Náhodné setkání 7.díl

Po návštěvě nemocnice je doma hned veseleji. Konečně mohu myslet na něco jiného než na bráchu. Hlavou se mi honí spoustu věcí, Tomáš, Bára, Adam ale i Robert.
Odpoledne jdu za Bárou, chci jí říct že je Robert v pořádku, ale zároveň jí chci navrhnout výlet do Prahy na nákupy. Když sme byli v prváku, jezdily jsme skoro každý víkend do našeho hlavního města, centra dění. "Jasně. moc ráda pojedu", Bára nezklame, miluje nakupování a toulání po Praze, stejně jako já. Domluveno, v neděli se jede do Prahy. Večer si píšu s Tomášem a domluvím se s ním na zítřejší schůzce. Půjdeme do kina, dlouho jsme se domlouvali na jaký film, pak jsme se rozhodli pro taneční film "Lets Dance2"
Stojím před kinem už deset minut a Tom nikde. Začínám se bát že nepřijde, zapomněl? nebo se mu prostě nechce? vrtá mi to hlavou. Zahlédnu mezi houfem turistů známou osobu a srdce mi povyskočí radostí, nezapomněl.. Ale to už kupujeme 2 lístky do poslední řady a pytel popcornu.
Film se nám moc líbil, povídáme si o něm celou cestu z kina a ještě na kávě v naší oblíbené cukrárně.
Neděle!! Vstávám v pět ráno abych se stihla obléct a odejít na autobus. Tam už na mě čeká Bára, celá září, "Jsem ráda že jedeme, potřebuju se odreagovat", jsem na tom stejně jako ona, celou cestu řešíme do jakého obchodu půjdeme nejdřív a co je nezbytné si v Praze koupit. Ale to už vystupujeme z autobusu, když si povídáme cesta rychle utíká. Na autobusovém nádraží zahlédneme leták, který upozorňuje na nové obchodní centrum v centru Prahy. Neváháme ani minutu a už nasedáme na metro "B" které nás doveze do nákupního centra. Je to rozsáhlý kompex obchodů a kaváren. "To je nádhera" vydechne Barča. " Tak jdeme, ať to projdeme všechno." Nakoupíme za všechny naše peníze a jedeme domů s plnými taškami oblečení a doplňků.
Po otevření dveří do bytu zahlédnu Roberta. Vrhnu se mu kolem krku, jsem šťastná že je doma, normálně by mě odstrčil a přidal nejapnou poznámku na téma sourozenecké lásky, ale dnes mu to nevadí, ba naopak, myslím že je rád že mě vidí a že je po dvou týdnech konečně doma. Zazvoní mi telefon, Tomáš (copak asi chce, to zase příště)