Já tě prostě miluji 3

O měsíc poději...
Nadine se vrátila z města, zavřela vrata stáje a spěchala nahoru do svého pokoje. Cestou okolo salónku slyšela Lady Annu jak povídá panu Garehovi, že už neví co s Nadine dělat. Nadine nesnášela tyto rozhovory a tak se odpoutala ode dveří a běžela do svého pokoje. Převlékla se do čistých šatu a vrátila se do sálu. Tam našla Annu jak se obdivně usmívá na lorda. Nic nechápala. Sedla si na kanape a vzala do ruky šití.
Před několika málo minutami se Lady Anna zasmála, když Gareth naznačil, aby Nadine zasnoubily s jeho synem, ale jak o tom přemýšlela došla k závěru, že by to možná nebyl až tak špatný nápad. Ba právě naopak, byl to velmi dobrý nápad a tak se na Garetha usmála a řekla:,,Výborně, já souhlasím, ale musíme ve smlouvě zajistit aby měli oba dva právo odstoupit!” Gareth přikývl a odpověděl:,, Souhlasím, že je to nanejvýš důležité, ale svému synovi tuto možnost nedám. Jak ho znám, zostudil by celou rodinu a ublížil by Nadine. To nemohu dopustit!” Lady Anna přikývla a znovu se usmála. Pak domluvily podrobnosti a rozhodly se, že to dětem oznámí na večeři.
Matka Nadine oznámila, že se dnes seznámí s Jamesem, synem lorda Greenridgeho. Docela se těšila. Ale neměla valnou chuť se na večeři do velké síně dostavit. Něco ji zrazovalo. Snad matčin tajuplný výraz…, ale to si Nadine nemyslela. Bylo to něco jiného, jako kdyby měla strach. Od jejího setkání s tím mužem ve mlýně už uběhla nějaká doba, ale stále nemohla zapomenout. Když se jí matka toho dne zeptala kde má jednorožce, nevěděla co rychle odpovědět.
Naštěstí jí zachránil, aniž by to věděl, lord Gareth a to tím, že Lady řekl: ,,Asi ho ztratila! Vždyť to bylo jen stříbro, takových má jistě bezpočet.” Matka ji tedy nechala být. Protentokrát!
Lady Anna zašla těsně před večeří za dcerou. Stála ve dveřích a pozorovala ji. Služebná připravila tmavě zelené šaty, lemované zlatou krajkou a k nim odpovídající šperky. Nadine se najednou zastavila před zrcadlem a dlouze se do něho zadívala. Po chvíli vzala sponu jenž jí poutala nádherně černé, lehce zvlněné vlasy a vytáhla ji z drdolu. Poodešla k šatně a vnořila se do jejích hlubin. Když se vynořila nesla v ruce nádherné šaty, o kterých Anna ani nevěděla, že je Nadine vlastní. Byly z bílého mušelínu a v pase byly zdobeny stříbrnou šerpou, která v zadu tvořila obrovskou mašli. Rukávy byly olemovány stříbrnou krajkou a pod sukní vykukovala ta samá stříbrná látka. Krajka se nacházela i v hlubokém výstřihu. Anna jen žasla. Nadine luskla prsty na služebnou a poručila jí, aby rozepnula ty smaragdové šaty a pomohla jí do těch, které přinesla. Když je měla na sobě vypadala jako ,,víla” . Anna se zhluboka nadechla a zadržela dech. Její dcera byla krásná. Služebné přikázala aby jí vlasy vyčesala do polorozpadlého, neupraveného drdolu.
Ze šperkovnice vyndala soupravu skládající se ze spony do vlasů, náhrdelníku, náramku, prstenu a náušnic. Souprava znázorňovala pospojované slony, pro štěstí. Nadine nazula bílé střevíčky a otočila se. Když spatřila matčin šokovaný výraz, ustoupila a řekla:,, Jestli se ti ty šaty nelíbí, tak je sundám..” Anna to dobře věděla! ,,Ne jsou překrásné. A tobě neuvěřitelně sluší. “ Anna se zamyslela. Co když se její dcera do někoho zamilovala? Neublíží jí tou nabídkou sňatku?
Nadine matku pozorovala a neušlo jí jak se tváří. Anna si nedokázala dát dohromady mou proměnu, pomyslela si. Možná bych neměla pokoušet osud! Zhluboka se nadechla a vykročila do neznáma…
Anna pospíchala dolů, aby dohlédla na všechny závěrečné přípravy. Když nastal čas, Nadine se sebrala a s prvním odbytím krásných zlatých hodin se postavila nahoře na schodišti a připravila se na sestup ze schodů. Lord Greenridge zadal hudebníkům pokyn, aby spustili jemnou podmanivou melodii.