Kdysi dávno

,,Dobré ráno!‘‘
Divoce vběhla do jídelny, kde seděl otec s Nerem a Derickem. Odpověděli jí na pozdrav a otec nesouhlasně přejel pohledem její oblečení. Pochopitelně, že si neoblékla šaty.
Hned po tiché snídani zamířila do stájí.
,,Měla bych ti vymyslet jméno,‘‘ hladila koně po čele a okamžitě ji napadlo Endarno.
,,Tak co Endarno, půjdem ven?‘‘ popadla volnou koženou ohlávku a opatrně mu ji navlékla. Hřebec stál jako přikovaný pouze do té doby, než otevřela dveře stáje. Škubl hlavou a rozběhl se k pastvinám.
,,No tak, stůj!‘‘ snažila se ho zastavit, ale bezmocně vlála na ohlávce. Přehlédla travinový svah, ze kterého se Endarno spustil dolů a ona nevydržela jeho tempo. Poraženecky pustila ohlávku a nechala ho běžet.
Zadýchaně se svalila do trávy, bradu podepřela hřbetem ruky a pozorovala nádherné zvíře užívající si svobody.
Konečně se kůň zklidnil a začal škubat svěží trávu. Mezi jednotlivými sousty zvedl hlavu a zařičel.
Princezna mu věnovala pohled, koutky úst zjemnila v nepatrném úsměvu a zavřela oči. I když chtěla, usnout se jí nepodařilo. Přes zavřená víčka rozpoznala nad sebou stín siluety koně, který ji šťouchl nosem.
Otevřela oči a vstala. V dálce u obzoru se objevila skupinka jezdců. Pro jistotu majetnicky položila ruku na hřbet koně, ale jezdci se nevšímavě přehnali kolem ní do hradu.

Stála u okna a pozorovala zástupy lidí mířící do podhradí na trh. Popravdě, ani tahle podívaná ji nebavila. Většina z nich vypadal ošuntěle a uspěchaně, jako by trh byla jejich poslední šance. Možná ano, pomyslela si sklesle. Celá země Středu byla sužována nájezdy lapků a bylo velmi nebezpečné potulovat se venku po setmění. Mrzelo a zároveň vztekalo, že otec místo toho, aby se staral o blaho svých poddaných, pouze celé dny vysedává v síních a diplomaticky se chystá na válku.
Princezna se na ni těšila. Velmi často jezdila po významnějších posláních, kterými ji otec pověřoval. A válka mohla znamenat konec soužení poddaných Středu.
Někdo tiše zaklepal na dveře její komnaty.
Odvrátila se od okna. ,,Kdo je to?‘‘
Vešel Nero. ,,Omlouvám se, že tě ruším,‘‘ řekl pokorně, ,,chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mě a pana z Lamberts doprovázela na projížďce.‘‘
Nerissa si ho prohlížela. Ačkoliv byla ráda, že je tady, připadal jí trochu nejistý a slabý.
Usmála se. ,,Ráda.‘‘

Oba na ni čekali na nádvoří se svými koňmi. Pokynula jim a vešla do stájí.
,,Kterého koně si bude Vaše Výsost přát?‘‘ zeptal se podlézavě podomek se sedlem.
,,Osedlám si koně sama,‘‘ zavrčela, vzala si od něj sedlo a uzdu a šla do královských stájí. Hrozně ráda by se projela na Endarnovi, ale zdravý rozum jí přikazoval počkat. Nakonec si vybrala černého hřebce Rodriga.

,,Tam ne,‘‘ křikla na Nera, když zabočil na stezku vedoucí někam do zatáčky.
,,Proč ne?‘‘ povytáhl obočí a zarazil koně.
Překlusala na stezku směrem z lesa. ,,Vede to do skal, kůň by si zlomil vaz.‘‘ Úmyslně neřekla, že by si vaz mohl zlomit i Nero.
Dostali se na louku a Rodrigo se začal hrnout dopředu. Nerissa ho držela jistou ruku.
,,Chce závodit,‘‘ poznamenal Derick z Lamberts.
Nero to vzal jako výzvu. ,,Ehm… mohu to odstartovat?‘‘
Princezna to tentokrát nevzala jako neomalenost. Postavila svého koně vedle jejich a v očích měla jedinou touhu. Vyhrát.
,,Teď!‘‘ křikl Nero a divoce pobídl svého hřebce. Derick byl téměř na jeho úrovni.
Nerissa byla pomalejší, ale to vše hodlala napravit. Postavila se do třmenů, předklonila dopředu a rukama kopírovala pohyb hřebcovy hlavy. Rodrigo se natáhl a dlouhými skoky rychle doháněl svoje soupeře.
U vytyčeného cíle byli první. Vítězně se otočila v sedle a z očí svých soupeřů četla obdiv. Zavalila ji pýcha.

,,Nerisso,‘‘ oslovil ji bratr.
Ohlédla se.
,,Když jsem se vracel z Revenois, potkal jsem nespočítaně lapků a zlodějů. Copak s tím otec nemůže něco udělat?‘‘
Úkosem se podívala na Dericka z Lamberts, ale ten se tvářil netečně. Povzdechla. ,,Samozřejmě, že by mohl.‘‘
Nero se rozhlédl po tichém lese. ,,Vůbec se mi to nelíbí. Těšil jsem se domů-‚‘‘
Princezna seskočila z koně. ,,Tiše,‘‘ napomenula je a vytáhla z pochvy meč. Její společníci na koních ji napodobili. S mečem v ruce se přiblížila ke křoví. Ozval se hluk a za jejich zády se objevili dva zarostlí muži se zbraněmi v rukou.
Nerissa se otočila a málem na to doplatila životem- ze křoví se vyhrnuli další tři muži. Instinktivně se otočila na poslední chvíli a uskočila, takže rozmáchlý nůž jí sjel po ruce, v níž držela meč.
Přehodila si ho do druhé ruky a tím zuřivěji čelila svým protivníkům. Za okamžik se k ní připojil stín na koni, nestihla ovšem postřehnout, zda to byl Derick nebo Nero. Oba současně propíchli dva lapky a ten třetí se dal na útěk.
Nechali ho běžet. Nero za nimi právě setnul hlavu poslednímu z nich.
Derick se díval na Nerissu, která otírala zkrvavený meč o trávu a v jeho pohledu se mísil obdiv.
Princezna zastrčila meč do pochvy a vyhoupla se do sedla hřebce, který stál opodál.
,,Ráda bych se vrátila,‘‘ shrnula si hnědé vlasy z čela Její společnící přikývli, jen Derick z Lamberts se na okamžik očima zastavil u její poraněné ruky.

Ruka jí však ošklivě otekla. Zkusila na ni nanést trochu Bernardovi mastičky a ránu přikryla šátkem. Byla už přichystaná jít spát, ale únava ne a ne se dostavit. Nakonec se oblékla do jednoduchých tmavých šatů, přes ně si přehodila plášť a vyšla na chodbu.
Její prvotní úmysl- totiž jít dolů do stáje- ji přešel. Došla na konec chodby, kterou se dalo pokračovat po schodišti nahoru nebo dolů.
Vydala se nahoru. Napadlo ji, že by mohla vylézt na věž a s elánem se pustila po točitém schodišti.
Zarazilo ji, že poklop byl zvednutý. Opatrně nahlédla na prostranství.
Přímo před ní na ochozu seděla tmavá, vysoká postava.
Princezna si dodala odvahy, která jí najednou chyběla a tiše se vyhoupla nahoru. Postava k ní otočila tvář, takže jí nezbylo nic jiného než jít k ní.
Na ochozu seděl Derick z Lamberts.
,,Obvykle sem chodím jenom já,‘‘ řekla neutrálně.
Derick v úsměvu odhalil bílé zuby. ,,Omlouvám se. Mám odejít?‘‘
Má? Nemá?
,,Zůstaň, jestli chceš,‘‘ pokrčila rameny a usmála se.
,,Bolí tě to?‘‘ ukázal na její ruku obvázanou šátkem.
,,Ne,‘‘ zalhala.
Derick se na ni ještě chvilku díval. ,,Jsi statečná,‘‘ řekl potom.
Nerissa neodpověděla a tak se oba ponořili do ticha
Hvězdy nad nimi je pozorovaly a princeznu napadlo, že je jí neuvěřitelně hezky.

Požitkářsky se protáhla. Někdo vytrvale ťukal na dveře.
,,Dále,‘‘ řekla a schovala se pod přikrývku tak, že jí byl vidět pouze nos.
Dovnitř vstoupil otcův osobní sluha. ,,Omlouvám se, že vás ruším, Výsosti, ale pán chce s vámi mluvit.‘‘
,,Teď?‘‘ zeptala se otráveně a dobrý pocit zmizel.
Sluha přikývl a odešel.
Princezna se rychle oblékla do prvních šatů, které našla a spěchala za otcem.
Seděl v tmavé komnatě za stolem a něco psal.
,,Dobré ráno,‘‘ pozdravila a zavřela za sebou dveře.
Pán Středu pozdrav neoplatil.
,,Zasnoubil jsem tě.‘‘
Chtěla se posadit, ale rozmyslela si to. Zasnoubil? Cože? Cože??
,,A s kým?‘‘
Pro něj zřejmě rozhovor už skončil, jak bylo vidět ve výrazu, který k ní vyslal.
,,S Gregem z Hollare.‘‘
Nerissa nestačila zakrýt své rozhořčení. ,,Proboha proč? A zrovna s ním? Nechci! Nikdy!!‘‘
,,Ven!‘‘ zařval pán Středu, až se otřásly okenní tabule.
Princezna rychle odešla.
Vyvedla Endarna ven a ze sedlárny si vzala sedlo s uzdou. Položila to vedle hrazení, které následně přeskočila a pomalu zamyšleně došla k hřebci.
Hladila ho po nose a myslela na svého snoubence. Greg z Hollare byl vysoký, hezký… a také nemožně namyšlený a sebevědomý. Kolik ladies už skončilo v jeho náruči…
Hřebec do ní šťouchl ramenem a uskočil.
,,Nech toho,‘‘ zasmála se, ale nedal pokoj a šťouchl ji znovu.
Ohnala se po něm a hřebec na to čekal. Honili se a šťouchali po celé pastvině, až princezna vyčerpaně klesla do trávy.
,,Už nemůžu,‘‘ prozradila Endarnovi, který se na ni přišel podívat blíž.
Vrátili se zpátky k sedlu a hřebec si ho bez problémů nechal nasadit, i uzdu.
Pomalu se vytáhla do sedla. Endarno přešlápl a sotva stačila chytit otěže, vyrazil k lesu.
Princezna ho navedla na cestu do Villes.