Dar lásky III. část

Krásné ráno, horší večer, hezké usmiřování.

Ráno mě probudí něžný polibek na mých rtech. „Dobré ráno.“ Poví něžně Matěj a přidá další polibek. „Krásné ráno.“ Opravím ho. Usmějeme se na sebe. Když se oblečený vrátíme zpátky ke stolu, abychom se mohli nasnídat, přivítá nás Jana s Lubošem a překvapivě i s Filipem. „Vezměte si co chcete!“ poví spíš skoro poručí nám. Abychom ji nenaštvali vezmeme si na co máme chuť. „Jak jste se vyspali?“ optá se Jana a koukne na mě. „Suprově.“ Odpovíme oba najednou a já ho políbím na tvář. Filip na nás jen kouká. „Dobré ráno.“ Popřeji Tereze, která vstala a jde k nám se nasnídat. Filip vstane a dojde za ní, aby ji políbil. Tereze to nevadí a dá mu klidně další pusu. Já jenom koukám. Chudák Terka, naletět zrovna jemu, dělá chybu, já ji udělala taky, když jsem si s nim začala. Pomyslím si. „Haloo, Moni. Slyšíš mě?“ uslyším hlas povědomí. Kouknu se vedle sebe a tam na mě kouká Tereza. „Jo co je.“ Povím když si uvědomím, že bych měla odpovědět. „Můžu si teda s tebou promluvit, o samotě?“ otáže se znovu a já mlčky přikývnu a jdu. „Co potřebuješ?“ optám se jí. „Ty jsi chodila s Filipem viď?“ optá se. „Jo, bohužel jo, je to hroznej blbec, Teri prosím tě, skonči to s nim.“ Povím jí. „Proč? Miluje mě, říká mi to pořád a já mu věřím.“ Poví a já si představím sebe, když jsem tohle říkala Míše, mojí kámoše na táboře. „Tohle stejný jsem si myslela taky, když jsem s nim chodila. Říkal mi to pořád a já husa mu naletěla, prosím tě, neudělej tu stejnou chybu jako já.“ Povím ji a koukám na ni. „Žárlíš, chceš mi ho přebrat, já to na tobě vidím.“ Mele si svou. Já jen nevěřícně zavrtím hlavou a jdu zpátky najednou ucítím něčí ruce na mých ramenech a vtáhne mě do malí chodbičky, teprve až tam se kouknu kdo to je. Filip. „Co mi chceš?“ zeptám se naštvaně. „Tebe.“ Odpoví a začne mě líbat. Odstrčím ho a vrazím mu facku. „Nech mě už být a Terezu taky.“ Nařídím mu. „Prosím tě Tereza je jen úlet.“ Poví, a odfrkne si. „Ty seš fakt hroznej děvkař.“ Povím mu a sama nevěřím že jsem mu to konečně řekla. Otočím se a odejdu, ale on mě znovu chytí a před všemi mě políbí. Já se jen otočím na něj a dám mu takovou facku, že se málem neudrží na nohách. Matěj k němu dojde a chce mu dát pěstí, ale já ho zadržím, položím mu jeho ruku na moje bříško a začnu ho líbat. „ehm ehm, nechci vás rušit, ale nejste tu sami.“ poví známý hlas, který už jsem někde slyšela, odlepím se ač nerada od Matěje a kouknu se kdo to řekl. Kouknu se do známé tváře, to je, to je přece…… Míša. „Míšo, co ty tu děláš?“ Otáži se jí, když ji obejmu. „Byla jsem pozvána na oslavu tady Jany, ale autobus se mi zpozdil a já přijela těsně okolo sedmý a než jsem to našla bylo devět.“ Poví a já jen poslouchám. Pustím ji a ona jde blahopřát Janě. „Ahoj.“ Pozdraví Matěj Míšu. „Ahoj, co ty tu děláš?“ odpoví s úsměvem. „Jsem tu na Janiny oslavě.“ Poví a na mě zapomene. Dojdu si sednout na gauč a koukám na televizi. Matěj si tam pořád povídá s Míšou, Jana se líbá s Luboše, Terka je někde s Filipem a ostatní už odešli. Jediná já tu sedím s věrnou kamarádkou televizí, aspoň ta mě nezklamala. „Já už půjdu.“ Povím, ale nikdo se neozve, tak já si sbalím věci a jdu. Ani Matěj si na mě nevzpomněl. Než dojdu domů, mám hrozný hlad. Doma si dám oběd a zalehnu na postel, kde usnu. Spím asi čtyři hodiny. Když se proberu je pět. Doma je nuda, nikdo není doma a na počítač se mi nechce. Jdu se tedy projít. Jdu do parku, uvidím líbající se dvojici na lavičce. Ten kluk vypadá jako Matěj a ta holka jako Míša. Pak se ten kluk zvedne a já poznám Matěje. „Proč mi to děláš?“ otáži se ho když mu vrazím facku. „Míšo, teda Moni, co tu děláš?“ optá se mne nazpět. „Určitě ne co ty.“ Povím a vrazím mu další facku, která je ještě větší něž ta před tím. „Moni, počkej!“ volá na mě, ale já běžím domů a brečím. Když ho za sebou nevidím, sednu si na trávu a rozbrečím se. Za chvíli ke mně kdosi přijde a sedne si přede mne. Když otevřu oči uvidím nějakého kluka, pak ale v něm poznám Maxe. „Maxi!“ povím. „Moni, co se ti stalo?“ zeptá se udiveně. „Matěj ….. já ho nesnáším.“ Povím mu a on pochopí, obejme mě. V tu chvíli přiběhne Matěj a když nás uvidí ztuhne. „Mě něco říkej.“ Poví naštvaně. „Buď zticha, já s ní nechodím, já se bych se o ní neměl starat, já ji ani nemiluji, já ani nemohu, jsem gay, no a co, vadí ti to?“ řekne naštvaně Max. „aha, to jsem nevěděl-“ „Teď to víš.“ Poví naštvaně Max a chce za nim jít, ale já ho zadržím. „Maxi nedělej to, proč bych se měla trápit pro někoho, kdo mě podvedl a nemiluje.“ Povím a přitom se kouknu na Matěje. „Moni,já tě miluji.“ Poví. „Tak proč si to udělal, nech mě být.“ Povím a zvednu se. Odcházím a běžím do bytu, hned za mnou Maxa a pak nakonec Matěj. Maxovi nechám otevřeno, ale za nim hnedka zavřu. Matěj tam asi půl hodiny bouchá na dveře a zvoní, ale nikdo mu neotevře. Pak tedy odejde. Jdu se přesvědčit jestli odešel, otevřu dveře a na zemi najdu lístek. Chci ho jít vyhodit, ale na vrchní straně je napsáno PŘEČTI SI TO, PROSÍM!. Dobře, když si to mám přečíst tak si to přečtu. Pomyslím si a přečtu si to teda. MONI, PROSÍM VĚŘ MI, TO ONA, MÍŠA SI ZAČALA, TO ONA ZA VŠE MŮŽE, PŘIZNÁVÁM CHODIL JSEM S NÍ, ALE ONA SI MYSLELA ŽE TO JEŠTĚ NESKONČILO. PROSÍM, VRAŤ SE MI, MILUJI TĚ! Hned jakmile to dočtu, tak ten papír zmačkám a vyhodím do koše. Matěj se mi snaží dovolat, ale já mu to nikdy nevezmu. Píše mi smsky, ale já je hnedka odstraním. Nemá šanci, skoro celý večer probrečím, ale pak když si uvědomím, že bych ho měla vyslechnout, protože on mě včera taky vyslechnul a nemusel. Rozhodnu se tedy, že mu napíšu sms. POKUD MI TO CHCEŠ VYSVĚTLIT, SEJDEM SE ZA 10 MINUT POD NAŠÍM BARÁKEM. Napíši, ale on už neodepíše, asi už šel, jdu se připravit. Jdu dolů, sednu si na lavičku a čekám než přijde. V dálce ho vidím, ale dělám že ho nevidím. „Ahoj“ pozdraví mě a chce mi dát pusu, ale já uhnu. „Ahoj“ odpovím. Sedne si vedle mě a dá mi puget růží. „Děkuji.“ Povím a ani se na ně nekouknu. „Líbí se ti?“ otáže se mě a dodá. „Tvoje krása se jim ale nevyrovná. Ty jsi jediná na světě a nikdo tě nenahradí.“ Poví mi a kouká na mě, po chvíli zvednu oči a kouknu na něj. Usměji se na něj, ale hned se zase kouknu jinam. „Můžu ti to tedy vysvětlit?“ otáže se mě a já mlčky přikývnu. „Takže, byl jsem na táboře, tam jsme se taky seznámili, líbil jsem se jí a potom se líbila i mě, tak jsme spolu začali chodit. Když pak byl konec tábora, řekl jsem jí že končíme, ale ona to asi nepochopila, včera na té oslavě se mi pokusila dát pusu a to pořád, ale já nechtěl.“ Poví a koukne na mě. „A proč jsi na mě zapomněl, nevšímal jsi si mě, jediná na světě byla a nejspíš i je Míša. Když jsem odcházela ani si nezpozoroval, že jsem odešla.“ Povím a začnu pomalu brečet. „Chtěl jsem za tebou jít, ale ona mě nepustila.“ Vymlouvá se. „Ale prosím tě.“ Povím mu naštvaně. „Moni, pochop, miluji jen tebe, kdybych chtěl být s Míšou a to nechci, nechodil by sem, abych ti to vysvětlil a řekl pravdu.“ Poví a má pravdu, proč by sem jinak chodil. Než se vzpamatuji, začne mě líbat. Odsunu si ho od sebe. „víckrát mi to nedělej!“ povím. „už nikdy, slibuji!“ poví a já ho zase začnu líbat. Asi po 5 minutách mi začne být zima. „Půjdeš nahoru?“ pozvu ho k nám. „Rád.“ Poví a pomůže mi se zvednout, do jedné ruky vezmu ten puget nádherně rudých růží a druhou rukou otevřu. „Moni, to jsi ty?“ optá se mě Max. Když uvidí Matěje, jde za ním a chce mu vrazit. „Jak se ještě opovažuješ, po tom všem jít-“ přeruším ho. „To je v pořádku, řekl mi pravdu, usmířili jsme se.“ Nastavenou pěst pustí a obejme Matěje. Matěj si neuvědomí že je na kluky a lehce ho chytne, Max ucítí jeho ruku na svých zad a chce mu dát pusu. Já se jenom směji. Pak si to Matěj uvědomí a pustí ho. „Klidně ti pak někoho představím.“ Poví Maxovi a ten souhlasí. Matěj u nás přespí, v posteli vzpomínám. Prostě to bylo, krásné ráno, horší večer a dobré usmíření. Pak už usnu.