Princezna od Spencera

Aisha se rozloučila s Lucy a s taškou na rameni vyšla na schodiště. Její Ferrari právě přijíždělo.
,,Kde je Peter?‘‘ zareagovala překvapeně, když z místa řidiče vylezl Nico.
Bylo to od ní trochu netaktní, ale Nico se přes to rychle přenesl.
,,Prý vám říkal, že si bere odpoledne volno.‘‘
Svraštila obočí. Opravdu jí to říkal?
,,To nevadí,‘‘ vyjasnila tvář, ,,jen jsem myslela, že se Peter celkem vyzná v Angelo Dr.‘‘
Podala Nicovi tašku a posadila se na sedadlo spolujezdce.

Okamžitě jak Nico znovu nastartoval a hladce vyjel z brány, bylo jí líto, že nemůže auto řídit ona. Ale jako spolujezdec alespoň nemusela dávat pozor na provoz a tak si jízdu vychutnávala.
Zařadili se do kolony před semafory. Aisha natáhla prst a pustila přehrávač.
,,Máš nějaké zvláštní přání?‘‘
Nico se pousmál a zavrtěl hlavou.
Pustila soundtrack k filmu ,,Velmi nebezpečné známosti‘‘ a zvolila náhodné přehrávání.
Kokpit auta rozvibrovali Placebo.
Konečně se dostali na řadu a Nico zabočil k Angelo Dr.
,,Hledáme dům složený ze třech samostatných budov, bíle natřených a s červenou střechou,‘‘ popsala Aisha Raquelin příbytek a rozhlížela se kolem.
Popis neseděl na žádný z okolních domů. Čtvrť byla podobná Beverly Hills- domy byly honosné, červenou střechu neměl žádný a u každého byl minimálně tenisový kurt a bazén.
,,Já ho možná vidím,‘‘ řekl Nico pomalu a v jeho tónu bylo znát pobavení.
,,Kde?‘‘ ožila Aisha.
Nico neodpověděl a ukázal někam nahoru.
Z Aishiny strany to bylo příliš vysoko, a tak odepjala pás a naklonila se přes Nica.
Překvapeně hvízdla. Čtvrť Angelo Dr ústila do kaňonu a právě na skalnatém výběžku nad nimi čněly tři malé domky s červenou střechou.
,,Dost možná, že se tam létá vrtulníkem,‘‘ prohodil Nico smrtelně vážným dojmem.
,,Asi by to bylo jednoduší,‘‘ uznala Aisha, otočila hlavu a usmála se na něj.
Pak se narovnala zpátky na svoje sedadlo. ,,Teď by se mi hodila GPS,‘‘ ulevila si.
Nico kývl na skupinku výrostků, kteří Ferrari sledovali s hladovým výrazem. ,,Mám se jít zeptat?‘‘
Aisha si je prohlédla. Co by se stalo, kdyby se šla zeptat ona? Už dlouho měla chuť udělat něco bláznivého a troufalého a když jí to nevyšlo s řízením auta, proč by to nemohlo být ono?
,,Já se půjdu zeptat,‘‘ odhodlaně se na něj podívala.

Nica tím překvapila. Rozhodně nečekal něco podobného. Jako správný bodyguard by teď měl protestovat a rezolutně jí to zakázat, jenže...
,,Tak dobrá,‘‘ přikývl.
Aishu tím překvapil snad ještě víc než ona jeho, ale rychle se vzpamatovala a vystoupila z auta.
Nico je bedlivě pozoroval, připravený okamžitě zasáhnout.
Aisha přistoupila ke klukům a ukázala na dům. Oči výrostků se rozšířily úžasem, když poznali, kdo před nimi stojí a jeden za druhým se jí snažili odvděčit co nejpřesnějším popisem cesty. Aisha je s úsměvem poslouchala, poděkovala a obrátila se zpátky k autu, když za ní ten největší kluk něco vykřikl.
Na okamžik se zachmuřila, ale pak vyjasnila obličej a k Nicovu obrovskému překvapení položila klukovi ruku na tvář a krátce ho políbila.

,,Zírám,‘‘ neudržel se Nico, když se vrátila.
,,Prý máme je jet dál kaňonem, po pravé straně má být odbočka,‘‘ udělila mi instrukce a zabořila hlavu do opěrky.
,,Kazíš mi radost,‘‘ řekla potom.
,,Já?‘‘
,,A kdo jiný?‘‘ utrhla se na něj. ,,I když vlastně nejenom ty, vy všichni,‘‘ opět zchladla a do tónu se jí vloudil smutek.
Nico mlčel a z reproduktorů se linuly úvodní tóny Colorblind od Counting crows.
I am colorblind
Coffee black and egg white
Pull me out from inside
I am ready
I am ready
I am ready
I am
,,Nechtěl bych vám kazit radost,‘‘ řekl Nico. ,,Mám rád, když se smějete.‘‘

Aisha se zarputile dívala z okna. V očích jí stály slzy.

Cesta kaňonem a následně po jeho hřbetu byla dlouhá. K Raquelině sídlu se dostali vpodvečer.
,,Zítra zavolám, jestli pro mě máte přijet,‘‘ řekla Aisha Nicovi upjatě a vzala si od něj tašku.
Přikývl.
Nevěnovala mu už ani pohled, jako by neexistoval a s taškou na rameni přistoupila k prvním z domečků. Než stačila stisknout umělecky vyvedený zvonek, dveře se rozlétly.
,,Vítám tě!‘‘ stanula na prahu Raquel a s rozzářeným úsměvem Aishu objala.
,,Páni, kdes to vyfasovala? O tom mi ještě povíš,‘‘ ukázala se smíchem na bílou sádru a zavřela dveře.
Aisha si s úžasem prohlížela interiér. Raquel vybavila svůj dům v orientálním stylu- všude byly ručně pletené pestrobarevné koberce, překrásně zdobené lampy a bylo tam cítit koření.
,,Někdo na to nebývá zvyklý,‘‘ řekla Raquel omluvně.
,,Je to skvělý,‘‘ pronesla Aisha obdivně a obě se rozesmály.

Seděly na podlaze Raquelina ateliéru, který se nacházel v druhém domečku. Tvořila jej rozlehlá místnost dole s nenápadnými točitými schůdky v rohu.
Raquel se opírala loktem o kobereček a dálkovým ovladačem přepínala mezi fotkami, které promítala na volnou stěnu. Mělo jít o výstavu s tématem urbanismu.
,,Máš celkem dobrej vkus,‘‘prohlásila Raquel uznale na Aishiny komentáře.
Ta pokrčila rameny. ,,Nevím, jenom mám určitou intuici, jak by se někomu dalšímu líbilo tohle,‘‘ kývla na aktuální fotku, ,,a tohle.‘‘
,,A co tahle?‘‘ Na snímku byly zachyceny proudy lidí s uštvanými výrazy ve tvářích.
Aisha přimhouřila oči. ,,Možná bych to zabrala- nebo vyřízla z jiného úhlu.‘‘
Raquel se zkoumavě zahleděla na fotografii, vstala a začala pracovat na počítači. Pak promítla výsledek zpátky na stěnu.
,,Přesně takhle,‘‘ přikývla Aisha s úsměvem.
,,Jo, to je lepší...‘‘ řekla Raquel zamyšleně.
Nad snímky strávily dobré tři hodiny. Když Raquel zazvonil mobil, na displeji svítilo 20: 04. Raquel poodešla s telefonem kousek vedle a Aisha převzala ovladač. Tentokrát projížděla fotky rychleji. Líbily se jí.
Raquel hlasitě sklapla véčko. ,,Když se ponořím do práce, tak nehledím na hodiny,‘‘ řekla se smíchem.

Když večeřely v útulné kuchyňce vymalované na oranžovo, do haly vstoupila starší paní s dítětem. Aisha se otočila po zvuku, ale Raquel rychle vstala a zastínila jí výhled.
,,Mami!‘‘ spatřila ji holčička a běžela jí naproti. Raquel chtě nechtě popadla dítě do náruče.
,,Pozdrav, Kim,‘‘ pobídla holčičku tiše.
Dítě mělo jen o odstín světlejší pokožku než Raquel a podél tváří se jí vlnily černé vlasy. Hnědé oči se dívaly na Aishu zvědavě a tu napadlo, že jí jsou matně povědomé.
,,Dobrý den,‘‘ řekla holčička žvatlavě.
,,Ahoj,‘‘ usmála se Aisha.
,,Tak, Kim, běž se rychle umýt a do postýlky,‘‘ pustila Raquel holčičku na zem, ale dítě jí uteklo.
,,Jak se máš?‘‘ zeptala se Kim Aishy zvědavě. Aisha si posadila holčičku na klín, přestože Raquel sršely blesky z očí.
,,Mám se dobře a ty?‘‘
,,Taky. Ty jsi mámina kamarádka?‘‘
Aisha přikývla.
,,To by stačilo, Kimberly,‘‘ přerušila je Raquel ostře. ,,Běž se umýt.‘‘
Holčička sklouzla dolů a když procházela kolem své matky, provinile se na ni podívala, ale Raquel nepovolila těsně sevřené rty ani o milimetr.
,,Nemusela jsi na ni být tak přísná,‘‘ řekla Aisha mírně vyčítavým tónem.
Raquel se prudce otočila a otevřela ústa.
,,A nic mi neříkej,‘‘ dodala.
Chvilku se měřily pohledy, pak se Raquel krátce zamračila a opět vyjasnila tvář. ,,Dobrá.‘‘