O princi na bílém koni

mám jednu malou prosbu- všimněte si časů, občas střídám minulý s přítomným, ale samotné mi to přijde celkem ok, napište mi pls jak to vypadá či zní vám atd. :-D dík
-----------------------------------------------------

I.
Nervózně jsem zkousla už i tak dost ohryzaný konec tužky.
Proč to nevychází? Zpod štosu popsaných papírů jsem vytáhla ten jeden, originální, s příkladem vypočítaným od Danči.
Zamračila jsem se a prstem kontrolovala výsledky. První poloměr seděl, stejně tak druhý... chybu objevím až v konečném dosazování do vzorců a zuřivě proškrtám chybné odmocniny.
Vítězně podtrhnu výsledek a hned potom zase zchladnu.
Teda, Marťas, nic moc...

S nevysokým sebevědomím jsem nalistovala příslušnou stránku ve sbírce úloh a přečetla si zadání prvního příkladu.
Pravoúhlý trojůhelník s přeponou délky c= 5 cm a obsahem S= 6 cm2 se otáčí kolem přepony. Určete objem a povrch vzniklého rotačního tělesa.
,,Hm...‘‘
Ale chtělo se mi zakřičet pěkně nahlas- proboha, co to je?!

Zvenku se ozvalo zařehtání. Usoudila jsem, že jde o koně z nedaleké stáje, kteří se svými jezdci poměrně často klusali úzkou stezkou na okraji pole za naším panelákem.
Jako obvykle jsem ovšem neodolala, hodila tužku na stůl a zabořila nos do záclony.
Z aktuálního výhledu- kde nic, tu nic.
,,Řehtá ti v hlavě, kámo,‘‘ osopila jsem se ke svému já, ale zvědavost mi nedala. Přetáhla jsem si přes hlavu mikinu, ledabyle pohozenou na posteli, obešla stůl a otevřela dveře na balkón.
Ovanul mě mráz chlubící se -4° Celsia. Chtěla jsem se podívat směrem ke stáji, ale moji pozornost upoutal jev hned pod balkónem.

Na bílém koni tam seděl kluk v černém oblečení, na první pohled z kůže nebo nějaké zvláštní látky a přes ramena měl plášť lemovaný kožešinou.
Tipovala bych, že jeho oblíbeným obdobím bylo 14. století.
A co víc, ten kluk se díval přímo na mě.
,,Spanilá princezno,‘‘ křikl a já se s přikrčením rychle ohlédla.
To mluví ke mně?
,,Přejel jsem devatero řekl a devatero kopců, devatero měst a devatero luk, abych tě zachránil před zlými silami, které tě mají v moci.‘‘
,,Kape ti na karbid?‘‘ zašklebila jsem se. To je nějaká fraška? Pořad se skrytou kamerou?
,,Kdo to tady tak řve?‘‘ zahartusil sousedčin hlas v okně pode mnou. ,,Táhni pryč, ty chuligáne!‘‘
Kluk jako by babu neviděl, pouze jeho kůň přešlápl.
,,Spanilá princezno, vím, že mě slyšíš. Sestup ze své věže a já tě ochráním!‘‘
,,Co to meleš?‘‘ křikla jsem dolů, ale pobavený tón ve svém hlase pouze předstírala. ,,Jaký zlo?‘‘

Popravdě, ten kluk byl hezký. Černé vlasy mu spadaly něco málo k ramenům a i z té dálky se daly tušit hnědé oči.
Rozhodla jsem se v okamžiku. ,,Počkej chvilku!‘‘ a metla si to zpátky do pokoje. Matematiku jsem přehléla jak širé lány, převlékla se do riflí a přes mikinu přehodila ještě bundu.
Nikdo jiný doma nebyl, takže jsem za sebou zamkla a klíč strčila do kapsy.

Kluk s běloušem stáli na svém místě, ale když mě princ (kdo jiný to taky mohl být) spatřil, drobným cvalem mi vyjel naproti.
,,Věděl jsem, že jsi krásná, ale takhle zblízka mě tvoje krása úplně ohromila!‘‘
,,Brzdi, kámo, na infantilní lichotky já nejedu,‘‘ udělala jsem znechucené gesto.
Bělouš ke mě natáhl nos a kluk seskočil ze sedla.
,,Máš pěknýho koně,‘‘ ocenila jsem. ,,Není to Arab?‘‘
V jeho očích se obdivně blýsklo. ,,Otec dovezl dvě klisny a hřebce z křížové výpravy. Tohle je jeden z jejich potomků.‘‘
Sklouzla jsem rukou na krk koně a poplácala ho. Bělouš sklonil hlavu, jeho majitel mě nečekaně chytil do náruče a vysadil nahoru.
,,Počkej, o svezení jsem tě teprve chtěla poprosit,‘‘ bránila jsem se, ale vzduchem zavířil černý plášť a kluk vyskočil za mě.
,,Já chci dolů. Pusť mě dolů!‘‘ požádala jsem ho důrazně a snažila se vyvléknout ze sevření jeho paží. Držel mě však pevně.

Bělouš udělal krok, dva- a po té divné trojici se slehla zem.