Na život se vsází vše 3

Došla jsem do kuchyně a srdce jsem měla v krku.
,,Tak co?" Optá se mě s úsměvem Pavel.
,,no." Polknu.
,,Vyhrál jsem poznám to." vykřikne vítězoslavně vezme si flašku vyhodí ji do vzduchu a chytne ji za zády.
,,Jsou pěkný no."
,,A hlavně...mají...ro-zum." Slabikuje vždycky podle toho jak vyhodí lahev a chytí ji.
,,Ty je znáš jak?"
,,No chodí sem dost často jejich otec vlastní cestovní kancelář." Vrátí se zpátky k plotně a na talířku vytáhne z ledničky jeden pařížský dort a podá mi ho.
,,Co blbneš?" Optám se.
,,Dej si já už měl." Hezky se usměje.
,,Děkuju." Za chvíli se vřítí Marcello s horou nádobí.Ležérně se otočí na patě přitom položí nádobí a ještě na mě stihne mrknout.Toho mrknutí si všimne Pavel.
,,A heleho lišáka už tě svádí."
,,Ale houby." Usměju se a pusu mám od ucha k uchu.
,,Jo jo já ho znám prcku dej na mě." Když dojím dort vezmu všechno nádobí a začnu mýt.Je toho strašně moc a v hlavě mi hlodá jak znovu vidět toho kluka z té rodiny.Učaroval mi na první pohled.Jeho jiskřičky v očích a uzké světle růžové rty jsou božské.
,,Halooo." Křikne na mě nejspíš už po druhý Pavel.A já se konečně otočím.
,,No to je dost ty tam snad spíš?"
,,Ale ne jen jsem se zamyslela."
,,Večer je tu zábava chceš jít tančit?" Vytáhne obočí a vyloudí ladný krok po kuchyni.Načež vyprsknu smíchy.
,,Ani když ti řeknu že tam jdou." A ukáže si palcem za rameno.Překvapeně zamžikám očima jak jako může vědět že se mi tak líbí.Nechápu že jsem tak průhledná.
,,Ts tak hodně se mi zas nelíbí ale půjdu." SNažím se zakamuflovat mé rozpaky z odhalení pravdy.
,,Ale pozor tady jsou to jiné zábavy vezmi si nějaké šaty nebo něco více společenského."
,,Něco jako naše plesy?" Očima vyhledám jeho.
,,Tak trochu ale tady je to živější a hlavně pozor na místní chlapy." Pokývu hlavou a vyndám umytý talíř na odkapávač.V hlavě mi svítí alarm.Dneska musíš bejt krásná a udělat dojem.Večer končíme a já zametám kuchyň.Po práci jdu do svého pokoje.Přibližně za dvě hodiny mám vyjít směrem do prava a tam se setkám s Pavlem.Po pokoji pobíhám šílená hrůzou.Zjistím že skoro nic společenského nemám na sebe.Jdou na mě skoro mdloby.A tak je po dojmu.Vezmu nějaké peníze a vyrazím do města.Po schodech běžím jako šílenec.Při představě že mě čeká ještě sprcha líčení a kde co mě polévá horko.Bojím se abych nebyla za šmudlu.Po schodech narazim na Marcella.Zastaví mě na schodech.Asi jde zamnou dojde mi.Teď mi dojde že jsem upocená rozmazaná a je mi trapně.
,,Jít semnou vin ty?" Jo chce jít semnou ven.No to ne hochu pomyslím si.Je krásnej ale já ztoho cítím jen to jedno.Něco zažbrblám pohodim rukama a pokračuju dál v šíleném běhu.Cítím jak tam zůstane stát jako opařený.Pobíhám po krámech nikde nic.Už si připadám děsně neschopná ale zároveň se utěšuju že nejít na jednu zábavu přece není tragedie.
,,Ciao." Pozdraví mě manželka majitele hospody.Zastaví mě a chce abych šla sní.Vysvětlím ji proč se tu loudáma ona že mi pomůže.Vejde do jednoho výstředního krámu.Zde si vybere děsivě žlutočervenou halenku s volánovýmy rukávy.Nastaví si ji na sebe a otočí se na mě.Já se jen posměšně ušklíbnu.Má hnědé kudrnaté vlasy a příjemný vrásčitý obličej.Z jejích pohledů létají jiskry elánu a temperamentu.Když uvidí muj škleb pokýve hlavou jakoby se něčeho dovtípila.Dovede mě hloub do obchodu a vybere mi šaty.Cítím jak blednu.Je mi trochu trapně.Vybere sytě růžové šaty s volány na konci.Vršek je za krk a výstřih je mále do půl břicha.Přiloží je k mé postavě.
,,Oki." Nadšená se mě snaží nahnat do kabinky.To nikdy vytřeštím oči.Je to kýč to je strašný.Ale nezmůžu se na nic a než stihnu zareagovat závěs se zatáhne...

Naděje umírá poslední.