Zbylé naděje 5

Učitel se přísně dívá a pokyne nám hlavou abychom šli za ním.Potom mě představí a učíme se.Sem tam si prohlídnu Lukáše.Tak se jmenuje.
,,napíšeme si srovnávací test." V malé třídě sedím jako oukrop.Papír se mi flekatí pod upocenýma rukama.Nakonec tam něco namastím.
,,sss." Probere mě zvuk a já se otočím po hlase.
,,Dvojiku." Pohazuje hlavou krásná zrzka.Má tmavší plné rty a jiskřivé oči.Dvojiku zrovna mám.Podepřu si hlavu a šeptám správné odpovědi.Lukáš si nás měří a snaží se mé odpovědi odposlechnout.O přestávce jdem všichni do pokojů.
,,Dík." Řekne ta holka a podá mi ruku.
,,Já jsem Lída." Usměje se.
,,Radka." Představím se a koukám na ni jak je krásná.Potom každá zalezeme do svého pokoje.Další hodinu máme dobrovolnou angličtinu.Jdu tam už jen proto že sedět na pokoji je deprimující.Na angličtině Lukáš baví celou třídu i učitele.Mám čas si ho prohlídnout.Má tmavé vlasy a červené tváře obličej skýtá takové mužské rysy.Hned je na něm poznat že to není žádný maminčin mazánek.Všimne si mě.Oba se na sebe usmějeme a já zklopím oči k učebnici.Na konec to nebude zase tak černé.Kolem oběda mi napíše ten kluk co jsem mu psala.Totiž dostala jsem na něj číslo od své kámošky.Jana letí do Ameriky za svým pravým otcem.Tímhle mě vybavila když jsme se loučili.Prý je ten kluk taky na léčení tak kdyby mi bylo smutno.S Janou si píšeme do poslední chvíle a o půl čtvrté definitivně odlétá.Celou dobu myslim na ni a sní letí i čtvrtka mého srdce.