Zbylé naděje 10

Kolem mě proběhnou sestřičky.
,,Ty běž sem,já jdu do koupelen." Poznávám že se něco děje.
,,Mám jí." Rozezní se hysterycky chodbou.Druhá sestřička div se nepřerazí běží do koupelny.Nevím proč ale automaticky se otočím a jdu za nima.Jsou to teprve praktinkantky.V koupelně na zemi vidím pouze bezvládné tělo Míši.Ruku měla pořezanou a všude bylo hodně krve.Ty kachličky byli hnusnější než jindy.Otočila jsem se na patě a rozběhla se chodbou.Dál už si nic nepamatuju omdlela jsem.Ležela jsem v posteli a bylo mi na nic.Koukala jsem do prazdna.Míšu odvezli do nemocnice někam do Prahy.Když se později vrátila řekla mi jednu větu.
,,Sebevrah je ten do ztratil veškeré naděje." Tisknu ji lehce ruku.Má ji omotanou obvazem.Od té chvíle jsem se stala sběratelkou nadějí.Za Zdendou se neodvážím jít.Cítím se provinile.Tohle byl další večer co jsem spala sama.A je konec také s Danielem.Touhle dobou uz je doma z léčebny.Má nový život beze mě.Lukáš má Věru.Vždycky když je vidím spolu děsně žárlím.Ovšem mnohem více mě teď dostávají myšlenky na Míšu a Zdendu.Kolem jedenácté usínám a každý večer čekám že přijde.