Zbylé naděje 7

Otočím se a stojí u mě asi šestnáctiletá blondýnka.Je hubeňoučká a taková pobledlá. ,,Dík." Usměju se na ni.
,,Baví tě to?" Optá se mě.
,,Dělám to jen z nudy." Odpovím.
,,Nechceš donést čaj?" Nabídne mi ochotně a sdílím její sympatie.Jsem z ni malinko zaskočena ale hlavou na stranu a s usmevem kyvnu že jo.Pomalu vezmu výkres a tužky nastrkám zpátky do penálu.Jdu si sednout na schody a čekám až přijde.Podá mi hrníček a sedne si ke mě. ,,Odkud jsi?" Zeptá se směle a já odpovím.Celkem dobře si sní začnu povídat.Při tom sleduji dění po zahradě.Lída s Věrou hrajou pinpong.Lukáš něco čte.A je zde ještě pár mladých maminek s dětmy.Občas si napíšu s Danielem.Je uplně super a má skoro stejne pocity jako ja tady.Večer dostanem k jidlu banán a puding.Banán sním a puding strčim Lukášoj.Ten z celé večeře dělá estrádu a baští jeden puding za druhym.Nesmí se to a tak mám strach aby mi na to nepřišli že jsem mu to dala.Jeden z těch nových kluků bydlí o pokoj vedle.Když ho potkám na chodbě tváří se arogantně.Koukne na mě s opovržením.Já se loudám do sprchy a on do pokoje.Kretén.Pomyslím si.Když se sprchuju okřiknu v duchu sama sebe.Vždyť je tu první den.A takový pohled jsme tu první den měli vlastně všichni.Usínám s Danielem.Píše mi krásné esemesky a píšeme si až do jedné do rána.