Já tě prostě miluji 5

Ráno si nechala Nadine osedlat svou klisničku Beauty a vyjela si na projížďku. Nechala Beauty aby si zvolila kam se chce jet podívat a najednou s nechutí zjistila, že Beauty zastavila na jednom jediném místě, kam Nadine nechtěla jet. "Bože, Beauty! Proč zrovna sem? Copak jsem ti neříkala co mě zde potkalo a jaký problém by mi to mohlo způsobit? Raději nebudu moc přemýšlet, mohla bych to přivolat! Pojď, tady se nebudeme zdržovat." A chtěla otočit, jenže Beauty odmítla udělat krok! Nadine najednou zřetelně ucítila, jak se kolem ní citelně ochladilo a náhle jí zavalilo tolik negativních pocitů! Nejvýrazněji pociťovala naprosté zoufalství, z něhož se jí až začalo dělat špatně od žaludku. Dále cítila něčí smutnou přítomnost. Jako kdyby ji ten, nebo ta, dotyčná chtěla varovat! Ale před čím? Nadin byla od malička nebojácná, ale teď pocítila strach..
Kde jen může být? Schovává se snad a nebo.. Bože, já byl, ale hlupák. Nadával si James v duchu. To snad není pravda, nakonec se budu muset zeptat její matky, lady Anny. A pak se to stalo. James ucítil volání, ne doslova uslyšel! Ale kdo a jak a hlavně.. Proč?
Cítila se jako omámená. Byla jí zima a pak najednou horko. V hlavě měla mlhu a pak se jí vše vrátilo. Vzpomněla si jak se tam dostala a vzpomněla si i na pocit jež jí těsně před tím než... Ale co se vlastně stalo? Pokusila se zdvyhnout, ale zakřičela bolestí. Zřejmě si při pádu z koně, jak jinak by se mohla ocitnout na zemi, poranila nohu. Ale Nadin nezoufala. Teprve k večeru se začala strachovat. Už byla tma a pak uslyšela zařehtání koně.
"Lady, nevíte kde bych našel Nadine? Hledám ji snad celou věčnost. A nemohu ji najít!". Anna se na něho zahleděla a odvětila: "Nevím, ale váš otec mi myslím říkal, že si vzala koně a jela se projet." S posledními slovy se vrátila ke svému vyšívání. James znovu okusil ten pocit, že ho někdo neodbytně potřebuje. Pak jím projelo náhlé poznání: "Je v nebezpečí!". Nečekal a nechal si osedlat koně.
Nadine zavolala: "Tady jsem!" a pak uviděla Jamese. Seskakoval z koně a tvářil se jako čert. Nadin zcela náhle znovu obestřela naléhavá nicota. Na nic nečekala a zavolala: "Jamesi pospěš. Prosím..."
Ten na nic nečekal a vyrazil rychle Nadine na pomoc. Náhle také ucítil ten zvláštní chlad. Jeho myšlenky však patřily cele Nadine a tak si toho moc nevšímal. Když ji uviděl bylo mu jasné, že noha jenž měla ve velmi divném úhlu, bude nejspíše zlomená. Pohledem zhodnotil situaci a jal se Nadine uklidnit.
Ta mu vše vyprávěla a James se teprve tehdy, potom co vyslechl její příběh, rozpomněl na dávné události spojné s jeho rodem. Chvíli stál zamyšlený a hrdý ve zkaleném světle lucerny. A pak se rozhodl Nadine vše povyprávět.
"Začalo to když se jedna žena, čirou náhodou sestřenice jednoho mého předka, přistěhovala. Byla velmi mladá a také krásná. Proto se na panství začaly sjíždět nápadníci. Messalina, tak se jmenovala, se bohužel zamilovala do jednoho vévody. Ten už, ale byl ženatý a tak se rozhodla, že ze sebe udělá jeho milenku. Vévoda souhlasil a scházely se právě tady. Ve starém mlýně. Jednoho dne Messalina zjistila, že je těhotná. Se vším se tomu vévodovi svěřila a on.. Prostě jí do očí řekl, že s ní už nechce mít nic společného. Messalina byla rozumná a proto, i přes bolest srdce, se rozhodla přivést dítě na svět. Doufala, že se jí podaří ukrýt a dítě porodit někde.. Já nevím zkrátka někde mimo panství a to tak, aby se nikdo nic nedověděl.". James si povzdechl a pohlédl na Nadin. Ta však byla příliš zaujatá a tak na něj jen netrpělivě pokývla. "Nikdy to dítě na svět nepřivedla. Tehdejší lordstvo na to přišlo a Messalinu přinutily, aby jim sdělila jméno svého svůdce. Nic jiného jí nezbylo a proto to prozradila. Lord to však nenechal jen tak! Vyzval vévodu na souboj a zabil ho. Messalina ho i přes to co jí provedl milovala. Lordu to nebyla schopná odpustit. Toho to nezajímalo. Řekl jí, že až dítě porodí tak ho dají někam do rodiny a nebo do sirotčince. Mladá žena se nebyla schopná smířit se stavem věcí a jednou v noci bosá, pouze v noční košili, doběhla do tohoto mlýna. Tehdy byl ještě zachovalý a ona vyběhla nahoru do druhého patra. Obložila lůžko růžemi a pak skočila z okna. Když ji ráno našli, ležela v trávě a ve tváři měla výraz, jakoby se shledala s někým dlouho postrádaným. Vikář se postaral o řádný pohřeb, i když nemohla být pohřbena v posvěcené půdě, ale vesničané tvrdí, že několikrát viděli jak Messalina jde k mlýnu, aby se setkala se svou láskou. A čeká tam prý do svítání. Já ale pochybuji, že jejich svědectví je objektivní! Všichni jsou to pověrčivý blázni.". S posledními slovy vstal a zvedl Nadin, která těžce supěla a vykřikla bolestí. Vysadil ji na koně a vyhoupl se za ní.
Celou cestu Nadine přemýšlela a došla k závěru, že ať James tvrdí cokoli, tak vesničané nejsou hloupí. Věděla, že na těch povídačkách něco bude…
Já blbec proč jsem jí to vůbec říkal? Teď nad tím bude přemýšlet a bude tomu chtít přijít na kloub. A já, já ji vinou mého předka ztratím… přemýšlel James.
"Lorde? Mohu se vás pozeptat? Víte James mi vyprávěl o Messalině... A já no, nevím co si o tom mám myslet!?”. Gareth se na ni zahleděl, znovu jí poviprávěl onen dávný příběh, ale Nadine čekala, že se dozví víc! Něco co by ji vedlo k hledání, nebo spíše, co by jí poskytlo nějaké vodítko a pak Lord řekl: "Drahá, Messalina prý napsala nějaké dokumenty a ukryla je ve jednom pokoji. Můj praděda je hledal, ale nenašel je. Prý ho usvědčují z vraždy a hlavně je v nich vylíčeno jak to doopravdy bylo. Můj praděda by je s velkou pravděpodobností zničil! Ale dávám ti svolení je hledat. Můžeš i překopat svůj pokoj, když na to přijde. Souhlasíš?". Gareth ji měl rád a proto jí dal volnou ruku. Nadine jej políbila a odběhla se do pokoje. Spolu se svou komornou Eleonor obrátila pokoj na ruby, když do pokoje vrazil James a vyhnal chudáka Eleonor. Dívka vyběhla a James na Nadine zakřičel: "Můžeš mi vysvětlit co to vyvádíš?" Nadine mu spokojeně odpověděla: "Hledám pravdu!". James se zhluboka nadechl a pak zcela spontánně praštil pěstí do zdi. Ozvala se rána!
Oba překvapeně sledovali jak usedá prach a ve zdi zeje díra. Nadine se opatrně přemístila k otvoru a vyndala nějaké staré papíry. Zvysoka si povzdechla a James se zvědavě nahnul. Vzápětí překvapeně vykřikl: "To jsou Messalininy spisy! Probůh, ale jak se jí povedlo dostat je do zdi?". Nadine se zhluboka nadechla a vyhrkla: "Víš co to znamená?".
Večer jeli oba na koních k mlýnu. Když byli uvnitř Nadine zavolala do ticha polorozpadlé budovy: "Messalino? Našli jsme tvé dokumenty! Co s nimi máme udělat? Znovu je ukrýt?". Starým mlýnem náhle prudce zafoukal vítr až Nadine porazil a vyrazil jí dokumenty z ruky. Pak se ozval James, i když stále silně skeptický: "Nebo je máme zveřejnit?". Nic pouze ticho. Pak se před nimi objevilo světlo. Nabývalo tvaru a tu se zdálo, že vypadá jako dívka, krásná, ale její tvář brázdily hluboké vrásky. Pak promluvila: "Ne, nesmíte je zveřejnit, ale zničte je. Máte k tomu mé svolení. Nemohla jsem odejít, protože mé svědomí mě tížilo i po smrti. Ale teď.. Odpověď znáte jen vy a já věřím, že to nikomu nepovíte!" a začala se ztrácet. Pak ještě naposled zazářila a řekla: "Dejte na mou radu! Hodíte se k sobě a James tě miluje! Ovšem vím, že ty mu city opětuješ. Nechci, abys skončila jako já! Jsi vyjímečná duše, čistá. I když si to všichni nemyslí!".
Když si Nadine sjela rukou na bříško, Messalina se usmála a pokývala hlavou... "Sbohem" zašeptala a pak světlo zhaslo.
James položil Nadin ukazováček na rty a řekl: "Miluji tě krásná vílo, a to tak moc, že bych tě raději zabil vlastní rukou, než abych ti dovolil, vzít si někoho jiného!" vážně na Nadine shlížel. Ta mu pohled opětovala a s úsměvem řekla: "Však já bych raději zůstala starou pannou, než abych svolila k sňatku s někým jiným! Miluji tě jako nikoho jiného a doufám, že tě smím požádat o ruku!". James se na ni díval a při posledních slovech se usmál: "Neměl bych žádat já tebe?". Nadine se rozesmála a odvětila: "Ne! Buďme trošku netradiční!". Vzali se za ruce a běželi loukou, aby tu radostnou novinu řekli svým drahým rodičům.