Brusle jako klíč k srdci

1

Parádní sbírka modřin

Na zimě nesnáším bruslení.Taková blbost,běhat po ledě s břitem na botách,tak jo,tak jo,přiznávám se.Já Anna Beringová neumím.bruslit.Brácha říká,že je to ostuda,když čtrnáctiletá holka neumí bruslit,ale já Davida neberu vážně.No řekněte,co o tom může školkáček vědět?
,,Anno!Anno počkej na mě.“Zavolal Dan a vytrhl mě z mých myšlenek.,,Heleď,chovej se přirozeně,jasný!“kázala jsem si v duchu a sledovala jak mě dobíhá po chodbě.
,,Co se děje?“
,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“
,,Víš…venku je takové krásné počasí….není ani moc velká zima,nesněží, …..Tak mě napadlo…“
Zastavila jsem se před Danem a hluboce se mu dívala do očí.Říká se,že oči řeknou vše.Blbost.
,,Nechtěla bys jít bruslit?
,,Tak jo, kdy?“Cooo?Co to říkáš?!!Zbláznila ses.Seš padlá na hlavu?!Vždyť neumíš bruslit.Vřískalo mi cosi v hlavě.
Co třeba dnes po škole?“
,,Dane,já nevím.Je to strašně narychlo.“
,,Ale,no tak,vždyť zítra nic nepíšeme ani úkol není.Jsou samé lehké předměty.“sypal ze sebe.
,,Tak jo.“usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil-.,,Kolem třetí tě vyzvednu.“
Další hodina byl dějepis,ale já se nedokázala na nic soustředit.Už tak jsem měla hlavu zamotanou.a když na mě Dan u oběda mrknul,už nic nedávalo smysl.
,,Ančo,Ančo,Anno!“
,,Co?Co si říkala?Promiň trochu jsem přemýšlela.“
,,Jo,toho jsem si všimla.Si mimo od chvíle,kdy si mluvila s Danem.“Tak tohle je moje nejlepší kámoška Barča.Je poněkud ztřeštěná,ale jinak je super.
,,Fajn,řeknu ti to,ale už přestaň do mě hučet.“Barča rázně přikývla.,,Dan se mě zeptal jestli bych s ním nešla bruslit,ale víš jak to se mnou je.A tak si myslím,že to…“
,,Ale Ančo byla bys totálně blbá,kdybys tam nešla.Vždyť je to skoro jako rande.Tak čau a užij si to,abys mi pak měla co vyprávět.“
Domů jsem dorazila krátce po druhé hodině a vrhla se na gauč.
,,Ahoj jsem doma.“
,,Čau mami,co to,že seš doma tak brzo?“zeptala jsem se,pomohla jí z kabátu a začala jí líčit vše co se stalo.
,,Tak to bychom sebou měli hodit,abys to všechno stihla.“řekla.Šla do sklepa a donesla úžasné brusle.Padli mi jako ulité,ale stále jsem na nich neuměla stát,natož jezdit.
,,Crrrr.Crrrr.“
,,Ahoj tak můžem?“Danovi to tak seklo.
,, Jo,jdeme.Dane počkej,musím ti něco říct.Neumím bruslit.“Tak a je to venku.
,,To neva.Naučím tě to,platí?“
,,Platí.“Ze začátku to byla prima,i když mi to vůbec nešlo,ale Dan se mnou měl trpělivost.
Jenže pak se tam objevili jeho kámoši z party.To se ví,že uměli jezdit stejně dobře jako on.
,,Čau Dane…kdo to je?“ozval se jeden z nich.Oni jsou strašně namachrovaní a nikdo s nimi nechce mít nic společného.Nechápu,že mezi nimi může Dan vydržet.On je takovej milej a oni jsou spíš hnusní,než drzí.Jenže nejhorší ze všeho je to,že nikdy nevíte co od nich můžete čekat.
,,To je Anna.“odpověděl mu Dan.Moc jsme se s nimi nebavili spíše bruslili (v mém případě stále seděli na ledu).Nohy už mě bolely,na zadek jsem si pořídila sbírku modřin a přestávalo mě to bavit.
,,Au!“Už zase jsem sebou škrábla na led.
,,Vstávej,zkusíme to ještě jednou.“řekl Dan a kouzelně se usmál.
,,Dane,ta tvoje nová holka,to je pěkný poleno.“Ozval se posměšný úšklebek a hned za ním doletěl další:,,Ona je totální dřevo a k tobě se vůbec nehodí.“Tohle už byla poslední kapka.Nejdřív poleno,pak dřevo.Měla jsme sto,co sto,tisíc chutí jim něco říct,ale nedokázala jsme ze sebe vydat hlásku.Kdybych byla Barča tak bych je okamžitě spražila pohledem a pak řekla něco jako,že jsou tak trapní jako pískoviště na Sahaře anebo a ne abyste zase pili z klozetu nebo tak něco,ale já jsem já a tohle bych nezvládla.Podívala jsem se na Dana pak na ty kluky a zase na Dana,ale ten stál jako opařenej a dělal jako by se nic nedělo.Tak tohle už bylo moc.Ani nevypadal,že by se mě zastal,ale ani nestál proti mně.Ještě chvíli jsem takhle civěla z jednoho na druhého,pak jsem se vyškrábala na nohy a odcházela jsem,pak za mnou
Dan zavolal:,,Tak se hned neurážej,vždyť to co řekli kluci,je pravda.Fakt seš střevo.“Tak takovouhle podpásovku jsem od Dana nečekala.Ani jsem se neotočila,došla jsem k východu,vyzula si ty pekelný boty a vyrazila jsem domů.Běžela jsem tak rychle,že by mě ani Šebrle nedohnal.Byla jsem napůl uražená,že se přidal ke kamošům a mě se nezastal a napůl naštvaná na sebe,protože jsem od tama tak utekla a nic jim na ty kecy neřekla.Doma se nic zvláštního nedělo do té doby než se mě David nezeptal co se mi stalo a proč jsem tak naštvaná a ještě cosi.Jen jsem ho spražila pohledem,protože jsem nechtěla poslouchat,že takhle se s bráškou nemluví a že se mám chovat slušně u stolu atd….
Po večeři jsem vzala roha.Jakmile jsme se svalila na postel a přimáčkla si svého nejoblíbenějšího plyšáka k sobě jsem začala brečet.Nevím co vyprovokovalo tu potopu (kecám,vím to až moc dobře).Pochvíli jsem se trochu uklidnila.
,,Buch,buch,buch.“
,,Máma říkala,že si se mnou zahraješ kloboučku hop.“ozval se David už v mém pokoji.
,,Vypal skřete.Jestli sem ještě jednou vkročíš tak tě hodím do výběhu vlků v zoo.“
,,Seš zlá.“
,,To teda nejsem,ale vlci jo.“Tak to by bylo,teď se mnou nepromluví alespoň do rána,myslím.
Teď se cítím docela mizerně za to,že jsem se tak na bráchu utrhla,ale Dan mě pěkně vytočil.
Už ho nechci nikdy vidět.

2

Když ji miluješ,není co řešit

,,Crrrrrrr…je čas vstávat…Anno,vstávej….jinak zaspíš!!!!“Právě jste se seznámili s mým budíkem.Po ránu je celkem otravný.Dnes jsem se skoro vůbec nevyspala.Pořád se mi zdálo o včerejšku.Hotová noční můra,jakoby nestačilo,že jsem to zažila,to se mi musí pořád vracet.Ráno jsem byla jako zpomalený film.Jen jsem se vysprchovala hodila na sebe něco v čem bych nevypadala jako magor na entou,hodila jsem do sebe snídani a vyrazila ke škole.Ve třídě to nevypadalo,že by se někdo něco dozvěděl.Snažila jsme se co nejvíc vyhýbat pohledu na Dana.

Najednou se mi pod nosem objevila pěst.
,,Tak poslouchej,to už je druhej den co chodíš jako tělo bez duše.Tak řekneš mi konečně co se stalo na tom bruslení?!Snažím se to z tebe vydolovat,ale ty na nic nereaguješ,dokonce i učitelé se mě začali vyptávat co se to s tebou děje.Tak jsem jim řekla,že to zjistím.Vyklop to!Pravačka je sítit nemocnicí,ale levačka hřbitovem.“Vypadá to,že to Barča myslí vážně.
,,Fajn,já ti to řeknu,ale teď mě pusť,musím do třídy.“Musím jí to říct,protože ona je jediná, před kterou bych se nestyděla.Už to mám řeknu jí to až přijde k nám.Zbytek vyučování nuda,oběd děs a cesta domů hrůza.
,,Crrrr.Crrrr.“Kdo to sakra je?zeptala jsem se sama sebe.Mamka skočila pro bráchu do školky a tak jsem se musela vyprostil z pevného sevření peřiny a došmatlat si to ke dveřím.
,,Tak jo,podívej se na sebe jak vypadáš!!A tak jsem tu,abych z tebe smetla lenost a vrátila ti chuť do života.Myslím si,že jsem přišla právě v čas.“Nestačila jsem zírat.Barča se kolem mě prohnala jako hurikán,ale kupodivu za sebou nenechala spoušť.Doletěla do kuchyně,pak se vrátila,drapla mě za ruku a táhla do mého pokojíku.Než skočila vedle mě na postel,zapla moje nejoblíbenější cédéčko.Já byla stále ještě v šoku.
,,Tak povídej!Slíbila smi to.“řekla a upřela na mě svoje kukadla.
,,Poslouchej…“
,,Cože?!Ten křupan ti řekl,že seš poleno?!Tak to si ještě vypije!!Počkej,už mám připravenou peprnou hlášku.“vykřikla Barča a zajiskřilo ji v očích.Dopověděla jsem to,a ačkoli jsme neměla na nic náladu,ona začala najednou šaškovat,a pak jsem se připojila a hodně dlouho jsme takhle blbly.
,,Díky moc,bez tebe bych se dál užírala.“
,,Žádnej problém,ale počkej s Danem si to taky vyřídím.“křikla za mnou Barča,když jsme se loučili.,Ale neboj,když ho uvidíš tak ho poznáš.Sice stěží,ale jo.Čau.“ Vůbec jsem nevěděla co má Barča v plánu,ale rozhodně to nevěstilo nic dobrého.

,,Crrrr.Crrrr.“
,, Anno,máš návštěvu!“
,,Jo,už jdu!“houkla jsem za mamkou.Kdo to u všech čertů může bejt?
,,Dane…co tu děláš?“vysoukala jsem ze sebe a pomalu scházela posledních pár schodů.
,,Ahoj Anno,mohl bych s tebou mluvit?“začal nesměle.,,udělal jsem chybu a teď bych ti to rád vysvětlil…nechceš zajít na čokoládu?“
,,Já se ještě musím učit.“řekla jsem suše.
,,Nepovídej,ležíš v knihách už celé hodiny.“,,Víš,já nevím,jestli bych si to ještě neměla jednou zopakovat.“procedila jsem mezi zuby.
,,Hloupost,jen utíkejte.“ No to snad ne!?!Mamka je snad na jeho straně.Copak neví jak mi ublížil!?,,To vědět nemůže,protože ty jsi ji nic neřekla.“ozval se protivnej hlásek v mé hlavě.,,Sklapni!!“zpražila jsem ho.
Zabručela jsem něco,co by při troše fantazie mohlo připomínat ,,Fajn,“ a šla se nahoru převléct.Když jsem míjela mamku,šlehla jsme po ní vražedným pohledem.Během pěti minut jsem byla dole a už jsme vyráželi.
,,Tak co to bude,mládeži?“opáčil se ten stařík za pultem.,,Pro slečnu čokoládu či čaj, a pro chlapce kávu.“
,,Trefa,já si dám čokoládu a slečna také?“řekl Dan a kouzelně se usmál.
Posadili jsme se ke stolu a za chvíli už jsme srkali čokoládu. Ani jeden z nás nepromluvil.Nevím co se to dělo,ale nebylo to to trapné ticho,při kterém člověku běhá mráz po zádech.To ticho bylo celkem příjemné.
,,Tak co jsi mi chtěl vysvětlit?“vypálila jsme na Dana.
,,Víš…já…,“soukal ze sebe,,…na tom bruslení jsme se choval jako naprostej idiot.Měl jsem se tě zastat,a říct něco,ale nešlo mi to.Kámošům jsem řekl,že to nesmí vyžvanit.Myslel jsem si,že na to zapomeneš,ale ty ses mi celé dva dny vyhýbala a já už nevěděl co mám dělat.Promiň.“
Co si jako myslí,že udělám?!Padnu mu kolem krku a řeknu,že to chápu!!?Četla jsem spoustu knížek,ve kterých se hlavní hrdinka dostala do stejné situace jako jsem já,ale teď si nemůžu vzpomenout,jak reagovaly.
Napadaly mě jen dva způsoby jak zareagovat.Za prvé:
Já:,,Tak tohle je všechno co jsi mi chtěl říct?!?“
Dan:,,Jo,řekl jsem všechno.Na nic jsem nezapomněl.
Já:,,Myslela jsem,že si mě ceníš víc,sorry.“
Dan:,,…..“
Za druhé:
Dan:,,Tak,teď jsem ti všechno řek,já jsem čistej a začneme znovu jakoby se nikdy nic nestalo jo?“
Já:,,Tak to si se chlapče přepočítal a pak,že umíš matiku?!Poslouchej mě,až si to všechno v hlavě přebereš a vše pochopíš,tak si promluvíme,jasan?“
Moje myšlenky hráli honču a vůbec jsem se v nich nevyznala.Neměla jsem páru,co bych měla udělat,ale žádná se nadala použít.Vycítila jsem,že se na mě dívá a když jsem se mu podívala hluboko do očí sršela z nich netrpělivost a možná by se tam našel i krapet strachu.Vždycky mě jeho sladké oči vtahovali,ale dnes ne.Nejistě se usmál.Přece mu na mě záleží,ale co když je to jen ze soucitu??Volná jako kšandy mu nejsem,ale cítí to co já??Jestli jo,tak proč to tak tají,mě by to měl říct.Jak se na mě dívá,polévá mě horko a po zádech mi jezdí mráz.
,,Hmmm.“Já jsem jednička.Vymyslela jsem neutrální odpověď.Další tah je na něm.Moje odpověď ho zřejmě šokovala.
,,Ještě se zlobíš??“zeptal se opatrně po chvíli.Nevím jak to,ale ten pocit,že je tak bezradný,se
mi celkem líbil.
,,Byla to velká podpásovka a jestli mám být upřímná,tak jsem ji nečekala.“odpověděla jsem.
,,Já vím,že jsem se zachoval jako naprostej debil a taky toho lituju.Myslíš,že bys mi mohla dát šanci to napravit??“zeptal se s velkým očekáváním a nadějí.Kdybych mu řekla,že ne,tak by to bylo ode mě byl za prvé podraz a za druhé bych si to vyčítala dokonce života.Tak jsem řekla pravdu.
,,To bych možná mohla.“řekla jsem s potutelným úsměvem.Chtěla jsem zařvat jasně,ale udržela jsem se.Bylo mu vidět na očích,že je rád.Svitla mu naděje.
,,Takže to můžu nějak napravit?“zeptal se už s větší sebedůvěrou v hlase.
,,Jo,můžeš,ale jak,to je na tobě.“poškádlila jsem ho.
,,Se neboj,já už něco vymyslím.“oplatil mi to.Bylo to super.Už vůbec mezi námi nebyla tak napnutá atmosféra. Dlouho jsme ještě takhle vtipkovali,zaplatili a vydali se domů. Dan mě doprovodil.Když jsme se měli rozloučit,Dan se zazubil a zvolal:,,Už to mám:“
,,A co?“zeptala jsem se zvědavě.Pak se ke mně Dan naklonil. Věděla jsme co chce udělat,a nebránila jsem se.Dan mi dal malou pusu a já jsem mu ji oplatila.Přitáhl si mě k sobě blíž. Bylo to úžasný.Jako bych ležela na obláčku a dívala se jak se líbáme.
,,Tak co,jak jsem to vymyslel?“zeptal se a zářivý úsměv se mu houpal na rtech.
,,Super.“řekla jsem,pak ještě jedna pusa na rozloučenou a ahoj.