Lásce zvoní na poplach13

Bylo skoro půl 10 když přišla mamka z práce.
,,Co tu strašíš?" Optá se a pokládá tašku na sedačku.
,,Poslali mě domu mám vysoký horečky."
,,Proč si nezavolala."
,,Stejně byste pro mě nemohli jet." Vysvětluju a mýchám skoro uvařené těstoviny.
,,To je vlastně pravda." Řekne trochu otráveně a nahlíží mi do hrnce.Sundá si bundu a řekne.
,,Běž si lehnout." S radostí poslechnu.Když lezu do postele mačkám smsku.Už to není zástupce školy ani ten chlap je to Michal.
,,Míša." Nahlas pro sebe si šeptám jeho jméno do tmy.Než jméno stihnu zopakovat po třetí tiše pípne zpráva.
,,Už je to zase šíleně dlouho,co jsem neslyšel tvůj hlas,kterejjetak sexy,že skoro vždycky lezu po zdi miláčku." Ihned obratem odpovídám protože mě napadlo co kdybysme šli třeba na počítač na skype.Z těžka polknu když se mi po chvilce na počitači zobrazí a mi si můžeme povídat.Z počátku se mi dost klepal hlas.Mluvili jsme spolu asi do půlnoci.Před spaním jako vždycky přemýšlím víc než jindy.Tahle láska je dosttenkej led.A o škole? O té nepadlo ani slovo.Bůh ví jak to bude.
,,Myšáčkutak jdu spát tak ti přeji krásnou dobrou noc."
Vymačkám smsku a své lásce už dávám naplno zelenou.Nejradši bych se někomu svěřila smíšené pocity semnou cloumají stejně jak ta zimnice včera.Bouzel není koumu.
,,Bejbinko ty mě vždycky tak krásně překvapíš,že bych skočil do auta a mazal tam zatebou a už tě nikdy nepustil z dlaní lásko." Po téhle zprávě se mi nechce ani spát.Láskou ani nespím napadne mě.
,,Chjo se ustejskám bejbinečko moje malinkatá milovaná."
Nejsem asi sama kdo v tom pěkně lítá.Už usínám.
Den doma se vleče a připadá mi delší než obvykle.Ale zároveň už střízlivím z té lásky.Všechno bude jinak až půjdu do školy.
,,Koukej mi napsat ať se mi nestýská." Vycvakám zprávu když meju nádobí.
,,Lásenko jasan že ti budu psát,co se do tebe vejde.A já doufám že toho bude strašně moc,že už nikdy nebudeš chtít vidět ani cítit nikoho jiného.Chci tě."
Jsem fakt trdlo.Svět se mi zůžil na smsky.
Ikdyž to pravé vzrušo přijde dneska.Dneska už sou to dva dny od mé nemoci víkend a potom hajdy do školy.Je neděle a já bloumám intrem a nevím co bude.Nehty už mám totál okousaný ač vím že se to u maldé slečny nesluší.Pomalu mě ta euforie přechází a z nebe padám k zemi.Michal jede zítra do Prahy a napadlo ho co kdybychom se tam sešli.Poprvé za náš rádoby vztah.Po dlouáhé době se ozvu Honzoj.Honza je fajn kluk který kdysi uvadl.Přirovnala bych ho ke zvadlému tulipánu kterému postupně opadali listy a tak byl pěkně nudnej.
Honza přijede hnedka večer a vše jde podle plánu.Jedu sním do Prahy a tady přespím u Martiny.Marťa je super kámoška a z mé návštěvy má i celkem radost.Jenže ráno brzo vstává do práce.
Ráno vykouknu z okna malého šedého paneláku.Prahu halí opar mlhy a vedle různě postavených budov se pyšní jeřáb.Silnice pod oknem z osmého patra působí jako splašená autodráha.Raději to okno zavřu.na stole najdu vzkaz.
,,Klíče hoď do schránky k jídlu si vezmi co chceš."
V bytě je nesnesitelné ticho a mě se svírá žaludek.Přijde mi smska.
,,Počkám na tebe na Andělu." Z té zprávy cítím chlad nic víc nic míň.Asi i jemu dochází že tady končí legrace.Nijak moc se neupravuji chci vypadat přirozeně.Obléknu si věci které nosím normálně do školy.Cesta metrem se vleče a jábych si najednou přála aby nikdy neskončila.Spousta lidí co semnou jela po mě pokukovali.Chvilkama mi to přišlo jakoby věděli co jdu dělat a kam a ským jdu.