucko“ oplatil jí pozdrav majitel a vedoucí baru, „copak potřebuješ?“
„No, totiž-já vím, že sem vám slíbila, že tady budu dělat i mezi semestrama,ale-“
„Ale potom co ses rozešla s Danielem, chceš jet domu.-Chápu to, čekal sem to. Hned jak jsem viděl ty fotky, bylo mi jasný, že možná přijdeš.-Klidně jeď domu, vím,jak se cítíš a tohle ti rozhodně prospěje.“
„Mockrát děkuju“ řekla Lucka, ještě by něco dodala, ale nevěděla co, a tak odešla.

„Takže jedeš?“ zeptala se Andrea.
„Jo, šíleně se těšim.-Mužu těch pár nocí přespat u tebe?“
„No jasně, i kdybys chtěla odejít, tak tě nepustim.“
Tomu se Lucka zasmála, i když věděla, že to myslí doopravdy.

Když jí skončila poslední služba v baru, loučila se s kolegou Kamilem. Po tvářích jí tekly slzy.
„Byl jsi pro mě jako starší bráška“ svěřila se.
Usmál se. „Taky sem tě bral jako mladší sestřičku“ řekl a pak si ještě vyčítavě řekl v duchu:Ale jako starší bráška sem tě ochránit nedokázal.
„Tak v říjnu, brácho“ usmála se přes slzy.

Daniel doufal, že další dny nebudou tak úděsné jako předešlé, ale bylo to přesně naopak. A navíc musel po dvou vynechaných zkouškách zpět do divadla. Ještě víc ho to potápělo, protože hrál naprosto hrozně. Až výhružky, že za něj bude hrát náhradník, ho začaly hecovat.-A navíc mu většina lidí říkala, ať za Luckou dojde a zkusí ji znovu odprosit.
Touha vidět ji bojovala s její prosbou, aby za ní nechodil. Touha zvítězila a on šel do baru. Před dveřmi stál nerozhodně, pak se zhluboka nadechl a vešel.
„Dobrý den“ pozdravil Kamila, „prosím vás,-je tady—Lucka?“
Její jméno řekl sotva slyšitelně.
„Ne, Lucka už tady není, jela domu do Čech“ odpověděl Kamil a začal Daniela zkoumat pohledem.
Daniel si sundal sluneční brýle a řekl: „No jo, ani nevim, jak mě mohlo napadnout, že by tady zůstala.“
Kamil byl v šoku. Celou tu dobu cítil k Danielovi téměř nenávist a teď viděl zdrceného člověka se zoufalýma očima a naráz mu ho bylo líto.
„Tak naschle“ řekl Daniel.
„Vím, že vám to teď od trápení nepomůže, ale přece-Lucka se vrátí na další semestr, takže v říjnu bude zase tady.“
„Děkuju“ řekl vděčně, ale odcházel se svěšenou hlavou.

Lucka se radostně objímala s kamarádkou Ivetou. Procházely se po městě už dvě hodiny, ale neustále se znovu a znovu objímaly.
Dlouho si vyprávěly co celý rok dělaly a co se jim přihodilo. Lucka si zase připadala šťastná.

Spokojeně si sedla do křesla a pustila si televizi. Zrovna běžely zprávy z kultury.
Další reportáž začínala slovy: „Nečekaný problém má londýnské divadlo West End…“
Celou dobu dávala pozor jen tak napůl, ale teď zbystřila, protože na obrazovce se objevila Danielova fotka.
„…jeho herecké výkony jsou podprůměrné, dokonce se uvažovalo o výměně přestavitele. A co je důvodem tohoto problému?-Říká se, za vším hledej ženu. Daniel podvedl svou přítelkyni a ta ho opustila, 25-letý herec teď piká za svou chybu. A jak to nakonec dopadlo s jeho účastí v divadelní hře? Roli mu nakonec ponechali poté, co se jeho výkony zlepšily alespoň na průměrnou úroveň a jejich kvalita se stále zvyšuje. Jeho kolegové ale potvrdili, že pokaždé zkoušce, je naprosto vyčerpán.“
Lucce bylo najednou zase smutno, bylo jí ho líto, ale na druhou stranu-patří mu to.

„Poletím za ní do Čech“ řekl najednou Daniel.
„To nemá cenu“ zarazil ho Denis, „teď by to stejně nepomohlo, teď ti to neodpustí a navíc budeš tří měsíce v jednom kole. Dám ti radu, Lucka bude zpátky v říjnu, v tu dobu ty dotočíš ten film a budeš mít čas. A navíc, Lucka už se z toho dostane a bude schopná ti odpustit. Teď toho ještě schopná není.“
„Máš pravdu, teď to nemá cenu, má na to moc zraněnou duši. Zkusím to až bude zpátky.“