Nevyzpytatelný život 2. část

II. Menší vystoupení

Na sedla jsem do auta a zapnula si pás.
,, Hurá, už jsem si myslel, že tu usnu. V kolik tam máš být?“
„Ve tři, tedy pokud myslím a nezapomněla jsem to. Vždyť to víš, co já si nezapíši pak to nevím. Jo, je to ve škole“
,, Díky a drž se je za deset minut tři.
Nastartoval a vyjel ze dvora, prudce zatočil okolo ohrady a já se musela pevně chytit.. Říkala jsem si, to bude zase jízda a já přijedu celá zelená. Na tyto jízdy mám slabý žaludek. Za chvíli jsem ho cítila v krku., musela jsem otevřít okýnko a nechat se ovát vzduchem.
,, Co pak, není ti dobře? Na koni takové zatáčky nejsou co?“
Ach jo, zase se mi posmívá, ví, že nemám rychlé jízda ráda a on jede po silnici stovkou místo osmdesátky, která je napsaná na značce. Ještě, že není na silnici ledovka. Zavřu okýnko, zatnu zuby. Tuhle jízdu přežiji, když jsem ji přežila několikrát. Neumím se přetvařovat, ale vydržím to. Musím se ho zeptat na ten závod, jestli to myslel ze srandy nebo doopravdy.
,, Pavle, tys to myslel vážně s těmi závody?“ Pavle, já mu řekla Pavle? Sama sobě se diví, že jsem mu řekla, Pavle. Říkám mu tak jenom, když jde o něco vážného. Mám docela strach co mě řekne.
,, Jo myslel, za dva měsíce se konají na Lipovém návrší. Máte na to všichni tři. Káťa by mohla jet na Pampelišce a Michal na Uhlákovi. Musíte trénovat všichni dohromady. Skládá se to z drezůry, musíte mít hudbu a podle hudby vymyslet kroky. Pak z parkúru a steeplechase. Ještě, abych nezapomněl, vymyslíte nějaké jméno a podle toho oblek. Je vše jasný? Kátě a Michalovi to řekneš snad sama a vystupuj už jsme tady.“
Vystoupila jsem a nebyla mocna slova. Tohle je pro mě moc. Přešla jsem silnici a zamířila ke škole do divadelní scény. Slyšela jsem jak se rozezpívávají. Bezva stihla jsem to. Sedla jsem si do třetí řady a očima hledala Káťu. Byla uprostřed ve druhé řadě. Zpozorovala mě taky a zamávala mi.
,, Kučerová co to má znamenat?“ zakřičela na ní učitelka zpěvu.
,,Co to bylo, komu tady máváš, jak si to vlastně představuješ? Mávat mi tady na zkoušce.“
,,Co, pozdravila jsem kamarádku. Říkala jste přece, že si máme někoho pozvat, tak přišla“ odpověděla Káťa v klidu
,, Kolik si jich pozvala, vůbec?“
„Dva, ale nevím, kde se tem druhý zdržel… a už jde“ Zamávala mu. Odpověděl ji na pozdrav klepnutím do klobouku.
,,Ahoj Kris, co ty tady?“ oslovil mě o rok starší blonďatý kluk.
,, Ahoj kovboji, taky se jdeš podíval jak jim to jde?
„Tak to jsme dva“ usmál se.
,, Á Hrazdílek a Macháčová, ty jsi pozvala? oslovila znovu Katku učitelka.
,, Jo proč, vám to vadí?“ řekla Katka udiveně.
,, Ty tak rozumí zpěvu, chacha,“ odfrkla si uča.
,, Tak to jste je ještě neslyšela. Kdybyste je slyšela, tak padnete na zadek“ odpověděla ji Katka honem.
,, Jak si to se mnou dovoluješ mluvit? To tak znám. Vždyť ty jsou jen pro koně a normálně jsem je ještě zpívat neslyšela.“
„Hmm, protože jste ještě nikdy nejela na koni. Zpívání do koňské hřívy je nejlepší,“ zakřenila se.
Já a Michal jsme vybuchli smíchy. Je to pravda, oba rádi hrajeme na kytaru a zpíváme si do koňské hřívy.
,, Tak, ať nám něco zahrají, když jsou tak dobří“ řekla vítězně učitelka.
,, Pojď, zazpíváme Proměny od Čechomoru a ovečku,“ chytl mě za ruku Michal a táhl k pódiu, aniž bych něco řekla.
,, Jsem zvědavá co zazpíváte“ řekla nám s úsměvem.
Šla jsem za dětmi,kteří jim tvoří kapelu, aby nám půjčili kytaru a oni mi vyhověli. Máme to učitelce nandat, říkají mi. Já jenom pokrčím rameny. Uvidíme. Podám jednu kytaru kovbojovi a řeknu mu:
,, Na kovboji, až tu nebudeme, dostaneš ode mě takovou facku jakou ti nedal, ani tvůj otec.“
„Už se těším.“ Usmál se a nasadil si kytaru. Sladili jsme se dohromady začali hrát nejdříve Proměny a pak ovečku. Sklidili jsme velký aplaus a já vrátila kytary Sáře a ta mi řekla ať se podívám na učitelku, vypadala jako by byla v šoku. Musela jsem se usmát. Učitelce se naše zpívání líbilo a řekla nám, že by jsme mohli s nimi zpívat. Michal, ale odmítl a řekl:
,, Paní učitelko, my budeme radši zpívat do koňské hřívy.“