Lásce zvoní na poplach31

,,Ne nezlob se jsem ospalá." No ani se netváří naštvaně.Vleze si ke mě a přitulí se.Během chvilky usne a já koukám do stropu.Přemýšlím jak se mi život změnil během chvilky.

Ráno je u nás doma poprvé frmol.Je to zvláštní.Konečně mám co jsem chtěl.Pobíháme po bytě a první odvážíme Míšu do školy.Vysadíme ji na Masaryčce.Michaloj lípnu pusu a řekne mi ahoj.Od školy popojedem dál a než pojedem k naši škole zastaví.
,,Pojď ke mě." Přitáhne si mě.
,,Jsem unešenej jak jste se s Míšou přiblížili."
,,Taky bych to nečekala." Přiznám a tulíme se k sobě.Hladí mě po tváři a rukou mi zajíždí do vlasů.Ve škole máme Vodeckou.Obě děláme jakoby nic.Dá nám neohlášenou písemku.Celá třída ji začne dělat naschváli.Marcela vymyslí že budeme dělat rozbitej transformátor.Jo jo když nás vzali na film Gympl tak teď ať si to vychutnaj.Všichni po písemce mručej.Na učitelce je znát už pořádná zlost.Při stěhování na další hodinu mě Vodecká zastaví.
,,Měli bysme si promluvit." Řekne smířlivě.
,,Já nemám o čem bych sváma mluvila." Odpovím a po minulé zkušenosti už se bojím.
,,Notak to posledně byla asi chyba." Zasměje se přívětivě.
,,To asi jo." Potvrdím.
,,Přijď zamnou do kabinetu až skončíte jo?"
,,Dobře." Potvrdím ji a zdá se že se všechno v dobré obrátí.V tom mi přijde smska.
,,Mám na tebe počkat?" Odepíšu rychle.
,,Nemusíš musím jeste neco vyřídit a budu ve zverimexu."
,,Miluju tě." Přijde mi ještě jedna smska.

Počkej mrcho tohle tě vyjde draho.Celej den nemyslím na nic jiného než na pomstu.Zabiju ji umlátim.Všechno se ve mě vaří.Jenom můj je Míšánek a té bestie se zbavím.Ještě než zvoní běžím za Michalem.Zrovna zamyká dveře kanclu.
,,Ahoj Myško." Pozdravím ho.
,,Dobrý den." Chová se chladně a hází klíče do kapsy.
,,Něco potřebujete."
,,Ale Míšo myslim že sme si tykali ne?"
,,Fajn ale tím to končí." Chystá se k odchodu.
,,Ne tím to teprve začíná."
,,Chceš mě snad vydírat?"
,,Ne jenom vyměníme pár službiček."
,,Co tím myslíš?" Dá ruce v bok a rozčiluje se.
,,Včera jsem vás viděla."
,,No a?" Snaží se zachovat chladnou hlavu.
,,Myslíš že by se řediteli líbilo že máš poměr se studentkou?"
,,Mlč." Tiší mě.
,,Že bys měl strach?" Optám se rýpavě.
,,Večer tě zvu na večeři." Řeknu a on stojí na kachlíkové chodbě a jen lape po dechu.
¨,,takže večer." Ukončím náš rozhovor.