Princezna od Spencera

Ještě ten večer vytočila Shawnova číslo.
,,Ahoj,‘‘ ozval se zadýchaně.
Zamračila se. ,,Kam ten spěch?‘‘
,,Promiň, vrátil jsem se z posilovny. Mohl bych ti zavolat tak za hodinu?‘‘
Aishino nadšení pro jejich společnou dovolenou opadlo.
,,To už budu spát. Zavolej jindy. Ahoj,‘‘ rozloučila se a hodila mobil na postel.

,,Dobré ráno,‘‘ uvítala ji Lucy, když scházela ze schodů.
,,Pěkné,‘‘ usmála se a zívla. Přistoupila k domácímu telefonu. ,,Nico, Petere, dobré ráno. Jdu si zaběhat,‘‘ ohlásila.
Pak vyšla ven a posadila se na zídku. Lucy pustila labradory ven a teď oba dováděli na zahradě.
,,Dobré ráno,‘‘ ozvalo se za ní. Otočila se.
Před ní stál Peter v kraťasech, tričku a běžeckých botách.
,,Nico ještě spí?‘‘
Peterovi přeběhl po tváři mrak. ,,Nevím, slečno.‘‘
,,Tak ho běž vzbudit. Chci, abyste se mnou šli oba.‘‘
Peter přikývl a odešel. Aisha se položila na zídku a složila ruce pod hlavou. Už teď začalo slunce nemilosrdně připalovat.
Možná by mohla jet odpoledne na koni na pláž, usmála se sama pro sebe.
Pod kroky zakřupal písek.
,,Dobré ráno,‘‘ pozdravil Nico neochotně. Aisha se jediným plavným pohybem postavila.
,,Dobré,‘‘ odvětila a zkoumavě se mu zahleděla do tváře. ,,Můžeme jít?‘‘

S jedním bodyguardem po každé straně vyšla z brány střežící bezpečí jejího domu a zamířila na Woodland. Za posledním domem zabočila do prudkého kopce a lehce jej vyběhla nahoru.
,,Bude pršet,‘‘ ukázal Peter po její pravé straně na černá mračna nad obzorem, která z části Beverly Hills, ve které Aisha bydlela, nebyla vidět.
,,To stihneme,‘‘ odpověděla mu zadýchaně a klusala dál.
Bodyguardi si za jejími zády vyměnili pohledy.

Nestihli se vrátit. Bouřka je stihla snad míli od domova.
Silně zahřmělo a jako na povel se spustil déšť. Trochu zrychlili, ale jak byli unavení, nemělo to žádný výsledek. Ulice byly prázdné až na poslední opozdilce, kteří ve spěchu roztahovali deštník.
,,Pojďte sem!‘‘ křikl Nico na Aishu s Peterem a ukázal na obchod s potravinami na druhé straně chodníku. Nad obchodem byl obytný prostor s vysunutým balkónem.
Aisha se nerozmýšlela, přeběhla silnici a skočila do suchého koutku. Peter se postavil vedle ní a pomalejší Nico se přikrčil před prostorem- aby se tam všichni tři vlezli, museli by se namačkat k sobě.
Než stačil Peter něco říct, Aisha se zamračila a přitáhla Nica za ruku blíž.

Nica to natolik překvapilo, že mu trvalo o nějakou tu vteřinu déle, než její ruku pustil. Odvážil se zvednout zrak a podívat se jí do očí- ve kterých poskakovaly veselé ohníčky.
Rozpačitě se usmál a popotáhl si mokrý černý culík.

Aisha opětovala Nicův úsměv a rádoby starostlivě zvedla oči k zamračené obloze. Nad Westwoodem už bylo modro.
,,Kolik je hodin?‘‘ zeptala se Petera s černými Zodiac na zápěstí.
,,Půl desáté.‘‘
Možná na mě čeká nepřijatý hovor od Shawna, uvědomila si. Pak se v duchu pousmála. A i kdyby? Vůbec by neuškodilo, kdyby jí dal nějak víc najevo, že o ni stojí. Možná to bylo sobecké, připustila, ale to, že na ni neměl čas, se jí dotklo.
Mokré tílko se jí lepilo k tělu a na pažích jí naskákala husí kůže. Odhrnula si z čela uvolněný pramen z culíku a zkřížila ruce na prsou.
,,Je vám zima?‘‘ všiml si toho Peter.
Otevřela pusu, aby odpověděla, když si všimla tlustého muže v otevřeném okně vedlejšího domu. Muž právě zvedal k očím velký černý fotoaparát.
,,Trochu,‘‘ vrátila se k původní otázce.
Nico ukázal Peterovi pohledem na muže v okně a starší bodyguard šelmovsky zamrkal.
,,Dovolíte?‘‘ zeptal se Aishy a aniž by čekal na odpověď, jednou rukou ji objal kolem ramen a přitiskl k sobě.
Nico s tlukoucím srdcem udělal z druhé strany totéž.
Aisha se tiše zasmála a všichni tři se zazubili do hledáčku fotoaparátu.

Přesně podle očekávání se však nachladila. Krásné počasí naštěstí vzalo za své, jinak by jí bylo líto, že se nemůže prohánět na koních nebo koupat v bazénu. Od moře foukal studený vítr a každou chvíli pršelo.
Večer jí zavolal Shawn. Omluvil se, že má opět nějaké řízení u soudu v LA a vyzvídal, jak se Aisha cítí.
Aisha odpověděla popravdě. Bolelo ji v krku, měla rýmu a Lucy jí zodpovědně vařila bylinkové čaje.
Neodvážila se mi přednést svůj návrh ohledně společné dovolené. Sama nevěděla proč, ale zdálo se jí to příliš neosobní řešit po telefonu. Na druhou stranu jí ale nezbývalo mnoho času.
Když se Shawn rozloučil, vztekle hodila mobil na postel. Od té doby, co se rozloučili na letišti, jako by se oba sobě odcizili. A přitom tenkrát u natáčení…
Natolik se zasnila, že málem přeslechla příchod lékaře. Důkladně ji prohlédl a doporučil klid v teple domova.
Jakmile odešel, Aisha si vzala z kuchyně konvici s čajem a hrníček na podnose a vystoupala do patra.

V patře domu byly čtyři pokoje, koupelna a podélný balkon. V jedné místnosti měla Aisha ložnici a v druhé šatníky. Třetí byl hostinský pokoj.
Teď zamířila ke dveřím čtvrtého pokoje a s balancujícím podnosem stiskla kliku.
Místnost byl vymalovaná na žlutou barvu a podlahu částečně pokrýval vysoký koberec. Podél jedné stěny se táhly police s knihami. Na vazbách některých z nich bylo vidět, že už něco pamatují, ale mezi nimi se daly najít téměř nové výtisky.
Naproti knihovně stál ortoped a ještě jeden posilovací stroj. Aisha se s pousmáním přiblížila a v marně vzpomínala, kdy naposledy je použila.
Nevzpomněla si. Od té doby, co chodila běhat, neměla posilovnu zapotřebí.
Posledním ,,ostrůvkem‘‘ ve velké místnosti byl široký pracovní stůl s počítačem a dvěmi židlemi.
Tam Aisha položila podnos a narovnala se. Ze všech možností svého nosu s rýmou nasála atmosféru nenavštěvovaného pokoje. Teď nevěděla, na co má chuť nejdřív. Najít nějakou dobrou knížku a posadit se na hřejivý koberec, nebo zahrát si pár her a zasurfovat po internetu?
Počítač zvítězil. Zapnula ho a posadila se na koženkovou židli.
Pomalu upíjela čaj a pozorovala, jak startuje. Opět musela přemýšlet, kdy ho vlastně použila naposledy.
Odpověď jí ušetřila tapeta se Zacem Efronem na ploše. Počítač tedy nepoužívala velmi dlouho.
Zašklebila se a první, co udělala bylo, že vyměnila Zacův oslnivý úsměv za jednoduché slunečnice. Pak klikla na ikonu internetového prohlížeče Opera a přečetla si zprávy na Googlu.
Oznámení o příchodu dlouhodobé studené fronty nad západním pobřežím ji příliš nepotěšilo.
Pustila myš a zhluboka se napila čaje. Jak pokládala hrnek zpátky na podnos, pod logem Googlu si všimla zářivé reklamy na chatovací web.
Když jí bylo kolem desátého roku, hodně chodila na chat. Měla ráda seznamování s cizími lidmi a vyloženě zbožňovala, když spolu se svým tajemným protějškem měli něco společného.
Navzdory tomu, že jí právě nebylo nejlíp, se zašklebila a klikla na odkaz.

Zastavila se hned u první položky registrace. Nick?
Nic ji nenapadalo. Z dětského domova odešla brzy a na žádnou přezdívku si nepamatovala. A do školy nechodila, jako schovanka Marca Spencera měla domácího učitele.
Přejela myší na levý sloupec on-line profilů. Některé jí připadaly infantilní, některé nesrozumitelné….
Uprostřed seznamu se skvěl Monte_Christo. Aisha se zasnila, pak se usmála a do kolonky ,,nick‘‘ napsala Haydée. Volné pole pod tím jí potvrdilo, že přezdívka není obsazená. E-mailovou adresu registrace nevyžadovala, Aisha vyplnila pouze kolonku ,,věk‘‘ a ,,země‘‘. Chvíli zaváhala nad rámečkem na fotografii, ale nakonec ji přemohla lenost. Neměla v úmyslu si tam dát svoji fotografii, ale napadlo ji, že by na internetu mohla najít fotku stejně staré dívky.
Profil zůstal bez fotografie a neprozrazoval téměř žádnou informaci, ze které by ji mohl někdo identifikovat.
Pousmála se a potvrdila registraci.

Kolečkem myši rychle posunovala dolů názvy jednotlivých chatovacích místností.
Hudba, Flirt, Pokec…. Vedle každého názvu byl dlouhý seznam uživatelů. Z ničeho nic ji přepadl smutek a proto vstoupila do Osamělých duší.

Rozhovor se točil kolem nějakého filmu. V místnosti bylo pouze pět aktivních lidí a zdálo se, že jeden z nich film obhajuje proti ostatním čtyřem. Aisha to mlčky sledovala a pak se zeptala, o jaký film se jedná.
Bonny: Haydée: Mluvíme o Sweeney Toddovi.
Aishu to překvapilo. Byla na premiéře Sweeneyho Todda a líbilo se jí to, i když ho od té doby neviděla.
Haydée: Vždyť to je skvělý film…. viděla jsem ho jen jednou, ale moc ráda se na něj podívám znovu :-)
Skywalker: Dík Haydée. Konečně někdo nezaujatý :-)
Aishu pochvala potěšila a nebránila se, když jí Skywalker poslal pozvání na soukromý chat.
Skywalker: Ahoj, Haydée. Viděla jsi Sweeneyho v kině?
Zarazila se, protože málem chtěla napsat, že byla na premiéře.
Haydée: Byla jsem v kině druhý den po premiéře :-)
Skywalker: Nechápu, co se těm buranům na tom filmu nelíbí… podle mě to je skvělá práce.
Haydée: :-)
Skywalker: Ale zpátky k tobě. Co dívka s krásným jménem Haydée hledá u Osamělých duší?
Aisha se smutně usmála a hned psala odpověď.
Haydée: A Skywalker?
Skywalker: Chodím po obloze a dívám se dolů… a je mi smutno z toho, jak to tam dole vypadá. Ale já se ptal první, Haydée :-)
Haydée: Proč myslíš, že Haydée nemůže být osamělá?‘‘
Takhle dál spolu filozoficky vedli rozhovor a i když nedošli k žádnému výsledku, Aishu ten rozhovor uspokojoval. Skywalker se jevil jako chytrý, se smyslem pro humor a i když ani jeden z nich na druhého nenaléhal s odpovědí, nakonec vše vyplynulo z kontextu.