Na život se vsází vše 8

Stojím tam a mého zkoprnění si všimne i Andree.
,,To nic on už je takový." Okomentuje můj smutný pohled Andree.
,,Pojď." Podá mi ruku.Zpátky se usměju ikdyž srdce mi to trhá a jdu s Andreem do vody.Chvilku jen tk proplouváme různě a potom mě chytne za ruku.
,,čekat." Řekne a někam mě vleče.Musim se sát když se nsažíme běžet ve vodě.Na Michalise se už ani nepodívám.Dojdeme až k vířivce.Vlezeme si dovnitř.Povídáme si a snažíme se jeden druhemu porozumět.Je to legrace.Andree máchá rukama a vždycky když si z něj dělam srandu a zaparoduju ho strhne mě za nohu do vody.Pereme se a je mi fajn.Chvilkama i zapomínám na to co jsem viděla před hodinou.Večer mě Andree doprovodí k restauraci a lípne mi pusu.
,,Tak pa berouško." Vždycky se te jeho výslovnosti musím pousmát.Občas mluví jako tele.Cestou potkám paní domácí.Zagestikuluje rukama a pohodí hlavou.Vyrozumím že se mě ptá jaký jsem měla den.Se zdviženým palcem ho ohodnotím ačkoliv to tak úžasné nebylo.Vystoupám schody a odemknu svůj pokoj.Na posteli leží obálka a nad ní účtenka.Co to sakra je pomyslím si.Z účtenky se dozvím že dopis přinesl Michalis a do pokoje mi ho dal Pavel.On má klíče od mého pokoje dojde mi.Co když se mi hrabal ve věcech?Ptám se sama sebe.Jakoby zpanikařím a vše kolem sebe kontroluju.Vše v pořádku a na svém místě.Uff oddychnu si a sednu si na postel.Z těžkostí otevírám obálku a pro jistou se pohodlně usadím na posteli.Vím že až to otevřu bolest se mi vrátí.Pořád vidím ty jeho čokoládové oči a opálené svaly na rukách.Jo holka ale zamysli se k čemu to je.
AHOJ
TO CO JSI DNES VIDĚLA NEBYLO TAK.
TĚŽKO SE TO VYSVĚTLUJE TAK SNAD SE ANI NEBUDU POKOUŠET.KDYBYS CHTĚLA MOC RÁD TĚ UVIDIM.
BYL BYCH RÁD KDYBYS ZÍTRA PŘIŠLA NA GLOUCESTER.
PROČKÁM TAM V SEDM TO UŽ BYS MĚLA MÍT PO PRÁCI.
S POZDRAVEM MICHALIS
No tohle jsem přečetla jedním dechem.No možná že bych si to ráda vyslechla.Měl se pokusit blbec.Nadávám mu v duchu.A just nikam nepůjdu ať si táhne s tou brunetou vychrtlou.Ráno zase krásně svítí sluníčko a já mám energie víc než kdy předtím.Dneska dostanu svou první výplatu.V práci mi ji vítězoslavně a málem i s ceremoniálem předává Pavel.
,,Jsem fakt rád že se ti tu líbí." Usměje se.
,,Kod řikal že se mi tu líbí?" Bublám smíchy.
On zatim hbitě leapne utěrku smotá ji a plácne mě po zadku.Já zas čapnu vidličku a honim ho po kuchyni.
,,Že tě zapíchnu."
,,Mám lepší zbraň." Vychloubá se a chvíli se točíme po kuchyni a děláme kraviny.Potom mě čeká hora nádobí.Z vedlejšího baru slyšim že právě přišel Andree a Michalis s rodinkou.Z kuchyně pro jistotu nevystrčím ani nos.Kupu nádobí meju skoro do šesti.To rande nejspíš asi ani nestihnu.Než utřu nádobí zametu a vytřu bude půl sedmé a to už nestíhám.Když už stojím otrávená u dřezu a ručička se nachýlí k šesti deseti přijde moje zachrana.Pani domací hbitě a s elánem vezme utěrku a pomůže mi.Rozzářím se jako sluníčko.Teda ta ženská je k nezaplacení pomyslím si.Práce nám krásně uteče od ruky a já rychle vyběhnu nahoru převleknout se a hajdy na Gloucester.V sukni a tílku se promenáduju jak největší primadona.Procházím krámky a okolí krásných domečků.Jsou barevné a male skoro jako u nás v praze Zlatá ulička.Po cestě uvidím motýla do kytek a pěkný batikovaný šátek.Hnedka jej koupím paní domácí.Jsem ji vděčná.Její manžel je děsnej protiva a bez ní a bez Pavla bych to tam nezvládla.Po cestě potkám Marcella aby toho nebylo málo.Opovržlivě se na mě podívá ale mě to usměv rozhodně nezkazí.Jakoby prohlížím kdejaké cetky a korálkové náramky když zamnou ucítím úžasný parfém.
,,Líbí se ti něco?" Otočím se s úsměvem a uvidím Michalise.Zase se tak božsky usmívá že sem málem zapomněla na co se ptá.
,,Ne ne je to zbytečné." Oponuju.Než se naděju odstrčí mě malinko od pultu a sáhne po bílém kamínkovém náramku.
,,Prendo costui." Usměje se na prodavače a ten zabliká očima jakoby mu dal milion.
,,obligatissimo." Děkuje a klaní se prodavač.Je to tkový stařík.Trošku mi to připomíná jakobych se vrátila v čase.Ne to není ono jakobych byla v tom obrazu co visel babičce léta na zdi.Kdysi babička měla v ložnici obraz Itálie takové té staré ale prach zaneřádil barvy a ten obraz už ztratil krásu.Jakoby tohle byl originál.Vzhlížím ke kaskádovité Itálii.
,,Nastav tlapku." Usměje se a řekne roztomile.
,,Takhle mě uplácet." Směju se ovšem na odpor ač bych chtěla se nevzmůžu.O proti bílému náramku jsem jako čokoláda.Kolikrát jsem u nás po téhle barvě toužila.Jsem původně blond a blbě se opaluju tady to je jiné.
,,Neuplácím jen se snažím být pozorný."
Snaží se galantně a já poznávám druh kluka kterého nemám kam zařadit.Je zvláštní.Ví co holky dostává není hloupý a chová se galantně.To je strašná kombinace a ještě k tomu vypadá jako Josh Hartnet.Trošku.
,,Půjdeme se projít?"
,,Třeba." Dělám se s velkýmy obtížemy nedostupnou.Trošku mám výčitky i kvůli Andreemu.Couráme se městem až k plážím kde jsem dosud nebyla.Neodolám a chci si utrhnout kvítek z těch sytě růžových košatých keřů.
,,Fuj netrhej to." Hbitě mi chytí ruku.
,,Proč?" Zamračím se nechápavě.
,,Ono to láká ale děsně to smrdí a je to jedovaté."
Vysvětluje aniž by mi pustil ruku.Přechytí mi ji do dlaně.
,,U nás v Řecku kvetou i žlutě ale ty smrdí snad ještě hůř." Směje se.A já si připadám jako právě poučené děcko.Ovšem pokouším dělat na něj oči abych mu situaci taky neulehčila.
,,Jednou když sme byli malý prali sme se s Andrrem a vyváleli jsme se v tom.Všechno nám doma smrdělo snad ještě tejden." Vyprsknu smíchy.
,,Co je támhleto?" Ukážu na výstupek něco jako molo do moře.
,,Nevím můžem se tam jít podívat." Pomalu se stmívá a teplý večerní vzduch profukuje lehký studený větřík od moře.Jak se setmělo panuje mezi námi taková těžká atmosféra.Něco jako sopka před výbuchem.Sem tam mě zaazí po zádech.Ne zimou ale vzrušením.Moje ruka se v té jeho chvěje a on jakoby to snad ani necítil.