Tenká pavučina

Víš..Už dlouho uvažuji jak bych napsala své pocity. A myslím, že už jsem našla cestu..
Ty víš, co jsi pro mě znamenal, znamenáš a budeš stále znamenat. I když jsi mi tolik ublížil. Ale chápu to. Jsem ještě ta malá naivní holka, co si myslí, že přijede princ na bílém koni..Třeba jsem si myslela, že tím princem budeš ty, ale bohužel...Sic stále věřím, že nás dá osud opět dohromady. Opět a napořád.
Naše společné zážitky smetla jediná chvíle nejistoty. Překryla je sice tenkou pavučinou, ale neumožňující jít zpět..Naše vzpomínky se stávají mlžným oparem..A ja se ptám..Proč se to muselo stát? Proč? Proč mě? Proč tobě? Víš, možná ti příjde dětinské to, že jsem ti chtěla dát druhou šanci, ale asi ses nevcítil do mé situace. Ne, nevcítil. Neuvažoval jsi ani o tom, že jsem ti chtěla dát tu šanci proto, že tě tolik obdivuji, tolik miluji. Promiň ale ta tvá lhostejnost mě ničí. Tak jako mě ničí každý tvůj pohled, každé tvé slovo, každý tvůj polibek, který nepatří už mě. Ale víš co se říka..Jsi-li na dně odraž se od něho..! Asi podobným způsobem jsem to udělala já. Odrazila jsem se, ale co všechno mě to stálo? Potoky slz, které jsem každý večer nad tvou fotkou utírala do kapesníků..Byla jsem skoro šílená. V hlavě mi zněl tvůj hluboký hlas, promítaly se mi vzpomínky, jako někde v kině..Pořád dokola..Ale já to jednou přemůžu, třeba už brzy. A i kdyby ne...Fantasticky funguje má maska, kde jsem veselá holka, která si užívá každé chvíle. Ano, přetvářka mi jde. Není to však přetvářka, která by někomu ublížila. To bych opravdu nedopustila.

PS: Nejsi můj nepřítel, já ti odpustila..