Já tě prostě miluji 2

Byl to podivný den a James se rozhodl,že si vyjede. "Asi přijde bouře" pomyslel si když projížděl pod starým košatým dubem. Ještě než jeho myšlenka stihla utéct, spustil se liják. Tak tak James pobodl svého milovaného koně Žebráka, aby byl co nejrychleji podstřechou, ale stejně dojel k mlýnu zmáčený na kost. Ustájil koně a vešel do opuštěného mlýna.
Déšť trval již čtyři hodiny, když tu najednou do dveří vpadla dívka, tak krásná až oči přecházeli. Chvíli očima zkoumala okolí a pak si ho všimla. Cosi zamumlala a otočila se k odchodu. James vyskočil a tiše na dívku zavolal "Vílo". Ta se otočila a světe! Usmála se, ale tak podivně! Najednou měl pocit, že je to ona. Ta jediná. Usmál se na oplátku a pokynul na místo vedle sebe. Viděl jak váhá a skoro četl co se jí míhá hlavou. Ale také okamžitě poznal chvíli kdy se rozhodla! Pohodila vzpurně hlavou a s širokým úsměvem se na něho obrátila. Poté co se usadila tak těsně u něho co to šlo, aby jí nebyla zima, se zeptala: "Kdo jsi?". Věděla co jí odpoví! Ale stejně se rozesmála když to řekl! "Oberon, krásné děvče." James se na ni nemohl vynadívat. Najednou jí poklesli koutky úst a zadívala se na něho vážně. Nemohla odtrhnout pohled od jeho úst. James ztěžka polkl. Pomalu se skláněl až se jeho oči ocitli na úrovni těch jejích. Přivřela oči a čekala.
Viděla jak se pomalu přibližuje a když se jejich ústa dotkla, pocítily oba dva takový příval štěstí, kterému nerozuměli, že na sebe překvapeně pohlédli. Ani jeden však nedokázal odolat pokušení znovu se políbit. Dívka cítila jak se jeho jazyk dobývá dál a nesměle pootevřela rty. Než se nadáli, leželi na seně a James tu krásnou, nesmělou dívku svlékal. Pomalu stahoval ramínka jejích studených, mokrých šatů. A líbal ji na každém obnaženém místě. Ona z něho na oplátku stahovala košili. Hladila ho po propracované hrudi a laskala jeho bradavky, jako to dělal on jí. Již před ním ležela nahá. Pak si všiml lehkého ruměnce jenž jí polil tvář. Usmál se na ní aby jí dodal odvahy. A následně ze sebe stáhl poslední kousek oblečení, jímž byly kalhoty. Díval se jí do očí a pomalu si lehl vedle ní. Znovu se líbali a on se přesunul mezi její bílá, útlá stehna a prudce do ní pronikl.
Nadine zalapala po dechu nad tou bolestí! Pak se, ale jejím tělem rozlil nádherný pocit. Šířil se od konečků prstů na nohou a vracel se v nepravidelných intervalech, podle toho jak do ní vnikal. Náhle v ní vybuchla sopka, která jakoby spala a teď se probudila. Mladý muž se výkřikem prohnul v zádech. Svalil se z ní a přitiskl ji k sobě.
"To jsi mi měla říct!" odtušil zachmuřeně. "Co?!" ozvala se po chvíli Nadine nevině, jakoby nevěděla co tím myslí "Že jsi byla panna!" Prohodil mírně uraženě. Nadine to nekomentovala. Usmála se na něho a řekla: "A co by to změnilo?! Nic…" Mladík mlčel. Přitáhl si ji k sobě a už nepromluvil. Sotva měla pocit, že usnul. Tak se Nadine zvedla a oblékla si své šaty. Netušila jak dlouho byla pryč, ale matka o ni měla téměř jistě starost. Zastavila se a znovu se podívala na mladíka.
Na krku měla stříbrný řetízek na němž se houpal malý jednorožec. Sevřela ho v dlani a s úsměvem ho sundala. Sehnula se a vložila ho do jeho pootevřené dlaně, položené na provizorním polštáři. Pak se obrátila ke dveřím a naposledy se zastavila, aby se pokochala pohledem na jeho tvář. Viděla jak sevřel její řetízek a cosi zašeptal do ticha starého mlýna. Otevřela dveře a vyběhla ven, do letního slunce.
Když se James probral z hlubokého spánku, okamžitě mu došlo, že je ve mlýně sám. Najednou si uvědomil, že něco drží v dlani. Otevřel dlaň a na ní se skvěl malý stříbrný jednorožec s okem vykládaným rubínem. Pocítil jakousi prázdnotu. "Ne" zahnal ten pocit a nasedl na Žebráka.
V půli rozkvetlé louky zastavil koně a pohledem se rozloučil s polorozpadlým domem, jenž se stal svědkem jeho hluboko zakořeněného smutku.