Erik

…..Ještě chvíli jsem mezi dveřmi Christinu pozoroval, než vyšla po schůdkách na jeviště. Ohlédla se na mne, usmála a zamávala mi. Louis jí pak něco nervózně vysvětloval a poté se zadíval směrem ke mně, raději jsem se ukryl za dveřmi. Byl jsem rád, že jsem se konečně odhodlal vystoupit ze své samoty a poslechnout své srdce. Nedokázal jsem se dlouho přesvědčit, že mé zatvrzelé sebeobviňování a truchlení nemá vůbec žádný smysl, život jde přece dál, a nyní mi nabízel novou šanci.
Avšak nebýt mé dcery…nevím, zda bych měl silu tuto šanci přijmout.
Zatahala mne netrpělivě za rukáv a vytrhla mne z mého zamyšlení.
„No tak, pojď už přece, přijdu pozdě na zkoušku!
A půjdeš se mnou až nahoru, nebo se budeš na mne dívat z nějakého svého úkrytu…?“ zeptala se uštěpačně.
Překvapeně jsem povytáhl obočí.
„Jak to se mnou mluvíš, Madeleine…“ pokáral jsem ji.
Zvonivě se zasmála a pak se mne šeptem zeptala.
„A ukážeš mi pak nějaký, viď, nebo třeba tajné dveře…prosím! Budu jediná, kdo to bude znát, dovedeš si to představit? Všechna děvčata mi budou závidět!“ Nevycházel jsem z údivu,přemýšlel jsem, odkud tohle všechno ví…..ale mlčky jsem přikývl.
„A také budeme mít návštěvu, Christina se přijede s Nicolasem podívat na naši malou Audrey, slíbila jsem jim to..“ sdělila mi pak se samozřejmostí.
Rezignoval jsem.
Odporovat jí by jistě nemělo žádný smysl, bylo by to totéž, jako bych si troufl bojovat sám se sebou.

Na konci chodby se najednou ozvaly nějaké hlasy, bylo mi to nepříjemné, neměl jsem dnes zrovna náladu někoho zde potkat, ani na sebe zbytečně upozorňovat, tak jsem vzal Madeleine za ruku a ustoupil s ní stranou do malého výklenku. Pootočil jsem svícnem a před námi se pomalu otevřel tmavý vchod do nitra budovy. Ovanul nás vlhký zatuchlý vzduch a vkročili jsme dovnitř. Madeleine otevřela úžasem ústa, ale než stačila cokoliv říci, už jsem ji vedl tmou po úzkých kamenných schodech směrem nahoru. Dostali jsme se až na balkón nad baletním sálem.
„To je úžasné, jak jsi to udělal?“vydechla překvapeně. Jen jsem pokrčil rameny, usmál se na ní a pobídnul ji, aby už rychle běžela dolů za ostatními. Chtěl jsem být ušetřen dalších zvědavých otázek.
Pro dnešek už viděla dost.
Její zkoušku jsem chtěl sledovat pro jistotu odtud, z balkónu, abych zbytečně nevyděsil ostatní dívky, pouze jsem z dálky pozdravil Meg, která mi s úsměvem odpověděla. Pohodlně jsem se usadil a mírně poodhrnul závěs, abych na ni lépe viděl. Meg zatleskala a svolala je všechny k sobě. Dívčí štěbetání najednou utichlo, mohly tedy začít. I když jsem se zprvu bránil zavítat
znovu do těchto míst, nyní jsem toho nelitoval.
Setkal jsem se přece s Christinou... nyní jsem se nechal unášet tichou hudbou a pozoroval se zalíbením svou dceru…. tančila lehce a půvabně, jako víla…znovu,aniž jsem to sám chtěl, bleskla my myslí vzpomínka na mou matku....měla by ze své vnučky jistě velkou radost.....

K večeru po zkoušce jsme právě pomalu přicházeli k postrannímu východu, když tu se před námi náhle zčistajasna objevil Philippe de Chagny.
Co ten tady pohledává, pomyslel jsem si rozmrzele.
Udiveně na mne pohlédl, zahlédl jsem podivný výraz
v jeho očích.
„Vy, pane? To je ale překvapení, copak Vás sem přivádí?..“ zeptal se zvědavě a prohlížel
si Madeleine. Stydlivě ustoupila stranou.
„Doprovázel jsem dnes svou dceru na zkoušku baletu…“ odpověděl jsem mu suše.
„A to je vážně jediný důvod Vaší návštěvy zde?“ zeptal se na můj vkus poněkud dotěrně.
„Nezlobte se, ale to je snad jen má soukromá věc, pane!... už musíme jít, těšilo mne…“ odpověděl jsem mu příkře a chystal jsem se odejít. Neměl jsem zájem dále rozvíjet náš rozhovor.
Chytil mne však pevně za paži.
„Ale no tak, příteli, omlouvám se, jestli jsem se Vás nějak dotknul, určitě ale tušíte, co mám na mysli, a hlavně koho. Velmi mi na ní záleží, a nepřeji si, abyste jí jakkoliv ublížil! Je nyní pod mou ochranou, takže mne jistě chápete…“
Madeleine jej z ústraní pozorovala zamračeným pohledem. Mrzelo mne, že musí být svědkem tohoto nechutného výstupu.
Podezřívavě jsem se na něj podíval, pak jsem se napřímil a odsekl jsem.
„Pod mou také, a již dlouho, pokud jste si neráčil všimnout. A ubližovat jí? To rozhodně nemám v úmyslu.
A nikdy jsem neměl. Já ne…!“
Nechápal jsem, co jej vede k tomuto podivnému jednání. Toto dnešní setkání mi bylo velmi nepříjemné. Pokusil jsem se mu vytrhnout, ale nepustil mne a po chvíli pokračoval.
„Víte, dokážu velkoryse přejít skutečnost, že neumíte plnit své sliby, ale varuji Vás, zkřivíte-li jí jen vlásek, budete mít co dělat se mnou! To Vám skutečně není proti mysli, stále za ní slídit a plést se jí do života? Je mi opravdu líto Vaší ženy!“ řekl nenávistně.
Překvapil mne svým chováním, tenkrát v Orléans jsme přece spolu velice dobře vycházeli. Nedal jsem se však zastrašit a vytrhl jsem konečně svou paži z jeho sevření.
„Vyhrožujete mi snad? To Vy se mějte na pozoru, zapomínáte, milý hrabě, kdo jsem, či spíše
kým jsem byl...! Nepodceňujte svou opatrnost, mohla by se Vám třeba někdy hodit!...a mou ženu nechte laskavě na pokoji, jste velmi špatně informován, před čtyřmi měsíci totiž zemřela……….
takže, poroučím se….“ odvětil jsem chladně.

Zůstal stát v němém úžasu. Spěšně jsme s Madeleine odcházeli a já se na něj ještě jednou ohlédl. Upřeně mne pozoroval a pak mi najednou lehce pokynul rukou.
Možná už vše konečně pochopil. Avšak pokud ne…snažil jsem se ovládnout svou prudkou povahu. Nelíbila se mi však vůbec jeho zjevná náklonnost ke Christině.
Ten nepříjemný bodavý pocit mi byl povědomý.
Žárlivost?......směšné.
Zpropadený rod Chagnyů,do smrti mne bude pronásledovat!
Rozhodně jsem ale měl nyní o čem přemýšlet...