Princezna od Spencera

Dvacátého šestého června, tedy dva dny jejího soužití se sádrou, ji navštívil Shawn.
Ležela ve stínu u bazénu a četla tlustý román.
,,Ahoj,‘‘ zahlaholil ještě dřív, než vkročil na terasu a strčil před sebe obrovskou kytici.
Aisha si sundala černé brýle.
,,Pro Vás, slečno,‘‘ řekl Shawn dvorně a podal ji.
Aisha se zeširoka usmála. Veškeré Shawnovo příkoří bylo okamžitě smazáno.
,,Dík,‘‘ vzala si kytici a nasála její vůni.
,,Jak se máš?‘‘ staral se Shawn.
Položila se zpátky na lehátko. ,,Dobře, dík.‘‘
,,Ani nevíš, jak mě ta tvoje sádra mrzí,‘‘ řekl a přejel prstem po zmiňovaném, ,,doufal jsem, že si s tebou zatančím na mé oslavě narozenin.‘‘
Začal popisovat tu ,,společenskou událost roku.‘‘
Aisha se mírně pousmála. ,,Zapomínáš, že i já budu mít narozeniny,‘‘ popíchla ho.
Shawn se zarazil. ,,Omlouvám se,‘‘ chytl ji za ruku a palcem jí přejel po kloubech prstů. ,,Už něco chystáš?‘‘
Aisha se stáhla. ,,Ne, zatím jsem o tom nepřemýšlela.‘‘
Odmlčeli se.
,,Aisho, něco mě napadlo.‘‘
Tázavě se na něj podívala.
,,Co kdybychom spojili naše narozeniny dohromady?‘‘
Překvapeně vydechla. Byl to skvělý nápad, ale…
,,A konečně bychom dali světu najevo, že my dva patříme k sobě,‘‘ zašeptal Shawn a sklonil se k ní.
Jejich rty splynuly v hlubokém polibku, který byl zároveň i souhlasem.

O pár metrů vedle se Nico Wimbley vztekle odvrátil od okna.

Druhý den měla jela Aisha do studií Illios Pictures předabovat svůj hlas v záběrech, které se točily v exteriérech. V autě si naposledy přečetla dialogy, ale pro jistotu si objemný svazek vzala sebou.
Ve zvukotěsné nahrávací místnosti strávila ten den pět hodin, odcházela však uspokojená. Tím totiž pro ni práce na filmu ,,Princezna od Armaniho‘‘ skončila.
Zazvonil jí mobil. Zamračila se při pohledu na neznámé číslo a po krátkém váhání hovor přijala.
,,Ahoj Aisho.‘‘
Nedovedla ten hlas zařadit, přestože jí připadal velmi povědomý.
Hlas se rozesmál zvonivým smíchem. ,,Raquel Kingston.‘‘
,,Myslela jsem si to,‘‘ přikývla Aisha s úsměvem.
,,Skvěle. Požádala jsem o číslo tvého manažera.‘‘
Tón, jakým to Raquel řekla, byl značně odměřený.
,,Aha.‘‘
,,Ale to je v pořádku, hlavně že ho mám,‘‘ rozesmála se Raquel znovu. ,,Chtěla jsem se tě zeptat, co máš v plánu na večer?‘‘
,,Nic,‘‘ byla s tím okamžitě hotová.
,,Chtěla jsem totiž s tebou probrat pár stovek nových fotek, které chystám na koláž na výstavu, a protože nám to zabere spoustu času tak jestli bys u mě nechtěla přespat.‘‘
,,To by bylo super!‘‘ vydechla Aisha spontánně a nechala si podrobně popsat část Angelo Dr, kde Raquel bydlela.
Pak se rozloučila.

Domů ji odvezl Shawn, který měl své předabování taktéž úspěšně za sebou.
,,Ahoj,‘‘ naklonila se k němu a políbila ho. Shawn si ji přitáhl blíž, takže loučení se protáhlo na déle, avšak sotva se Aisha postavila na zasádrovanou nohu, Shawn už brzdil u zavřené brány.
Stiskla zuby.

Haydée: Zdravíčko.
Skywalker: Ahoj Haydée. Dlouho ses tady neukázala :-( znamená to, že už nepatříš k Nám?
Zamračila se a přejela šipkou myši na název místnosti. Úplně na to zapomněla, automaticky se přihlásila tam, kde byl on-line Skywalker.
Haydée: Snad, možná :-)
Ale bylo jí to nefér vůči Skywalkerovi.
Haydée: Už se uzdravila?
Skywalker: Ano, už je zdravá, alespoň když jsem ji viděl naposledy, tak byla.
Haydée: A? Viděla tě? :-)
Skywalker: Překvapivě ano.
Haydée: No tak vidíš! :-)
Skywalker: :-) Milá Haydée, kdyby to bylo tak jednoduché.... :-(
Aisha se zhoupla na židli. Málem ani nedočetla Skywalkerovu odpověď, protože ji napadlo něco bláznivě úžasného....
Haydée: Musím končit. Měj se!

Vbelhala se do šatníku a málem uklouzla na koberečku uprostřed místnosti. Rozmáchla rukama, aby udržela rovnováhu a úsměv jí opadl. Úplně zapomněla na to, že má jednu nohu v gypsu. S tím asi těžko bude moct řídit....
Ledaže... zazubila se a z hloubi jedné skříně vytáhla dávno nepoužívanou sportovní tašku s popruhem přes rameno.
Co vlastně bude potřebovat? V první řadě se převlékla do bavlněné černé sukně a modrobílého sportovního trička s kapucí. Na levou nohu si zavázala modrobílou botasku a připravila sluneční brýle.
A dál? Do tašky složila svoji oblíbenou zelenou noční košili, pro jistotu mikinu a v koupelně si zabalila hygienické potřeby. Pak tašku nechala uprostřed chodby a přistoupila k domácímu telefonu.

Nico založil ruce za hlavu a protáhl se. Před ním ležel notebook a v informačním panelu webu, který používal, naskočila zpráva, že uživatelka Haydée se právě odpojila.
Nico zívl a natvrdo notebook vypnul. Stále s rukama za hlavou se podíval z okna. Terasa domu byla prázdná a voda v bazénu se lehce vlnila.
Za nízkým živým plotem bylo vidět hřbety dvou popásajících se koní. Nico zavřel oči a propadl se zpátky do toho okamžiku...
...kdy ji držel v náručí. Byla lehounká jako peříčko a on se vysloveně bál, aby jí neopatrným pohybem neublížil. A když ho pak objala kolem krku...
,,Petere, mrkni se na Ferrari, jestli je použitelný a pak s ním prosím vyjeď před dům. Budu tam tak za deset minut.‘‘
Ta, o které právě snil, ho vyrušila. Neochotně se zhoupl zpátky a i když mu v hlavě stále zněl její nadšený hlas, ještě neochotněji sbalil notebook do brašny a šel se převléknout.

Peter si vzal na odpoledne volno, což Aishe jistě sdělil dopředu, ale ona na to zapomněla.
Nico našel klíče od Ferrari a papíry k němu v přihrádce nízkého stolku na chodbě.
Garáž byla hned naproti jejich příbytku. Nico si otevřel Peterovými klíči a rozsvítil. Prostor uvnitř byl čistý a vlastně ho vyplňovala pouze dvě auta- stříbrné Audi Allroad Quattro, kterým Aisha jezdila nejčastěji a vedle něj taktéž stříbrné Ferrari F430. Aisha si ho koupila k sedmnáctým narozeninám, ale nejezdila s ním déle než půl roku.
Nico odemkl dveře řidiče a do sejfu uložil papíry. Pak vyjel s autem ven před garáž.
Nezdálo se mi, že by s autem bylo něco v nepořádku. Ale protože s ním měla jet Aisha, vše raději překontroloval ještě jednou.