Lasce zvoni na poplach

Sedím ve škole a vzpamatovávám se z nových informací.Do školy už nikdy nepřijde můj spolužák Petr.Po ošklivé autonehodě zeje místo vedle mě prázdnotou.Přemýšlím kde asi je..teď a jak vypadá jeho posmrtný život.Kdo ví jestli se dívá jak mě to teď užírá.Jestli jo tak se do mě jistě snaží hrcnout jako vždycky.Jako vždycky když věděl že mě něco trápí.Třída okolo mě šumí ohlasy k Petrově smrti a já tiše polykám slzy.Asi musím vypadat směšně když sedím jako správná studentka.Ruce i nohy mám u sebe vzpřímená a tupě čumící kamsi skrz školní tabuli.Ač je hodina všichni se baví.Učitelka sedí na místě a nervozně si hraje s prsty.Občas cítím její pohled jak čeká na zazvonění a sem tam po mě koukne.S petrem jsme byli vždycky prima dvojka.Ale ne pro moje spolužáky.Oba dva jsme se spíše stranili a nikoho si nevšímali.Chtěli jsme něco dokázat a bejt jiný.Oba dva jsme se vzájemně hecovali k lepším známkám výkonům a plánům.Znali jsme se už od základky a nenáhoudou jsme šli na stejnou školu.Kamarádi jsme zustali i přestože jsme oba byli středem pomluv.Z mého přemýšlení mě vytrhlo až klepání.Učitelka se pohotově zvedla.A za dveřma se mihl muž v obleku.Učitelka proklouzla ven.Po chvilce ke mě přiběhla Marcela.,,To bude dobrý"
zadívala se na mě.,,Všechno bude fajn" Jen se na ni podívám stojí nehnutě opřená o lavici a z jejího optimistického obličeje se stane na oko posmutnělý.
,,Tak promiň no" Řekne nakvašeně a odchází za holkama.Koukla jsem se na ni co možná nejvíc oporvžlivě.Kašlu na její falešné projevy lítosti.Snaží se bejt dobrá a pěkná hlavně před spolužačkama které ji dělají ovečky a táhnou s ní.Petroj za celý minulý rok neřekla jinak než brzdička a všude ho pomlouvala.Pomalu se otevírají dveře třídy.Nejprve vstupuje učitelka a za ní asi třicetilety chlap.Společně oba předstoupí před třídu.Učitelka si nejistě pohrává s prsty a maličko klopí oči a tiše promlouvá. ,,Ještě jedna věc se na naší škole změnila".Ve třídě by snad bylo slyšet i spadnout špendlik jak s napětím očekáváme co z ní vyleze.,,Společně s Petrem odešel i náš pan zástupce"Z jejího hlasu všichni cítíme trpkost těchto událostí.
,,Tímto bych vám chtěla představit nového výchovného poradce a zástupce školy pana Michala Jandu." Třída zarytě mlčí.Náš nový zástupce mamlá v rukách kufřík a působí trochu jako trouba.Lehce pokyvuje hlavou a po odmlce promluví.
,,Takže ahoj teď máte v hlavách asi uplně něco jiného než nějakého Jandu ". Mluví spontálně a upřímně.
,,Přeju vám všem abyste se s danou situací vyrovnali,protože život hraje tvrdě."Trošku nejistě přešlapuje před třidou.
,,A taky bych vám chtěl říct kdybyste cokoliv potřebovali jsem tu připraven vám pomoct."
Upřímně nepřála bych si bát v jeho kůži.Bývalého ,,happyna,, tedy prosefora Šťastného měli všichni rádi.A to i ty nejhorší kousci z naší školy.Na naši škole nebyl snad nikdo kdo by se o něm vyjadřil špatně.Jen občas učitelé mu ze závisti házeli klacky pod nohy jak se říká.
Večer na intru se mi vybavovala situace ve škole jak tam stoji zastupce.Když přišla Ála zrovna jsem cvičila.
,,Co tu blbneš?" Těžce jsem vstala ze země a oddychla.
,,Cvičim nevidíš?" Odpověděla jsem zatímco se Ála odstrojovala v chodbě.,,Normálně představ si dneska byl na jizdárně Tomáš."
,,Tak povídej."
,,No půjčila jsem mu Agilu a byli jsme venku."
,,A dál?"
,,Je mi sním fajn."
,,On je tda místní jo?" Zjišťuju situaci a važnost jejího dalšího poblouznění.
,,No je mistní i jeho mamka chodí občas jezdit."
Už se mi pomalu klížej oči.Tak řeknu jen.
,,To jsem na to zvědavá."Končím rozhovor.