Ach ti Angličané

Daniel Lucku objímal kolem pasu a šťastně se usmíval. Lucka spala a Daniel se přímo kochal pohledem na ni. Vypadala jako andílek, tak nevině.
Od té doby co mu odpustila, by jí nejraději snesl modré z nebe a každou chvíli strávenou s ní měl pocit, že mu srdce pukne štěstím.
Chvíli poté co se probudila, řekl Daniel: „Lásko?-Já sem ti chtěl jen říct, že teď už je mi jedno, jestli budeš pracovat v baru.“
„To jsem ráda, nerada bych, abychom zase skončili kvůli tomuhle“ řekla šťastně a pak se ještě zeptala, „a nebude ti vadit, když se k tobě zatím nenastěhuju?“
„Nebudu tě k tomu nutit, až se budeš chtít přestěhovat, tak se prostě přestěhuj.“
„Tak jo.“

Po dlouhé procházce po parku přišli do Danova domu.
„Šíleně mě bolej nohy, ani se mi už nechce domů“ přiznala.
„Tak tam nechoď a zůstaň dneska tady.“
Bez dlouhého přemýšlení se rozhodla zůstat. Šla se vysprchovat a Daniel mezitím zapálil vonné svíčky. Lucka byla mile překvapená.
„To je hezký“ řekla a přitulila se k němu.
Po chvíli se ozvala znovu: „Máš tu strašný horko.“
„No jo, máš na sobě moc-“ zarazil se. Od jejich usmíření spolu ještě nespali a teď se lekl, aby si nemyslel, že ji chce touhle hláškou dostat do postele.
„Moc oblečení?“ dokončila za něj, na chvíli se odmlčela, a pak řekla, „asi máš pravdu.“
Sedla si obkročmo na jeho klín, sundala si tričko a začala ho líbat. V tu chvíli už na nic nečekal a začal vše svlékat sobě i jí.

Sršela z nich vášeň, přímo jakási živelná vášeň. Nic by je od sebe v tu chvíli nemohlo odtrhnout.
Milovali se dlouho, po tak dlouhé době se toho nemohli nasytit.
„Miluju tě lásko“ řekl poté a přitiskl ji k sobě co nejblíž.
„To já tebe taky“ opáčila a dodala, „a už nikdy o tebe nechci přijít.“
Nakonec v tomhle objetí usnuli. Ráno se probrala Lucka dřív, pomalu se dostala z Danova objetí a šla do kuchyně, aby ho mohla překvapit snídaní.
Když se probral, našel už Lucku zase vedle sebe. Dal jí pusu, a pak se zeptal: „Co to tady voní?“
„Přece snídaně.“
„Jé, ty si udělala snídani, ty se zlatíčko.“

Lucka vpadla zvesela do baru.
„Čauky“ pozdravila Kamila.
„Ahoj“ odpověděl, „jak ty to děláš, že přídeš vždycky veselá a plná energie?“
„Na to mám jednoduchej recept-stačí mít vedle sebe úžasného člověka.“
„To se ti řekne“ poznamenal.
„Neboj, to příde.“

Uplynul další měsíc a Lucka šla k Danielovi.
„Čauky lásko“ pozdravil ji překvapeně, „nečekal jsem tě, ale o to je to krásnější překvapení.“ „Jdu ze školy. Víš, já sem se tě chtěla na něco zeptat.“
„A na co?“
„No, ty jsi mi sice říkal, že se tě na to ani ptát nemusim, ale já se přeci jen zeptám.-Můžu se k tobě přestěhovat?“
„No jasně že jo.-A klidně hned, kdybys chtěla“ vyhrkl šťastně, popadl ji do náruče a políbil. „Hned teď ne, ale třeba o víkendu?“
„Tak jo“
„Super.-Už musim letět, zatím pa.“

Když už měla vše uklizené a složené ve skříních, tak si spokojeně sedli na pohovku. Daniel řekl: „Já sem tak šťastněj, že si zase tady. Jak já sem se bál, že už se to nikdy nevrátí.“
„To ti věřim, ale na druhou stranu-mohl sis za to sám i když je pravda, že kdybych tehdy dala tu výpověď hned bez keců, tak by se to nestalo.-Ale to je už teď jedno, už to nebudem řešit.-Řešit bysme měli spíš něco jiného.“
„A co?“
„Víš, až budeš zase natáčet, tak bysme se skoro neviděli.-Dám výpověď a pojedu s tebou.“ „To budu strašně rád. A nebude se ti po baru stejskat?“
„Možná, ale když budu chtít, tak si tam můžu zajít.“
„To je fakt“ uznal Danny a sťastně ji políbil.