Deník zamilované anorektičky-1

5.1.
Dobře, nebudu si lhát. Tohle byl ten nejhorší den v mém životě. Mám zlomené srdce a jsem sama ze sebe znechucená. Byl to kluk mých snů, ale je pryč, navždy pryč a já s tím nemůžu nic udělat. Můžu jenom brečet, ale to mi taky k ničemu nebude. Jsem tlustá, ošklivá, moje vlasy místo těch tolik si přaných hebkých vlasů jsou spíše jako mastné provazce špíny a o mé pleti ani nemluvím. Moje stehna, můj zadek který se skoro ani nevejde na židly, moje břicho větší než guma u auta, tlusté prsty, dvojitá brada, příšerný hlas, tmavé kruhy pod očima..to všechno jsem já a nikdo jiný. Chce se mi z toho zvracet. Je teda jasný, že si mě ani nevšimnul. Můj…je to bůh, je tak překrásný, jeho oči, jeho rty, tmavé krátké vlasy, oči barvy čokolády, jeho nádherný úsměv, který na mě tolik působil ale nikdy mi nepatřil, ne mě, ale té…té hnusné anorektičce a s dokonalým tělem, vlasy a vším, ach jak ji já nenávidím. Rozbila bych jí ten její kvicht…když jsem viděla, jak ji líbal, jak se jí dotýkal, věděla jsem že to tak nemá být, že má milovat mě, ale…někde se musela stát chyba. Možná je to ve mně,. Vlastně určitě. Jsem tak tlustá, že to ani nejde. To bude ten problém. To moře špeků mě zabíjí. Budu hubnout. Budu krásná. Jako ona. A on mě pak bude líbat, mě novou, krásnou, a už se za sebe nebudu muset stydět.
Jmenuju se Kristina a těch pár přátel co mám, mi říká Tina. Ty jsi můj nový deník. Můj první zápis je asi hodně praštěný, já vím, jsem nevyrovnaná, ale je mi čtrnáct a jsem tlustá a nešťastně zamilovaná. Jmenuje se Michal. Potkala jsem ho náhodou, v parku a nestačila jsem ani mrknout, byla jsem úplně zamilovaná. Je to nevratné. Tak moc jsem ho chtěla oslovit, ale nešlo to. Byl tak krásný, ne jako já. A pak přišla ona Rebeka. Je to jeho holka. Je to nejkrásnější holka z celé jejich školy. Bylo to tak hrozné. Moji rodiče mi vždycky říkali, že to není pravda, že se jen hubení lidé mají dobře, že to pochopím, až vyrostu. Ale to není pravda. Podívejte se na mě, na neoblíbený, tlustý prase a na ni, dokonale hubenou a oblíbenou. Kde je ta spravedlnost? Jsem od přírody chytrá, ale všechno bych to vyměnila za možnost být hubená. Ale tak to na tom světě nechodí, vážně. Mě můžeš věřit, já to vím.
Ale dnes se to změní. Tenhle rok nebude tak hrozný. Budu hubnout. Budu držet dietu. Potom budu krásná a on si mě všimne. A…pohádka může začít. Škoda, ž e si deník píšu vždy až na večer, nejraději bych s hubnutím začala hned. Vidíš? To je další důkaz, proč jsem tak hrozná. Je pátek večer a já si doma píšu svůj deník. Ale to se ted změní.