Ach ti Angličané

Začal obrovský shon. Začali vybírat svatební oblečení, výzdobu, zařizovat hostinu a spousty a spousty dalších věcí. Místo, které Daniel navrhl se Lucce líbilo. Bylo úplně pohádkové. Malý zámeček s krásně upravenou zahradou a v blízkosti byl les.
Nejtěžší bylo vybrat šaty. Lucka nechtěla ani úplně jednoduché, ale nechtěla ani přespříliš zdobené. Nakonec si je nechala ušít, dokonce pomáhala s návrhy. Žila už jen svatbou, ale nejvíc se těšila, až přiletí její rodiče. Z toho byl nervózní Daniel, nikdy se s nimi neviděl a vůbec netušil, co si o něm myslí.
Ale bylo to v klidu. Přijali ho dobře, konec konců-taky na něj byli zvědaví. Z místa svatby a ze šatů byli nadšení. Lucka a Daniel je také prováděli po Londýně. Nejdéle se zdrželi v baru.
„Tak tady jste se seznámili“ poznamenala máma Lucie.
„No jo, je to tak, koho by to dopředu napadlo“ dodala Lucka.
„Ještě teď si vzpomínám, jak se mi na tu schůzku tehdy nechtělo.-Naštěstí jsem nakonec šel“ přiznal Daniel.

Konečně přišel dlouho očekávaný den.-15. březen. Všude byly spousty lidí, jak pozvaných tak i nepozvaných. Celý zámeček byl vyzdobený květinami.
Lucka si připadala spíš jako překladatelka než nevěsta, protože přijeli Danielovi rodiče. Chtěli si spolu neustále povídat, ale její rodiče neuměli moc anglicky.
To ráno byli všichni strašně šťastní, ale na druhou stranu strašně nervózní.

Daniel už stál před oltářem. Upřeně se díval na dveře, které se právě otevíraly. Vstoupila do nich Lucka v doprovodu svého táty, dovedl ji k oltáři a předal Danielovi.
Když si slíbili věrnost v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci a vyměnili si prstýnky, řekl oddávající: „Tímto vás prohlašuji za muže a ženu prosím, polibte nevěstu.“ Nenechal se pobízet dvakrát. Políbil ji a poté se jí dlouze zadíval do očí. Byla tak nádherná, že by se na ni nejradši díval celý život.

Oslava trvala do rána, ale Lucka a Daniel se vytratili několik hodin před koncem. Zamkli se ve své ložnici a konečně-konečně se mohli beze svědku obejmout a políbit.
„Ty šaty ti vážně šíleně slušej“ řekl a něžně hladil křivky jejího těla.
Sedla si na postel a řekla: „To je neuvěřitelný, já sem vdaná.“
„Už je to tak, na to si zvykneš.“
„Určitě“ přitakala a začala ho líbat.

Ještě dlouho jim chodila spousta lidí blahopřát. Jednou šla Lucka opět otevřít, ale ve dveřích se zarazila. Stála tam Darina, Lucka netušila co má dělat, naštěstí už slyšela Danovy kroky.
Daniel se nejdříve také zarazil, ale pak došel rázně ke dveřím, postavil se před Lucku a zeptal se: „Co tady chceš?“
„Přišla jsem vám poblahopřát k svatbě“ odpověděla ledovým hlasem.
„Tak ti děkujeme a můžeš zase jít.“
Zasmála se a odešla.
Zabouchl prudce dveře a vztekle do nich kopl a až poté se otočil k ní a objal ji. Poté ještě chvíli chodil nervózně po místnosti, když se uklidnil, sedl si opět k Lucce a přitulil se k ní.
„Co si tímhle chtěla dokázat?“ zeptala se Lucka.
„Nic, jen se chtěla připomenout, zkazit radost nebo tak něco, nemysli na to.-Mysli spíš na to, že seš mladá krásná novomanželka-a ještě k tomu moje.-A taky si představuj, jak spolu budeme žít, jak spolu budeme šťastní a jak spolu budeme mít kupu krásnejch dětí a tak“ poradil jí.
„Tak jo.-To sou hezký představy.“
„Žádný představy, ale budoucnost“ poopravil ji a dal jí dlouhou pusu.