Dar lásky I. část
Anotace: Tento příběh je o přáteslví, zradě a usmíření.
Novinka
„Ty chodíš s Lubošem jo?“ zeptám se své nejlepší kamarádky Jany, krátké blond vlasy a modré oči. „jo chodím, jak si se to dozvěděla?“ optá se mě nazpět. „řekl mi to Matěj, proč jsi mi to neřekla?“ optám se zklamaně, protože mi nic neřekla a to jsme si slíbili že si budeme říkat všechno. „Chtěla jsem ti to říct dneska, jo a přijdeš teda zítra ke mně abychom oslavili moje 18-ctiny?“ ještě že mi to připomněla, jinak bych na to zapomněla. „jo jasně že přijdu, můžu vzít sebou Matěje?“ řeknu. Matěj můj kluk, černé delší vlasy do očí a hnědé oči. „ Jo jasně že můžeš, hele já už musím, jdu nakupovat na zítřek.“ Odpoví a já se s ní rozloučím, jsem objednaná u kadeřnice, tak dojdu domu, odložím si doma tašku, vezmu si peníze a vyrazím, mám totiž ještě schůzku s Matějem. Už čeká. „ahoj lásko“ pozdravím ho z dálky a dám mu pusu. „ahoj miláčku“ pozdraví mě zpátky a oplatí mi polibek. „půjdeme?“ optám se ho, slíbil mi totiž že tam půjde se mnou. „jo jasně a už víš co si necháš na hlavě udělat?“ optá se mě, promotáme si prsty a jdeme ruku v ruce. „nechám si asi vlasy trochu sestříhat, jinak nevím, co bych si měla udělat na hlavě?“ optám se ho a hladím ho konečky prstů po ruce. „nech si je obarvit na černo, slušelo by ti to, ta blond je už trochu jiná než dřív.“ Odpoví a já s ním musím mlčky souhlasit, protože má pravdu, ta moje blond barva je divná a měla bych aspoň něco na sobě změnit. Když dojdeme k mé kadeřnici, tak se Matěj posadí na malé křesílka, které tam jsou vedle nějaké slečny. Moje kadeřnice se mi představí jako Nela a poprosí mě, abych si sedla do židle, které je u umyvadla, zatím dojdu k Matějovi a dám mu pusu. „Buď tu hodnej.“ Povím mu a usměji se na něj. Jdu si tedy sednout, když mi tu hlavu umyje, tak sejde na stříhání a barvení. „Barva musí působit tak si asi půl hodinky počkej a pak tě zavolám jo Moni?“ optá se mě a já přikývnu, jdu za Matějem a vidím ho jak koketuje s tou slečnou, dojdu k němu, ale zdá se že mě nevidí. Sednu si vedle něj a čekám jestli si mě všimne. Asi po 10 minutách si sedne správně do křesla a uvidí mě. „je ty jsi tu?, jak dlouho tu už sedíš?“ zeptá se mě jakoby se nic nedělo, „asi 10 minut!“ povím naštvaně a nekoukám na něj, ale koukám na ten obraz, který je naproti mně. „koukám že si teda dáš černou barvu.“ Poví a usměje se na mě, cítím jeho zrak na mé tváři, otočím tedy hlavu a koukáme si do očí. „jo ale jen kvůli tobě.“ Povím. „to jsem rád, miluji tě!“ poví mi a políbí mě, když mu chci polibek opětovat, tak si mě k sobě přitáhne a začne mě líbat, hrajeme si s jazyky a líbáme se asi 10 minut, pak svoje rty opustíme, protože si mě Nela už zavolá, prý by to už mohlo být. Když mi tu hlavu znovu umyje aby se koukla jak to dopadlo, tak to pochválí. „kolik to tedy bude?“ optám se napřed. „no stříhání za 60,-, barva za 100 KČ“ povídá si pro sebe a pak poví nahlas. „bude to 160 korun“ poví a já jí podám 200 KČ a ať si to nechá protože se jí to povedlo. Jdu zpátky za Matějem a ten už na mě čeká, když mě uvidí tak se usměje a dojde ke mně. „Sluší ti to lásko.“ Poví mi a políbí mě na rty, já mu poděkuji a jdeme. „tak kam teď půjdeme?“ optám se ho, on si sedne na lavičku a naznačí mi ať si k němu přisednu. Sednu si tedy k němu a on si mě k sobě přitáhne, obejme okolo ramen a začne mě líbat, já se nechám a hladím ho po zádech, takto to je asi 10 minut, potom se naše rty rozpojí. „Budu muset jít, promiň…. Jo a půjdeš tedy zítra se mnou na ty Jany narozky? Prosím.“ Poprosím ho a udělám smutný oči. „jo kvůli tobě jo.“ Odpoví a usměje se, jeho úsměv je tak krásný. „děkuji, tak zítra se pro tebe stavím, tak okolo 4 jo?“ optám se ho a koukám do jeho krásných očí. „dobře, budu čekat“ odpoví a já ho políbím na rozloučenou, zamávám mu a pádím domů, no domů ne, ale do mého bytu, který vlastním s Maxem, je to hezký kluk. Krátké blond vlasy s hnědýma melírkama a hezké zelené oči, přesně ten typ kluků po kterém holky šílej, ale má jeden problém, je gay. Odemknu si vrátka a dveře a jdu po schodech nahoru, v téhle části města se asi výtahy nevyrábí. Nahoře si otevřu, Max je doma. „Ahoj“ pozdravím svého nejlepšího kamaráda. „Ahoj Moni! Dáš si večeři? Udělal jsem těstoviny.“ Je to milej kluk, vejdu do kuchyně a on si všimne že jsem obarvená a ostříhaná. „fíha, tobě to ale sluší.“ Poví mi lichotku. „díky a na ty těstoviny mám hroznou chuť.“ Odpovím mu a on vyndá talíře a příbory, připraví je na stůl, já připravím pití a dám ho na stůl. Posadím se a počkám až on přinese jídlo a posadí se. „Dobrou chuť!“ popřeji mu a on jednoduše odpoví. „Tobě taky.“ Začneme jíst. Jsem dřív hotová tak naliji pití do skleniček a napiji se. „bylo to výborný.“ Pochválím mu jídlo. „dík.“ Odpoví s plnou pusou že mu málem není rozumět. „ty jsi nikdy neslyšel o dobrém vychování? Asi ne, tak za prvé, nikdy nemluvíme s plnou pusu.“ Povím mu a vypláznu na něj jazyk. Když spolkne jídlo odpoví, „no jo pořád.“ Tím mně dostane a já se začnu smát. Když to sní, tak na mě kouká jak na vola. Já se dostanu se smíchem k našemu mini gauči a vezmu první polštářek, který mi přijde pod ruku a hodím ho po něm. „heej, to se nesmí!“ zakřičí na mě a hodí ho zpátky po mě. Já udělám jako že jsem spadla a bouchla jsem se do hlavy. „Moni je ti něco, Moni, řekni něco“ ptá se mne, vylekaně. Já vyskočím na nohy. „ne nic!“ povím a vypláznu na něj jazyk. „mě z tebe vezmou do blázince normálně.“ Poví mi a oddychne si. Já k němu dojdu a obejmu ho se slovy, promiň. Takhle blbneme ještě několik minut, potom se rozhodnu jít umýt, tak jdu. Když vylezu ze sprchy jde tam Max, já si jdu zatím obléct do pyžama. Když vyleze i Max, jde se také obléknout do pyžama. Sednu si na gauč a přemýšlím jaký jsme měla vlastně dnes den. Vzpomenu si na to jak jsem se s Matějem líbala na lavičce, jak jsem zjistila že Jana chodí s Lubošem, jak jsem šla ke kadeřnici. Dneska to byla samá novinka, pomyslím si. „Dobrou noc Maxi.“ Popřeji mu, dám mu pusu na dobrou noc a jdu spát. Ještě než usnu vzpomenu si na moje první líbání s Matějem a jak mi ho holky záviděli. Pak už usnu úplně.
Přečteno 395x
Tipy 4
Poslední tipující: Aaadina, Lavinie
Komentáře (0)