Na život se vsází vše 2

Vyšli jsme ven.Byla jsem předním nesvá.Marcello byl chlap za kterým se všechny otáčeli.Jdeme po rozpálené silnici kterou lemují keře obsypané barevnýmy květy.
,,Do you speak English?" Zkusím na něj.
,,I don´t" Zazubí se na mě.
,,Já trocha šesky." Pokusil se a já vyprskla smíchy.
,,Pavel?" Zeptám se a on přikýve.Tak na konec za pomocí Pavla to třeba všechno půjde líp pomyslím si.Sluníčko už pomalu zapadá a my se společně couráme.Jen tak.Je mi to trošku blbí ani nevím kde bydlí a nic.A komunikace?Ta nám trochu vázne.Potom sejdeme po kamenných schodech k pláži.
,,Hai lieta a bizzeffe?" Trošku nechápavě zablikám očima než mi dojde že se mě ptá jestli mám ráda moře.Trošku na to pohodím hlavou neboť nevím co mu mám říct.Jsem poprvé takhle někde a moře se spíše bojím.Sluníčko už se pomalu schovává za obzorem a Marcello mě vyprovází zpět k hospůdce.Držím si dost odstup takže když mi chce dát pusu nastavim tvář a zdrhnu.Tohle setkání bylo teda chladné a napjaté.Večer je mi tak nějak úzko z té samoty.Rozbrečela jsem se jako malá holka.Tak nějak jsem nesnášela svoje věci a celou tu malou místnost.Možná to je tím že jsem tu teprve první den.Musím si zvyknout.V posteli je mi ještě hůř.Byla jsem zvyklá každý den s někým usínat a najednou je tu prázdno.
Ráno vstávám už v šest.Před zrcadlem se dám do pořádku vlasy si stáhnu do co nejkratšího uzlíčku a vydám se po schodech dolů.
,,Dobré ráno." Pozdravím přívětivě.Pavel už je v kuchyni a celkem se otáčí.
,,Ahoj tak hele támhle je nádobí co jsem včera nestihl umejt a tady nachystás kávu do sklenic a do některých připravíš čaj." Tohle všechno ze sebe vychrlí když krájí maso.Mezi tím se ještě otočí pro koření otře ruce do utěrky a všechno jen lítá.Začnu tedy chystat sklenky.Do kuchyně se rozletí dveře a italsky něco křčí ten chlapík který je nám tu nejspíš asi šéfem.Pavel mu plynulou italštinou něco odpoví a chlapík odejde.
,,Říkal že Marcello ještě není v práci." Usměje se na mě Pavel.Snažím se být stejně obratná jako on ale nejde mi to.
,,Tak a to je takhle protivnej vždycky?" Optám se.
,,Jo skoro pořád ale to se nedá nic dělat."
,,Aha a do kolika dneska makáme?"
,,No vidim to tak do dvou než bude pauza."
,,UFF."
,,No záleží hlavně musí přijít Marcello je to hroznej lajdák.Dávej si na něj pozor."
,,Proč?" Podivím se.
,,No je to dost holkař nespolehlivej a machýrek."
,,Aha." Myslela jsem si to.Dodám si v hlavě.Marcello přiletí asi za dvacet minut.Udýchaný ale tváří se spokojeně a evidentně mu nevadí že jde pozdě.
,,To zas nějakou obtáhl." Okomentuje to Pavel.
,,Cože?" Podivím se.
,,No to je u něj normální a pak se tím ještě chlubí." Najednu stranu nic sčím bych nepočítala.Tyhle začátky asi nebudou jednoduchý.Tak se tak kysele tvářím na nadobí.Potom si povídáme s Pavlem a je mi sním moc pěkně.Dělá mi takového opatrovníka a dost často se něčemu zasmějem.
,,Počkej až přijde taková jedna rodinka na obědy tam se ti budou líbit kluci."
,,Cože?" Usměju se.
,,No proti těm je Marcello slabej odvar." Zhodnotí je.
,,Tak to si neumim představit." Pochybuji nahlas.
,,Fakt jsou to na půl nějaký Řekové."
,,Jaký Řekové?"
,,No oni mluví česky jsou to Češi ale..poznáš sama"
,,Jak ty můžeš vědět jaký se mi líbí chlapy?"
,,No tak schválně když se ti nebude líbit ani jeden koupím ti flašku lambrusca jo?"
,,Tak jo platí."
Kolem oběda na mě Pavel šeptne.
,,Už jsou tady."
,,Jsem teda zvědavá."
,,Tak hele po obědě si vždycky dávají kávu a dezert odneseš jim to."
,,Já?"
,,No a jak bys je jinak chtěla vidět?"
,,Tak mi to připrav."
,,Jo a ty se trochu uprav ať nejdeš jak šmudlina."
Naoko se urazím a lejsknu po něm pohledem.Trochu se rozpustím vlasy a předělám culík.Odvážu si zástěru a s kapsy vytáhnu jelení lůj.
,,Tak co?" Přeptám se.
,,No užásná." Pochválí mě.Po asi patnácti minutách co pořád vynáší jídla řekne.
,,Tak pojď přišel tvůj čas." Podá mi hrníček s podšálkem.
,,To je pro jejich maminku sedí vpravo u druhého stolu."
V klidu vyrazím a když je uvidím málem zkolabuju.Vypadají opravdu božsky oba kluci se na mě usmívají a maminka je dost nobl dáma.Začínají se mi klepat ruce.
,,Dobrý den.Vaše káva."
,,Děkujeme." usměje se na mě jeden z těch kluků a já jdu málem do kolen hold...

Náhoda nám jednoduše spočítá všechny hlouposti.