Kdysi dávno

Byli den jízdy od Černých polí.
Nerissa dlouho nemohla usnout. Seděla u ohně zabalená v přikrývce a třásla se zimou.
Greg pravděpodobně ctil snoubenčinu nedotknutelnost a nocoval jinde. Trochu toho litovala, protože on by ji určitě mrznout nenechal.
Dívala se do plamenů a přemýšlela. Nero postupoval dvakrát pomaleji, takže teď mohl být někde u pevnost Nassou, kterou oni minuli.
Vzpomněla si na svoji přítelkyni. Co teď asi dělá?
A otec. Zachvěla se a tentokrát nevěděla, zda to bylo zimou. Vůbec se jí nelíbila představa lady Rosy Anny na hradě. Místo maminky….
Vedle ní něco tupě žuchlo. Poplašeně se otočila, ale byla to jen smotaná přikrývka, na kterou se teď sedl Derick.
,,Proč nespíš?‘‘
,,Nemůžu spát, dokud jsi ty vzhůru,‘‘ řekl a nastavil dlaně plamenům.
Nerissa byla ráda, že si konečně odpustil ,,Její Výsost‘‘.
Proti své vůli se otřásla.
,,Je ti zima?‘‘ všiml si a rozmotal svoji přikrývku.
,,Ne, to-,‘‘ bránila se, ale přece jen jí bylo tepleji, když jí přikrývku přehodil přes ramena.
,,Dík,‘‘ broukla.
Chvilku mlčeli a dívali se do ohně.
,,Připadalo mi, že znáš René de Mudrev,‘‘ porušila princezna ticho.
Derick povzdechl. ,,To je pravda.‘‘
Nerissa nechtěla vyzvídat, ale přesto byla zvědavá.
,,Kdysi jsme si byli velmi blízcí,‘‘ řekl tiše, když nic neříkala.
,,Kdysi?‘‘
,,Je to už dávno… před několika lety. René vyrůstala bez rodičů na hradě svého manžela, Iana de Mudrev. Myslím, že se měli rádi a Ianovi rodiče nebyli proti sňatku. Ale nedlouho potom, jednoho dne, Ian prostě zmizel.‘‘
Nerissa se zatvářila nedůvěřivě.
,,Hledali ho celý rok, ale nenašli ani jeho tělo. Ianovi rodiče zemřeli a hrad teď patří René.‘‘
I když to byla zajímavá informace, princeznu neuspokojila. Přála si vědět, co má společného Derick s ní.
Lamberts se usmál. ,,Zamiloval jsem se, věřila bys tomu?‘‘

Jako by do ní uhodilo. Navzdory dvěma přikrývkám jí na pažích naskočila husí kůže a uvnitř… cítila prázdno.
V očích se jí tlačily slzy. Jistě, byla krásnější a chovala se jako lady. Na rozdíl od ní…
,,Vždy jsem se tomu vyhnul,‘‘ pokračoval Derick. ,,A najednou… bylo to jako blesk z čistého nebe. Nerisso, proč nic neříkáš?‘‘
Ani nemohla, hlas se jí zlomil. Chtěla vstát a odejít, ale nohy se jí zamotaly do přikrývek a ona spadla na záda.
,,Neublížila sis?‘‘ naklonil se k ní starostlivě.
,,Ne,‘‘ hlas se jí chvěl. Přitáhla si přikrývky blíž k sobě.
Derick si lehl vedle ní na bok, aby jí viděl do obličeje a hlavu si položil na sedlo.
,,Příliš se mi nechtělo jet s tvým bratrem až na hrad pána Středu,‘‘ začal mluvit.
Princezna byla zmatená. Proč mluví zrovna o tomhle?
,,Nikdy předtím jsem se s ním nesetkal. Po říši Středu, ale i v Lamberts o něm kolují nepěkné zprávy. A vidíš- kdybych tam nejel, nikdy bych tě nepotkal. Všichni tě mají raději, než jeho a tak jsem byl na tebe trochu zvědavý. Popravdě, překvapilas mě.‘‘
Derick se usmál.
,,Čekal jsem nějakou lady s dlouhými zlatými vlasy, nebo- promiň- mužatku, která láme meče. Byl jsem trochu udivený, když mi Nero představil krásnou dívku v červených šatech.‘‘
Nerissa se zachvěla. On si pamatuje, co měla tenkrát na sobě!
,,A potom to setkání s lapky. Navzdory tomu, co se o tobě povídá, jsem čekal, že se někde schováš nebo utečeš. Ale ty ses sama postavila třem mužům a ani zranění tě nedokázalo porazit.‘‘
Odmlčel se. Oba mysleli na tu chvíli tenkrát…
,,Často jsem tě pozoroval z okna, jak se proháníš na Endarnovi. A konečně naše cesta, kdy nás přepadl Cavalliers. Já… neměl jsem slov a nemám je ani teď, abych to dokázal popsat.‘‘
,,Zveličuješ,‘‘ zarazila ho Nerissa, přesto ji dojalo, jak o ní mluvil. Myslí tedy ji a ne René?
,,Ne, myslím, že ne. Pořád nemůžu zapomenout na tu chvíli u těch vodopádů…‘‘
Vzpomněl si na její lázeň a hned myšlenku zahnal.
Natáhl ruku, která se setkala s její.
Dál nemuseli mluvit.

Druhý den po západu slunce stáli před Vixy.
Posádka už byla zpravena o jejich příjezdu. Nerissa se okoupala a oblékla do čisté košile, vesty a nohavic, které našla nachystané na posteli ve své komnatě. Oblečení jí padlo jako ulité.
Potom se s Derickem nechala ohlásit u pana z Vixy. Grega pověřila dohlížením na vojáky v táboře, který založili na louce pod hradem.

Pan z Vixy byl vysoký mladík s bílými vlasy a oblečený taktéž v bílé barvě. Opíral se o křeslo, ve kterém seděla křehká dívka v bílé říze. Oba dva si byli neuvěřitelně podobní.
,,Vítám vás na Vixy, Výsosti,‘‘ přivítal princeznu mladík a představil jí svoji sestru. Oba se chovali mile a společně zasedli k večeři.
Nerissa se poprvé po pěti dnech cítila spokojeně.

Tři dny trvalo Nerovi, než dojel s vojskem k Vixy, ale než se tak stalo, princezna se začala nudit.
Chtěla se projíždět na Endarnovi, ale to jí oba sourozenci a Derick vymluvili. Vždyť co by mohlo být horší, než aby ji někdo přepadl a zajal před bitvou?
Do omrzení hrála šachy s kýmkoliv, kdo se namanul a občas se byla podívat do tábora.
A když nemohla vyjíždět na koni ven, byla alespoň ve stáji…

Seděla na obráceném džberu a smála se vtipům, které jí vyprávěl Mika. Endarno byl ve svém stání a rozmrzele ji šťouchal nosem.
Aby ho trochu rozptýlila, vzala kartáč a snad už posté se do něj pustila.
,, … a on mu řekl-‚‘‘
,,Hej, ty!‘‘
Mika zmlkl.
,,Neviděls někde princeznu?‘‘
Byl to Greg. Nerissa chtěla naznačit Mikovi pohledem, aby ji zapřel, ale Greg ji právě spatřil.
,,Lásko, hledal jsem se po celém hradu,‘‘ zašvitořil. ,,Můžeme být chvilku sami?‘‘
Mika rychle odběhl. Nerissa dál nevšímavě kartáčovala Endarnův hřbet.
Greg vešel do stání a přes své obvyklé sebevědomí byl trochu rozpačitý. Posadil se na vysoký kamenný žlab.
,,Nudíš se tu, viď?‘‘
Zasmála se. ,,Ty ne?‘‘
Bylo vidět, že ho odpověď nepřekvapila.
,,Víš, Nerisso… možná to bude znít neomaleně… chtěl jsem se tě zeptat, máš mě aspoň trochu ráda?‘‘
Překvapením jí vyklouzl kartáč z ruky. Celá rudá ho hledala ve slámě pod Endarnem.
,,To je složitá otázka,‘‘ zamumlala.
Grega to pobavilo. ,,To je jednoduchá otázka. Vidím, že jsme na tom stejně- ani mě se nechce do toho sňatku.‘‘
Seskočil ze žlabu a přistoupil k ní blíž. Nerisse to poprvé nevadilo.
Greg ji uchopil za ramena. ,,Ty nejsi něžná lady s dlouhými zlatými vlasy. Jsi divoška. Mám tě rád, ale oženit bych se s tebou nechtěl.‘‘
Nebylo to zrovna zdvořilé, ale princeznu to pobavilo.
,,Jsem ráda, že máme stejný názor.‘‘
Gregovi se zřejmě ulevilo. ,,Takže… mou poslední starostí je nenechat tě na ocet.‘‘
Zatvářila se zmateně. Jak to myslí?
,,Musím najít někoho, kdo by si s tebou poradil,‘‘ lišácky zamrkal a odešel.
,,Gregu!‘‘ zavolala na něj, ale už ji neslyšel. Popadla kartáč a vrátila se k původní činnosti.
Byla ráda, že si to s Gregem vyříkali. Ale jak to chce provést teď?
Na tu nejjednodušší možnost nepomyslela

Vyhřebelcovala i Zaroota a zrovna se mazlila s Endarnem, když se opět ozvaly kroky.
Doufala, že se vrátil mladý podkoní i se svými vtipy. ,,Miko?‘‘
,,Ten spí,‘‘ zasmál se Derick, vešel do Endarnovi stání a vyhoupl se na žlab, stejně jako předtím Greg.
,,Potkal jsem Grega z Hollare,‘‘ začal a poočku se díval na Nerissu, ,,a připadalo mi, že na mě čekal.‘‘
Neřekla na to nic, jen jí na pažích naskočila husí kůže.
,,Svěřil se mi, že si ho prý nechceš vzít.‘‘
Zabořila nos koni do hřívy.
,,A nabídl tě mě.‘‘
,,Cože?‘‘ Právem ji to pobouřilo. ,,Je pravda, že si ho nechci vzít a on mě také ne, ale to mu nedává právo mu nabízet mě jako nějakou… prvnímu, koho potká!‘‘
,,Ty mě neposloucháš,‘‘ namítl Derick.
Zle se na něj podívala.
,,Slyšela jsem dobře.‘‘
,,Ne,‘‘ odmítl to Derick a v očích mu svítilo nespočetně malých jiskřiček. ,,Chtěla bys být paní z Lamberts?‘‘
Paní z Lamberts! Ta představa ji omráčila.
,,Samozřejmě, že ne teď,‘‘ dodal rychle, když nic neříkala. ,,Nejrozumnější by bylo počkat do návratu na hrad tvého otce a pak bys mohla jet se mnou do Lamberts.‘‘
Tím nechtěně naznačil to, na co se bála myslet. Ani jeden se z bitvy nemusel vrátit.
,,Greg říkal,‘‘ zavzpomínala, ,,že hledá někoho, kdo by si se mnou dokázal poradit.‘‘
Derick zvedl obočí. ,,Myslíš, že to nedokážu?‘‘
Pokrčila rameny, ale věděla, že je vše vyhráno. Usmála se.
Derick seskočil dolů a popadl ji do náruče.
,,Uvidíš, že ano,‘‘ zašeptal s pohledem upřeným do jejích očí.

K večeru dorazil Nero s vojskem. Nerissa, sourozenci z Vixy a Derick je přivítali na nádvoří.
,,Ráda tě vidím,‘‘ seskočila Tia z Nerova koně a objala svoji přítelkyni. Obě hořely nedočkavou touhou povědět té druhé nejnovější události a tak rychle zmizely v Nerissině komnatě, kde už čekala postel i pro Tiu.
Princezna se posadila do křesla a s úsměvem sledovala přítelkyni.
,,Jste tu už dlouho?‘‘ zajímalo Tiu, zatímco si sundávala zaprášené škorně.
,,Tři dny.‘‘
,,Ani mi to nepřišlo tak dlouho,‘‘ zasnila se Tia a Nerissu její výraz v obličeji rozesmála. A vůbec si celá připadala jako by povznesená a neskonale šťastná.
,,Co se stalo s tvým koněm?‘‘ vzpomněla si na chybějící černou Messentu.
Tia se zachmuřila. ,,Nevím. Jednu noc byla uvázaná mezi ostatními koňmi a ráno už tam nebyla. Nemyslím, že ji roztrhali vlci nebo utekla, ale…. Nevím,‘‘ pokrčila rameny a bylo vidět, že o tom nemluví ráda.
,,A co Nerův kůň, líbí se ti?‘‘ zeptala se Nerissa nevinně.
Přítelkyně na ni vrhla postranní pohled, ale pak se rozesmála. ,,Nero byl jediný, kdo sebou měl dva koně, víš?‘‘
Nerissa ji pozorovala a vlastně byla spokojená, vždyť tak to chtěla.
Tia se převlékla do tmavých šatů, které pro ni nechala Eillen z Vixy.
,,A co jsi ty dělala celou tu dobu?‘‘
Nerissa vstala a přešla k oknu. Výhled z jedné strany lemoval les, pod kterým byla volná pláň na které se teď rozkládalo obrovské tábořiště.
,,Nudila jsem se,‘‘ řekla po pravdě. ,,Nikdo nechtěl, abych jezdila ven, takže jsem se musela omezit na pevnost. Myslím, že už se mnou nikdo nikdy nebude chtít hrát šachy,‘‘ zasmála se.
,,A potom… byla jsem u Endarna ve stáji a přišel Greg s tím, že bychom měli zrušit naše zasnoubení.‘‘
Tia se ohromeně otočila od zrcadla. ,,Vážně? A?‘‘
Nerissa jí podrobně popsala scénu až do Gregova odchodu.
,,Páni,‘‘ vydechla Tia, ,,a dál?‘‘
Princezna se šťastně usmívala. ,,Dá- li Bůh, jednoho dne budu paní z Lamberts.‘‘
,,To je skvělé!‘‘
Tia spontánně objala přítelkyni, takovou měla radost z jejího štěstí. Potom ji pustila, ale dál si ji rozzářeně prohlížela. Nakonec trochu posmutněla.
,,Co se stalo?‘‘
Tia nevěděla, jestli jí to má říct, nebo ne.
,,Víš..ty přece nechceš být jenom paní z Lamberts, ne?‘‘
Nerissa poznala, kam Tia míří. Nezlobila se, jen pustila její ruku a usedla zpátky do křesla.
,,Derick není král. Není ani kníže nebo hrabě- nemá titul. Je pouze majitel panství.‘‘
Odmlčela se a neušel jí Tiin úzkostlivý pohled.
,,Jenom můj otec mu může udělit titul- a to on nikdy neudělá.‘‘
Tia se neptala na důvody, i když je neznala. ,,Ale ty jsi princezna. Tedy,‘‘ zakoktala se, ,,myslela jsem, že chceš být paní ze Středu, že chceš nastoupit místo svého otce. Jsi přece princezna. Copak si princezna může vzít jen nějakého pána, byť by byl sebeušlechtilejší?‘‘
,,Tohle neříkej!‘‘ vybuchla Nerissa a Tia se poplašeně stáhla.
,,Promiň,‘‘ zamumlala potom trochu smutně. ,,Já- miluju ho. Všechno teď závisí na výsledku bitvy.‘‘
Tia se posadila na postel a složila ruce v klíně. ,,Možná tomu přikládáš zbytečně velkou váhu,‘‘ řekla opatrně.
Nerissa zavrtěla hlavou a z očí jí skanula velká slza.
,,Ne. Víš, já nevyrůstala jako ostatní princezny a ladies. Vychovával mě otec, zatímco matku jsem do patnácti let neznala.
Neměla jsem panenky, nehrála si s koťaty a štěňaty. Jediní psy, které jsem znala, byli otcovi lovečtí. Zůstala jsem na hradě poslední, všichni mí sourozenci zemřeli, kromě Nera, kterého otec poslal do Revenois.‘‘
Tia tiše poslouchala.
,,Zúčastňovala jsem se porad, kterým jsem nerozuměla. Cvičila jsem se v boji s mečem a v deseti letech jsem uměla jezdit na koni líp než mnozí ostřílení válečníci. Celou tu dobu mě vychovávali muži.‘‘
Nerissa tohle nikdy nikomu neřekla.
,,Proto vím, že z bitvy se nemusí nikdo z nás vrátit. Ale nejen kvůli tomu budu pozítří usilovat o vítězství.‘‘
Princezna se podívala na svoji přítelkyni.
,,Byla by z tebe dobrá královna,‘‘ prohlásila Tia vážně.
Nerissa jí opětovala pohled a vděčně se usmála.