Lásce zvoní na poplach6

Zpocená si sednu na postel a vydejchávám ten krásnej sen.Se mi to zdálo.Obličej dávám do dlaní a protírám si oči.Najednou mi přistane na zádech polštář.
,,Chrápej už." řekne s úsměvem ospale.jen nechávám hlavu v dlaních a vzpamatovávám se že se vlastně nic neděje.A je mi to líto.
,,Na co furt myslíš?" Ptá se se zájmem.
,,No na tu palmu,odkud ji máš?"
,,Cože?"směje se a já zlehčuju situaci.
,,Tak odkud?" Naléhám a Milan si lehá ne bok směrem ke mě. ,,Od bráchy z maroka."
,,Pěkná." Kouknu na mobil.
,,čtyři hodiny."Lehnu si zpátky vedle něj.
,,Proč nespíš?"Zeptá se vážně.
,,Jen se mi něco zdálo." Potom jsme oba usnuli.Ráno mi zazvoní budík a já ještě ležím v posteli.Nechce se mi vstávat.Milan mě začne hladit na zádech.
,,Nechceš tu zůstat?"
,,Nezlob se nejde to musím do školy."Vykodrcám se z jeho spárů ač nerada.
,,Prosím."Naposledy zaprosí.
,,Doufám že tam nebude moc zima."
,,já se koukal má bejt mínus dvacet."jen se pousměju.
,,Seš kecal."Pronesu a dál házím do batohu věci ze země.
,,tak to tu budu zase sám."Lehne si na záda.
,,Já jdu do školy až ve tři."pozvdychne si.
,,Neboj nebudeš tu sám."Zvednu ze země Oťase a hodím ho po něm.Směje se a prase chytí.Pak ho obrátí proti sobě.
,,Vidíš ji nevděčnici?" Dám hlavu na stranu a lehce se ušklíbnu.