Já tě prostě miluji 4

James se tvářil otráveně, zase mě chce seznámit s nějakou hloupou dívku, která nezná nic jiného něž konverzaci o posledním večírku, pomyslel si. Najednou nevěděl jak má reagovat, stál a doslova zíral na tu třpytivou bytost. Scházela ze schodů a mírně se usmívala. Byla nádherná. Pomaličku jel pohledem od jejích nohou k obličeji. "Bože!" vyhrkl a vysloužil si napomenutí od svého otce a pohoršený výraz ve tváři lady Anny.
Vytřeštěně zíral na tu nádhernou dívku a před očima mu vyvstávala úplně jiná situace. Nedokázal se rozhodnout jak se má zachovat! Byl zmatený. Šťastný, že ji opět našel a rozezlený na nejvyšší míru, že ho nechala samotného. Sevřel v dlani stříbrného jednorožce a čekal…
Nadine nedokázala popadnout dech, myslela si, že to bude okouzlující, ale znuděný mladík, stejný jako mnoho jiných. Ale kdeže! Když mu pohlédla do tváře v hrudi jí cosi bodlo. Najednou nemohla dýchat, do očí se jí tlačily slzy, ale snažila se udržet důstojný krok a vytvořit tak zdání naprostého klidu.
James se jí zadíval do očí a vydechl "Má vílo…". Nadine nevěděla co s očima, ale vzchopila se a usmála se "Pane ?". Anna s lordem Garethem zírali na své děti a pak se Anna zeptala: "Vy se znáte?". Nadine se usmála a odpověděla: "Ano, setkaly jsme se zhruba před měsícem, ale nevěděla jsem, že je to syn našeho milého hostitele."
Všichni zasedly ke stolu a když byla konečně celá večeře, která měla několik chodů, snědena, zdvihly se všichni od stolu a odebrali se do salónku. Usadily se v křeslech a lord začal: "Milé děti, víte.. my jsme se s Annou dohodly, že.. no.. jak to jen říct.." Lord umlkl a nevěděl jak dál. Anna se tedy ujala slova a stručně jim oznámila: "Domluvily jsme se, že se k sobě skvěle hodíte a zasnoubily jsme vás". James chvíli nebyl schopen slova a Nadine jen zírala na svou matku. Kdyby se v hoře drak probudil, nenadělal by ani za rok tolik rámusu, kolik ho ztropili oni dva. Jako když naráz propukne bouře a hrom se z bleskem zuřivě křižují nebe.
"Co.. Cože?". Nadine nemohla uvěřit svému sluchu! Že by její matka nemyslela na její názor? Tomu nemohu uvěřit! Promlouvala ke svému nitru, Nadine v duchu. Pohledem sledovala jak se zachová James a nemohlo jí ujít, že najednou jako by mu ztvrdla čelist! Náhle nevydržel a vybuchl!
"To nebylo myšleno vážně, že? Byl to z vaší strany snad pokus o vtip? Neboť mě to moc vtipné nepřišlo!". S těmito slovy se zvedl z pohovky a odešel aniž by se omluvil za svůj spěšný odchod.
Nadin v tom pokoji také nemohla vydržet, jakoby tam na ni vše začalo padat. Vstala z křesílka a přistoupila k oknu. Dívala se z okna, když její pohled najednou zaujal nádherný pták. Vypadal jakoby vypadl z pohádky o ptáku Ohniváku. Letěl po obloze, když tu náhle slétl na jeden z ovocných stromů. Otočil na Nadin svou hlavu a pozoroval ji. Jeho pohled jí propaloval duši. Nadin od něho nemohla odrhnout pohled. Ta krása jí málem vyrazila dech! Sledovala jak k ptáku přisedávají jeho mláďata a náhle ji napadla strašlivá myšlenka!
Já jsem ten nejnemožnější chlap na světě! To byla první věc jenž Jamese po odchodu ze salónu napadla, ale nemohl tam jen tak sedět! Měl pocit jakoby svým mlčením souhlasil! Náhle ho však napadla divná myšlenka, jako kdyby mu ji někdo podsunul! James se zahleděl z okna a jel pohledem podél okraje lesa až se zastavil na jednom, jediném bodě.
Starý mlýn! Vykřikla v duchu Nadine. Bože takhle ne! Tak to nemělo skončit! Nadine sebrala odvahu a rozběhla se po chodbě k Jamesově ložnici. Věděla, že tam nemá co dělat, ale musí se to vyřešit!
James zrovna vylezl z horké koupele, když do jeho ložnice vtrhla Nadine! Vůbec si ho nevšimla. Zastavila se uprostřed místnosti, když jí náhle padl pohled na vanu. Pomalu, jako kdyby se dívala do očí šelmě, která by po ní mohla s každým prudším pohybem skočit, se otočila a svůj pohled stočila k Jamesovi. Viděl jak se prudce nadechla a jak na něho zírá. Sám ztěžka polkl a mírně se usmál, jako kočka, která si je sebou zatraceně jistá! Pustil ručník, jenž se mu svezl k nohám, a odhalil tak své dokonalé tělo!
Nadine jakoby nemohla odtrhnout pohled od jeho hrudi a ztěžka dýchala. Náhle jí však obestřela mlha.
James jí nestačil zachytit. Když padala udeřila se do hlavy. Měl o ni hrozný strach. Odnesl ji k sobě do postele a uvolnil jí tkanice od korzetu, aby mohla volně dýchat. Hladil jí po vlasech, když otevřela oči. Usmála se a po tváři jí začaly téci slzy. James se na ně nemohl dívat a zašeptal jí "Copak má krásná vílo? Copak se ti stalo? Povíš mi to?”. Nadine se usmála a odvětila "Kdoví, třeba to víš! Jen tě to ještě nenapadlo!". Jamese tím dosti zmátla, ale nedal to na sobě znát a odvětil:
"Tak mi to pověz! Nepřisuzuj mi tolik inteligence, jsem jenom muž..." znělo to sice mírně ironicky, ale Nadine si toho nevšimla.
V salónku si zatím lord Gareth a Lady Anna povídali: "A stejně Anno, i když ze zasnoubení není ani jeden nadšen, rozhodl jsem se, že pro tvou krásnou dceru uspořádám velký bál! Ale musí tam vystoupit jako sebevědomá a hrdá žena! Zařídíš to? Já obstarám šaty a pozvu správné lidi. Ty jí musíš jen domluvit!" Rozhorlil se lord Gareth. Anna na něho chvíli zírala a pak ji jeho nadšení zcela ovládlo a šťastně se rozesmála..
"Ty vážně nevíš?" Nadine stále nemohla uvěřit, že se nad tím ani nepozastavil! Náhle se jí chtělo smát! James to asi poznal a... "Ne nevím a víš proč? Protože nevím nad čím bych měl přemýšlet! Jestli nerozumíš tomu co říkám anglicky, jakou jinou řečí mi budeš rozumět?! Indštinou či snad latinou?” zakřičel vztekle. Nadin na něho chvíli zírala a pak se rozplakala. Rychle se zvedla z postele, znovu se na něho zadívala a vyhrkla: "Sobče! Tebe nenapadlo, že můžu čekat tvé dítě? A ještě se tady rozčiluj! Jako bys na to měl právo!". Pomalu jí začínal ovládat nepřekonatelný vztek: "Víš..", blížila se pomalým krokem k posteli "Možná žes poznal hezčí dívky než jsem já, a taky zkušenější, ale, a to si zapamatuj! Já jsem to nejlepší co můžeš dostat! Jasné? Na mě si řval poprvé a hlavně na posledy!". S těmito slovy se Nadine zastavila o pelest a otočila se k odchodu. Hlasitě za sebou práskla dveřmi. James s nemohl nadechnout! Dítě, tak to ho vážně nenapadlo! Byla již skoro tma a on se stále zaobíral tím, jak jen se mohlo stát, že ho to, při jeho inteligenci nenapadlo.
Anna čekala až Nadine přijde z procházky. Ale když se její dcera konečně vrátila a objevila se mezi dveřmi, Anně odumřela slova na jazyku. Nepamatovala si kdy naposledy viděla Nadine tak rozzuřenou.
"Nadine? Mám pro tebe skvělou zprávu! Nebu..". Nadine po Anně sekla pohledem a nemilosrdně ji utnula v půlce slova: "Mami teď na to nemám náladu! Mohla bych na chvíli zůstat sama?". Anna si odfrkla, ale řekla: "Dobrá, nechám tě zde o samotě! Ale nepočítej s tím, že se mi omluvíš a bude zase dobře". Zabouchla za sebou dveře a odsupěla si to chodbou do své ložnice.
Nadine usedla schlíple na svou postel a přemýšlela. Rozhodla se, že na večeři nemá chuť a nechala si proto donést něco do pokoje. Anna na toto jednání nebyla zvyklá a proto si dělala starosti. Naštěstí byla také velmi hrdá a odmítala přijít s omluvou první.
Když Nadine vylezla z kouřící vody, služebná ji ustrojila do hedvábné noční košile s modrými kanýry a když ležela v postely, po tvářích se jí kutáleli dvě velké slzy. Přemýšlela, proč jí v životě nic nevychází. Snažila se přijít na důvod, proč má neustále pocit, že jí nezbývá nic než hořkost v temném nočním bdění.