Kdysi dávno

Pán Středu zarazil bujného bílého hřebce, který se vzepjal na zadní. Jednou rukou ho zkušeně zkrotil a po tomto činu začal plamenně promlouvat k vojsku a poddaným.
Nerissa s Nerem seděli na svých koních kousek za ním. Princezna si vzala hnědého hřebce a Endarna brala sebou na otěži.
,,Jak se cítíš?‘‘ zamumlal Nero koutkem úst.
Endarno právě šťouchal svoji paní nosem do ruky. Musela ho odehnat.
Jak se vlastně cítí? Stovky, tisíce tváří pod nimi se na ně upírali a něco od nich očekávali.
Pohlédla vpravo dolů, kde stál Derick s Tiou. Lamberts si toho všiml a povzbudivě se usmál.
Nedokázala mu úsměv oplatit.
,,Nerisso?‘‘
Vzpamatovala se. ,,Promiň. Já… přeji si, abychom už vyjeli.‘‘
Nebyla to odpověď, kterou Nero chtěl slyšet. Křečovitě sevřel otěže svého koně a v duchu si přál pravý opak.

Nerissa měla jet v čele jízdy.
Pán Středu skončil svou řeč a objetím se rozloučil se svým synem. Potom popojel k Nerisse.
Princezna zvedla hlavu a statečně čelila pohledu svého otce. Chvíli se měřili, kdo z koho. Nakonec jí pán Středu popřál nezúčastněným hlasem hodně štěstí a odklusal po bok lady Rosy Anny na bílé klisně.
Nerissa vztekle trhla uzdou a pobídla koně. Cvalem se přihnala k čekajícím mužům na koních.
Dva z nich jí vyjeli naproti, ale ona se jim vyhnula a rovnou zamířila k hranicím říše.

Během Cesty se mělo navštívit pohraniční pevnosti a zesílit jejich opevnění. K té první, Issy, dorazila jízda ještě před západem slunce.
Nerissa zvolnila počáteční rychlost. Nemělo cenu se hnát kupředu, protože by postupně museli čekat na pěšáky.
Nebyla tady jedinou ženou. Za posledními jezdci jelo několik vozů s jídlem a zbraněmi, které řídily ženy. Jejich pravá úloha se ovšem ukázala až v bitvě a po ní- kdy ošetřovaly zraněné.
Princezna se spolu s dvěma vybranými pány nechala přijmout posádkou pevnosti. Její velitel, mladý muž s knírem, jí nabídl možnost k přespání uvnitř hradu.
Odmítla to. ,,Děkuji, ale radši zůstanu s ostatními.‘‘
Benjamin Karanski byl voják a velice dobře jí rozuměl. ,,Kdybyste jste si to rozmyslela, moje nabídka stále platí,‘‘ řekl dvorně a uklonil se.
Domluvili se, že zesílí posádku o rovnou stovku mužů z vojska. Nerissa slíbila, že je pošle hned, co dorazí pěšáci.
Sotva vyšli ven, u horizontu se začaly rýsovat šiky.
Její vojáci založili dva velké ohně, kolem kterých teď posedávali, případně pekly pečínky. Nerissa procházela kolem nich a dobře si všimla, že někteří z nich se po ní otáčejí. Přidala do kroku.
Endarna a Zaroota nechala uvázané kousek od ostatních koní. Když k nim přišla, překvapeně si všimla, že jsou odsedlaní a mají povolené uzdy. Drahá sedla byla přehozená přes padlý kmen, ke kterému byli uvázáni.
Pátravě se rozhlédla. Nablízku byli jen dva mladíci, kteří právě vyhlíželi blížící se pěšáky a nic nenaznačovalo tomu, že to byli oni, kdo jí odsedlali koně.
Starostlivě ohlídala, jestli jejím miláčkům nic nechybí a přidala se k těm dvěma.

Pěšáci byli rozdělení na poloviny; v čele té první jel Nero a za ním několik pánů na koních, včetně Dericka a Tii. Tu druhou vedl pan de Fuhne.
Jezdci seskočili z koní a ostatní je přivítali nadšeným pokřikem.
Nerissa se na přicházejícího bratra usmála. Ten hodil otěže jednomu z vojáků a zamračeně odešel, aniž by se na sestru jen podíval.
Derick s Tiou uvázali své koně k těm jejím. Princezna je chvíli pozorovala, než si povšimla Nera, který zachmuřeně seděl sám u ohně.
Posadila se k němu. Nero zíral do plamenů.
,,Výsosti? Mohu vám nabídnou?‘‘ Nad ní stál nějaký mladík s koženou čutorou.
Přijala ji a zhluboka se napila. Víno bylo ostřejší, než na jaké byla zvyklá.
I Nero si přihnul z čutory a zdálo se, že mu malinko zvedlo náladu.
Zešeřilo se. Mezi vojáky začala přicházet posádka z hradu.

Princezna přečkala noc schoulená pod pokrývkou v blízkosti ohně. Ráno se probudila mezi prvními.
Složila přikrývku a přehodila ji přes Endarna. Potom oba koně nasedlala a nauzdila.
,,Vaše Výsosti? Máte nějaké pokyny?‘‘ zeptal se jí rozpačitě pan Treter.
Vyhoupla se na Zaroota. ,,Za chvilku odjíždíme, vyřiď to ostatním.‘‘
Nebylo to ani třeba, jízda už byla vzhůru a připravovala se na další cestu. Nerissa pobídla oba koně směrem k ohništi, kde spala.
Derick si právě připínal pás s mečem, zatímco Tia ještě ležela s otevřenýma očima a Nero spal.
,,Tio,‘‘ zavolala tiše na přítelkyni a sklonila se k ní. Derick mezitím odešel ke koním.
,,Chci, abys jela s Nerem.‘‘
Tia se zatvářila nedůtklivě. ,,Proč? Proč nemůžu jet v jízdě?‘‘
Nerissa ještě víc ztišila hlas a Tia se musela přiblížit, aby jí rozuměla. ,,Chci, abys jela s ním a dávala na něj trochu pozor. Má kolem sebe hodně pánů, ale ti mu moc nepomůžou. Ty máš víc rozumu než oni všichni dohromady. Chápeš, co chci?‘‘
Obličej Tii z Werner byl jeden velký úšklebek. Potom se usmála a uklonila se. ,,K vašim službám, Výsosti!‘‘
,,Šašku!‘‘ rozesmála se princezna, ale byla ráda, že to vyřídila tak rychle. Rozloučila se s přítelkyni a odklusala ke koním, kde zmizel Derick.

,,Nerisso!‘‘
Otočila se po hlase, který bezpečně poznala. ,,Gregu? Co tady děláš?‘‘
Hollare jí přicválal naproti. ,,Hlídám svoji princeznu,‘‘ řekl dvorně a políbil jí ruku.
Nenapadlo ji nic, co by na to mělo říct.
,,Včera jsem odjížděl s pěšáky, ale dnes jsem se rozhodl, že pojedu s tebou, jestli dovolíš.‘‘
V duchu zasténala. Můžu mu to zakázat? Jsem princezna a…
,,Díky,‘‘ políbil jí ruku podruhé.
Než stačila cokoli namítnou, mezi uvázanými koňmi se objevil Derick.
Rychle se vzpamatovala. ,,Promiň, Gregu, ale nezdálo se ti, že někdo volá tvoje jméno? Znělo to od tamtu,‘‘ ukázala rukou opačný směr.
Hollare se zamračil, omluvil se jí a odcválal.
Derick odvázal svého koně a začal ho sedlat.
,,Ehm… Dericku?‘‘ odkašlala si.
Nedal ničím najevo, že by ji slyšel. Až když jeho kůň začal zvědavě očichávat Zaroota, vzteklým hlasem ho odehnal a na princeznu se ani nepodíval.
Měla toho už dost. Nejdříve protivný Nero a pak uražený Derick!
Seskočila z hřebce a otěže obou koní sevřela v ruce. ,,Pane z Lamberts, mluvím s tebou,‘‘řekla chladně.
Teď už nemohl nic předstírat. ,,Ano, Vaše Výsosti?‘‘
Znělo to hrozně z jeho rtů. Nerissa se zatvářila nešťastně.
,,Co je s tebou?‘‘
Kůň už byl připravený. Derick naposledy zkontroloval sedlo a vyhoupl se na něj.
Bylo to od něj neslušné.
,,Nic,‘‘ řekl a pobídl hřebce.
Nerissa se mu postavila do cesty, chytla za otěže a pohladila vraníka po nose.
,,Chci, abys jel v jízdě.‘‘
Derick posměšně sehnul hlavu. ,,Jak si vaše Výsost přeje.‘‘

Nerissa byla vzteklá. Ani se nerozloučila s Nerem a celé dva dny hnala svůj oddíl k cíli.
Společnost jí dělal neúnavný Greg a mnohdy jí ve cvalu vyprávěl historky a příběhy.
Moc ho neposlouchala. Její mysl se vytrvale věnovala tomu, který se zachmuřenou tváří jel vzadu.

,,Výsosti?!‘‘
Naléhavý křik ji donutil zastavit. Celá jízda ji napodobila, kromě dvou mužů na koních, kteří kousek od ostatních spolu bojovali.
,,Ne!‘‘
Pobídla koně. ,,Nechte toho!‘‘
Mohla křičet z plných sil, ale nebylo to nic platné. Ti vepředu sledovali boj na život a na smrt.
,,Gregu!‘‘
Než stačil udatný pan z Hollare zasáhnout, jeden z mužů spadl z koně zalitý krví.
Ten druhý stál nad ním jako anděl zla.
,,Chopte se ho!‘‘ rozkázala a seskočila z koně.
Muž na zemi byl mrtvý.
,,Tady přespíme, řekni to všem,‘‘ přikázala Gregovi po svém boku.
Pověřila několik mužů, aby pohřbili mrtvého a otočila se k vrahovi.
,,Můžete mi to nějak vysvětlit?‘‘ zeptala se a hlas se jí třásl zlostí.
Přestože nebyl zrovna ve šťastném postavení, mlčky zavrtěl hlavou. Nerissa se na něj chvilku dívala a pak nechala zavolat Dericka.
,,Kdo je pánem na pevnosti Mudrev?‘‘
Derick zbledl. ,,Vaše Výsost chce-‚‘‘
Vztekle ho přerušila: ,,Ano, Moje Výsost chce nechat toho ubožáka v mudrevském vězení.‘‘
,,Lady René de Mudrev,‘‘ hlesl.

Pevnost se zdála opuštěná. Nikdo jim nebránil projet otevřenou bránou.
Nechala koně na nádvoří a spolu s Derickem vystoupala po schodech do první síně.
Byla rozlehlá a temná. V okamžiku, kdy vstoupili dovnitř, slunce zapadlo.
Nerissa se rozhlížela a vůbec si nevšimla ženy oblečené v černém, která je pozorovala ze stínu.
,,Přáli jste si něco, než jste sem vtrhli?‘‘ promluvila a vstoupila do světla.
Byla krásná. Černé vlasy jí splývaly po černých šatech, které kontrastovaly s bledou kůží. Nepřirozeně rudá ústa byla pokřivená ve zlobě.
Nerissa k ní okamžitě pocítila nesympatie. Pokročila dopředu.
,,Jsem princezna ze Středu a tohle je pan z Lamberts,‘‘ představila Dericka jen tak mimochodem. ,,Chci-‚‘‘
,,Pan z Lamberts!‘‘ přerušila ji René de Mudrev.
,,Potěšení je na mé straně,‘‘ chladně se uklonil. Vypadalo to, že na rozdíl od René, on není setkáním vůbec nadšený.
Lady k němu přistoupila blíž. V tu chvíli jako by v síni neexistoval nikdo jiný než oni dva.
,,Jak je to dlouho, co jsme se neviděli,‘‘ zašeptala.
Derick jejímu pohledu uhnul. ,,Ano, ale ty ses nezměnila.‘‘
René se do něj vpíjela očima, jako by v něm četla.
Najednou se prudce obrátila. ,,Chtěla jste něco, Výsosti?‘‘ řekla posměšně.

Nerissa to celé sledovala napůl uraženě a napůl s obrovskou bolestí. Neušlo jí, jak se na Dericka ta kráska dívá.
Když ji oslovila, zvedla se v ní vlna prudké nenávisti.
,,Chci trochu oživit vaše vězení jedním vrahem,‘‘ odpověděla a v jejím tónu byl příkaz.
René ji pozorovala a koutky jejích úst zvlnilo něco jako úsměv.
,,Vězení pevnosti Mudrev je k vašim službám.‘‘
Zavolala na sluhu, který měl Nerissiny vojáky doprovodit do podzemí.
,,Díky. Pokud budete chtít zesílit hradní posádku, za několik dní tudy potáhne můj bratr a jistě vás navštíví. Buďte sbohem,‘‘ rozloučila se Nerissa chladně a zamířila ven.
Derick se beze slova uklonil a šel za ní.
,,Okamžik, pane Lamberts!‘‘ zavolala René de Mudrev.
Otočil se.
,,Odepřete mi to potěšení povečeřet s vámi?‘‘
Nerissa scházela ze schodů, ale hlas lady se rozléhal. Neslyšela, co Derick odpověděl.
Na nádvoří se vyhoupla na koně. ,,Budeme čekat na pana Lamberts?‘‘ zeptal se jí jeden z mužů, když se Derick objevil na schodišti.
Rychle seběhl dolů a vyskočil do sedla svého koně.
Celá skupinka se cvalem prohnala bránou, ale jediná Nerissa viděla René de Mudrev v okně. Černé vlasy jí vlály do větru.