Madeleine - 5.část

V šatně baletního souboru bylo velmi rušno. Dívky pobíhaly sem a tam, štěbetaly jedna přes druhou a byly bez sebe zvědavostí. Meg jim slíbila nějaké překvapení. Po chvíli vešla dovnitř a zvučně zatleskala, za ní rychle vběhl Roland a okamžitě se s děvčaty začal škádlit.
„Prosím o klid, děvčata a mladý muži!...“ dodala přísně. „ Na Charlese už čekat nebudeme, čas neúprosně běží, náš čaroděj se zřejmě někde zdržel svými kouzly…..“ všichni se pobaveně rozesmáli. Uklidnila je a pak pokračovala.
„Jak jsem vám slíbila, mám pro vás jednu zajímavou zprávu.
V nejbližších dnech navštíví naše divadlo velmi známý baletní mistr a choreograf až z dalekého Petrohradu, sám Marius Petipa. Cestuje nyní po Evropě a proslýchá se, že se zajímá o mladé talenty v oblasti baletu. Také by rád shlédl naše nastudování Labutího jezera, k němuž má hluboký osobní vztah, takže jistě jste pochopili, že nejvyšší snaha a píle bude opravdu namístě.“
Místností se ozval vzrušený šepot.
Madeleine si o tom však pomyslela své. Budou se muset před ním předvádět, aby byl host navýsost spokojený….pohledem zabloudila k protější lavici. Aby ještě nakonec nebyl ze zdejších „talentů“ spíše vyděšený a zadívala se na Céline.
Ta se právě nakláněla k Vivien a zřejmě mluvila o ní.
Vivien ale byla její přítelkyně a viditelně jí to nezajímalo. Pak si od ní znechuceně odsedla.
Madeleine dnes příšerně bolela hlava. V posledních dnech se to stále opakovalo,bylo to velmi nepříjemné.
A včera ji vyděsilo, když jí zabylo nevolno z její oblíbené zelné polévky.
Když se kuchyní linula její vůně, myslela, že z toho asi omdlí. Snad ji to přejde, než se vrátí Nicolas.
Už za týden! Přesto v ní jeho návrat vzbuzoval zvláštní pocity.Téměř, jako by se ani netěšila.
Z přemýšlení ji vytrhla Meg.
„Takže, dáme se do toho, ať jste dobře připravení. Váš úspěch bude i mým, pamatujte na to.
Za deset minut Vás čekám na jevišti, vyzkoušíme si to dnes naostro přímo na scéně, naučíte se odhadovat ten obrovský prostor, bude to něco zcela jiného, než ve zkušebním sále.“

Zkouška rychle ubíhala, i přes potíže se Madeleine velmi dařilo, role Odetty vůbec nebyla snadná, vyžadovala perfektní přípravu a bezchybnost figur.
Z toho však vůbec neměla strach.
Když si udělali přestávku, najednou se z hlediště ozval ojedinělý potlesk.
Meg se překvapeně otočila a uviděla tam stát menšího staršího muže s hodně prošedivělými měděnými vlasy a pěstěným plnovousem. Rychle seběhla dolů z jeviště.
„ Jak jste se sem dostal, monsieur, a kdo vlastně jste?“ zeptala se rázně.
Lehce se uklonil.
„Omlouvám se, madame, za ten náhlý vpád, dovolte abych se představil, jsem Marius Ivanovič Petipa, nyní při penzi hodně cestuji a zajímám se o toto bezesporu nádherné umění a jeho produkci v jiných zemích. Dnes jsem se přišel podívat na Váš soubor.“
Meg se na něj vyděšeně podívala. Překvapila ji jeho bezchybná francouzština s málo znatelným tvrdším cizím přízvukem.
„Ale…ale my jsme Vás dnes nečekali, ještě nejsme dostatečně připravení…a….“
Rozčilením se jí třásl hlas. Zasmál se.
„Ano, to znám, všichni budou perfektně připravení, maličko nervózní z toho, kde asi sedím….
Kdepak, to není můj styl. Co jsem dnes viděl, mi zcela stačilo. Ryzí příprava, se vším všudy.A tak to má být. Vaši svěřenci byli výborní, skládám Vám svůj obdiv. Princ Siegfried musí ještě zdokonalit zdvihy,některé dívky více sladit kroky a bude to dokonalé. Mimochodem, kdopak je to tmavovlasé děvče, které tak brilantně vyniká nad ostatními? Zhostila se role Odetty velmi zodpovědně. Bezpochyby slibný talent, velmi slibný!“
Meg byla ohromená, vůbec to nečekala. Takový úspěch!
„Byl bych Vám vděčný, kdybyste mi ji představila. Velmi mne zaujala…“ Meg radostně přikývla a poslala všechny do šaten. V jedné z nich už na ně čekala Madeleine. Byla nesvá, co po ní jen mohou chtít?
Za chvíli dovnitř vešla Meg s nějakým cizím starším mužem.
„Tak mistře, zde Vám představuji Madeleine Gaudierovou“.
Muž se lehce uklonil a zeširoka se usmál.
„Výborně, tak aspoň vím, jak se bude jmenovat budoucí primabalerina. Skláním se před Vámi,madmoseille, před vaším talentem, který je vskutku vyjímečný“.
Madeleine se mírně začervenala a nesměle poděkovala.
„ Pozítří odjíždím, ale počítejte s tím, že se sem za měsíc vrátím! Měla byste určitě poznat také něco jiného, nežli Palace Garniére…….třeba velkolepé Mariinské divadlo v Petrohradě, hm?
A pokud jste slyšela o slavném Augustinu Bergerovi……tento jedinečný mladý muž je mým přítelem. Otvírá se před Vámi skvělá budoucnost.“
Madeleine téměř nevěřila, že se to týká zrovna jí. Byla nadšená a slíbila, že o tom určitě bude uvažovat. Až se tohle dozví její otec! A Christina!
Vřele se rozloučili, avšak jakmile se za nimi zavřely dveře, Madeleine zbledla a neslyšně se sesunula k zemi.
A takhle ji zde po chvíli našla Vivien……..
Když se znovu probrala, skláněl se nad ní lékař. Opodál se vyděšeně tlačilo několik zvědavých dívek, Meg je ale raději poslala pryč.
„No konečně, má milá, polekala jste nás“. Ještě ji pro jistotu poslechnul, zkontroloval tep a zorničky, a pak se obrátil na Meg.
„Je to zřejmě přílišnou únavou a přepětím, musí si pár dní odpočinout. Zdá se být v pořádku.
Ještě by ale měla zůstat chvíli ležet, rozhodně ji nenechte jet domů samotnou.“ Zdůraznil.
Když všichni odešli, zůstala s ní jen Vivien. Chvíli ji pozorovala a pak řekla tiše.
„Nechci tě strašit, ale jíž pár dní tě pozoruji, a když tohle bylo naší mámě, tak…ztěžka polkla.“
„To ne, tohle není přece možné. Asi jsem jen unavená“ snažila se o klidný tón.
Vivien ji však ujistila, že pokud bude něco potřebovat, okamžitě může za ní přijít.
Madeleine poděkovala, ale byla rozhodnutá raději nejdříve navštívit doktora Dessoliera.
Narůstalo v ní tíživé podezření, že to její večerní dobrodružství v altánku asi nezůstalo bez následků………