Lásce zvoní na poplach19

Úsměv nám oboum ztuhne na rtech.Tryskem obuju boty a zalezu do skříně.Michal plive čokoládu do kapesníku.A já škvírou ve skříni vidím jak Michal sedne a podepře si hlavu a dělá zaujatého.

Zaklepu raději ještě jednou. ,,Dále." Ozve se.Koukám sedí zaujatě a pusu má od čokolády.
,,Špatná nálada?" Okomentuju rozdělanou čokoládu.
,,Dáte si?" Zvedne čokoládu a nabídne mi.
,,Ne děkuji." Odmítnu.
,,Něco jste potřebovala?"
,,Já jen jestli ta večeře dnes platí." Dívám se jak se na to moc netváří.
,,Ale ano ano platí." Lehce pokýve.
,,raději už půjdu vidím že máte hodně práce."
,,Tak večer." Ještě naposled mi mávne.

ufff teda ještě že už je to zamnou.pro jistotu jdu zamknout. ,,Tak polez." otevřu dveře skříně.
,,To bylo o chlup." Řekne a upravuje si vlasy.
,,Taky sem měl nahnáno." Přiznám se.
,,tak na večeři jo?" Rejpne si do mě.A vidím na ni že chce odejít.
,,Neutíkej mi zas." Snažím se ji zadržet.
,,Ty to semnou nemyslíš vážně."
,,Proč si to myslíš?"
,,Jen si semnou hraješ a kdo ví se kterou si to myslel kdy vážně."
,,To není pravda." Vztekám se ikdyž něco na tom asi bude.
,,A jak to teda je?"
,,Vlastně máš asi pravdu.Ale stebou je mi krásně." Točí se v křesle a divím se že se ani nerozčiluje a nevyšiluje.
,,Je to stebou těžký." Vyechne.
,,A nelíbí se ti semnou snad?" Snažím se ji vrátit podpásovku kterou mi uštědřila před chvílí.
,,Radši už půjdu." Vyhne se odpovědi.Nenapadne mě nic jiného než ji naposledy zastavit a začít ji líbat.

Normálně vyjdu ze dveří a minu Vodeckou.Ten mě zase nasral pomyslím si.Jakoby vše otupím a nechci myslet.Chci být silná.Odpoledne uteče rychle a venku krásně svítí sluníčko.Pevně se rozhodnu že na Michala zapomenu.
,,Čus." Houknu vesele do pokoje.
,,No to je dost už sem myslela že zas nepřijdeš." Kárá mě.Ála se po dlouhé době učí.
,,ty se učíš?" Optám se překvapeně.
,,No jednou začít musim."
,,nemám vyvěsit prapor?"
,,Seš blbá." Počastuje mě a sklapne učebnice.
,,Půjdeš semnou na jízdárnu?"
,,Tak jo." Po cestě jsme koupili flašku vína a na jízdárně bylo hnedka líp.Koně se courali pískem a sem tam mi nějaká větev zavadila o vlasy.Posilněna vínem jsem vše Ále vyklopila.Nestačila se divit.Na oplátku mi sdělila i ona své dojmy.Telefony jsem zapomněla na intru a tak byl svět zase o něco krásnější.

Chystal jsem se na večeři.Bejbina nepsala a já měl strach.Strach že se vše posralo.Za Olgou se mi vůbec nechce.Vše se ovšem změní když zazvoním u šedivého paneláku.Panelák je na zapadlém sídlišti.
,,Hodím vám klíče." vykoukne z okna.
,,Díky." Poděkuju a už jdu po schodech nahoru.Otevře mi v krátké sukni a červeném přilehlém tričku.
,,Pojďte dál." K večeři naservíruje báječné kuře s bramborovou kaší.
,,Je to opravdu výborné." Pochválim ji.
,,Děkuju snažila jsem se."
,,nemohli bychom si tykat?"Nabidne nesměle.
,,to bysme mohli." Lehce pozvednu skleničku.
,,Michal."
,,Olga." Celý večer si povídáme a já doufám že to brzy skončí.Otázky které mi pokládala byli krajně nepříjemné.A hlavně moc rýpavé.Načež mě překvapí když si rozepne knoflík u trička.Snaží se mě svádět.mám toho dost nejraději bych odešel.Rozčilují mě otázky na Míšu.Už tak mě týrá myšlenka že ji nemám u sebe.Když pustí hudbu začne mě líbat.Hladím ji přes tričko a už je mi o trochu líp.