Lásce zvoní na poplach18

Ráno se oblékáme a nejdřív jedem na intr.Ze včerejška mě bolí kolena že sotva chodím.Michal si všimne mé chuze.Na intru bouchám na Álu.
,,No to je dost." Otevře mi.Dovnitř vletim jako střela.
,,Jdu si vzít učení." Vysvětluju v rychlosti.
,,Jen by mě zajmalo jak to chceš do školy stihnout."
Stojí nachystaná odejít.
,,Autem." Odvětim a zplašeně házím učení ze stolu na postel.Zatímco Ála letí k oknu.
,,Ty vole že něco neřekneš ať se podívám."Obhlíží za záclonou zvědavě.Popadnu batoh a Álu za ruku.
,,je to náš zástupce školy ten jak seděl tenkrát v tom baru." Vyhrknu na ni ve spěchu.
,,Ty vole." Osočí mě již dnes podruhé.Další názor mi nestihne říct protože už běžím k autu.Michal kouří.
,,to byla rychlost." řekne.

,,Vysadím tě tady."Usměju se i přestože mám celkem ztaženej zadek.Co když nás někdo uvidí obávám se.Obávám se jen v duchu ať nejsem za pitomce.Všechno v cajku.Z auta vezmu desky vyběhnu schody a už odemykám kancl.Teď rychle na službu.Dneska mám dozor na chodbě.Budu stát u schodů jako pitomec a dohlížet na to jak se všichni přezouvaj.Naštěstí na mě tahle trapárna vyjde pouze jednou měsíčně.Pořád dokola zdrawim jako osel.Moje bejbinka jde pěkně s davema a na pozdrav něco kuňkne jako ostatní.V duchu se tomu musim zasmát.Ještě včera mi ho kouřila a ráno mě skoro nezná.Ani koutkem oka se po mě nepodívá.Až je mi to možná líto.
,,Michale." Křikne na mě Vodecká.
,,Olgo dobrý den." Uvítám ji.v sukni, která ji s bídou sahá ke kolenům se předemnou natřásá.Je to pěkná ženská pomyslím si.Černá blůzka se ji napíná pod dobrejma čtyřkama a mě už zase provokuje.
,,Včera jsem u vás byla."
,,Opravdu?" Dělám blbího.
,,Jo jenže mi nikdo neotevřel."
,,To je mi líto omlouvám se musel jsem pro Míšu a pak na nákupech." Z jejího pohledu je mi naprosto jasné že se chce vidět dnes.A já? Já se vůbec nebráním.
,,Mohli bysme jít třeba na večeři?" Nabídne velkoryse.
,,Tak se můžem dohodnout třeba v sedum u mě?"
,,Mno spíše u mě?" Nabízí se.
,,Kdeže je u vás?"
,,Mozartova 45 takové velké sídliště." Odchází a pokouší se o smyslný pohled.Leč na mě to působí nutivě lacině.

Ve škole mě to nebaví.Celý den stejně myslím jen na Michalovi sliby.Z toho žiju.jsem jako tělo bez duše.Jako tělo zamilovaný se zamilovanou duší bloudím školou.Už třetí hodinu nechávám žákům volnou.Třeba konečně budu mít partnera pro život a pro rodinu.Přemýšlím co asi uvařím.
,,Na příště nezapomeňte ten úkol a příště si ztoho napíšem." Ve sborovně do me hučí Havrdová nějaký stížnosti na Buřila.Všechno jde kolem mě.Teď už budu jen já a Michal.Olga Jandová opakuji.Utrhávám housku a přemýšlím jestli nepůjdu za Michalem.

O velké přestávce píše Michal.
,,Bejbinko stav se u mě a dávej pozor ať tě nikdo nevidí." Začínám si myslet že si myslí že když si zapíská že já poletim.Nicméně nedalo mi to.Za dveře vklouznu rychlostí blesku.
,,To jsem rád že tě vidím." Zvedá se a hrabe něco v šuplíku.Jeho kancelář je útulná.Koberec věšák, skříňky působí hezky.Přijdu k němu a lehce mu lípnu pusu na tvář.Nechá se a pořád se přehrabuje ve věcech.Sednu si na jeho točící křeslo.Sundám si pantofle a kolena přitáhnu k bradě.
,,Zavři oči." Rozkáže mi.Zavřu je a Michal mě pro jistotu na křesle otočí směrem k oknu.
,,Můžeš." Podává mi čokoládu.Klečí mi u nohou a hladí mě.4okoládu rozdělám a cpu mu jednotlivé kousky do pusi.
,,Bejbino ty čuně." huhlá vesele s plnou pusou.
,,Copak máš málo?" Násilím mu cpu další kostičku.
,,ťuk ťuk." Ozve se klepání.