(Ne)šťastná náhoda

Ráno, když Radka odcházela, tak Michal ještě spal nebo to aspoň vypadalo, že spí. Celý den v práci přemýšlela, co měl ten Michalův včerejší „útěk“ znamenat. Zároveň také přemýšlela, jak se ho na to zeptá.
Michal myslel na to samé, věděl, že na něj Radka uhodí, že bude chtít vědět, proč to udělal, ale nevěděl, jak jí to říct, aniž by se urazila.
Radka se vrátila a celou půl hodinu co byla doma, nepadlo jediné slovo. Nakonec začal Michal sám.
„Radko, já vím, že přemýšlíš nad tím včerejškem, já jsem na to taky myslel celej den.“
„Když si na to myslel celej den, tak mi řekni, proč si to udělal.“
Přikývl, ale netušil, kde začít.
„Ty víš, že v poslední době dělám divný věci, když se bojim nebo se leknu a nevim, jak to řešit, tak před tím prostě uteču.“
„A před čím utíkáš teď? Přede mnou?“ zeptala se naštvaně, hned vzápětí toho litovala, věděla, že to tak rozhodně není.
„Ne, to ne, ale včera jsem se prostě lekl toho, co bude, protože jsem – já – asi jsem prostě ještě nebyl připravenej na to, co mělo přijít. Já vim, že to zní divně, jenže pro mě se od tý nehody strašně moc věcí změnilo a to co mi dřív přišlo normální a naprosto bez problému, je teď – prostě se mi najednou jeví v úplně jiným světle, jakobych se všechno učil znova poznávat.“
Podíval se na ni, už nevěděl, jak dál a doufal, že mu rozumí. Rozuměla. Najednou jí ho bylo strašně líto, i když věděla, že to mu říct nesmí.
Tohle mě mohlo napadnout samotnou, vyčetla si.
„To bude dobrý zlato“ řekla a objala ho, „neboj, společně to všechno zvládneme.“
Objal ji tak pevně, že nemohla skoro dýchat.

Už o tom pak nemluvili, ale stejně na to mysleli.
Mám se o něco pokusit nebo nemám? přemýšlela Radka.
Nakonec to Michal vyřešil za ni.
Moc toužil tenhle svůj strach překonat a teď, když už o něm Radka věděla taky, přišlo mu lehčí ho překonat. Neuplynul ani týden a Michal se rozhodl, že se strachem skoncuje.
Se zaujetím pozoroval Radku, jak se převléká do noční košilky, odličuje se, čistí si pleť a jak si kartáčuje vlasy. Nespustil z ní pohled, ani když se otočila, naopak, ještě víc se na ni upnul a pohledem přímo hltal její postavu.
Ten pohled ji zaskočil, už dlouho u Michala tenhle výraz nezažila, bylo to tak dlouho, že se jí tím pohledem rozklepaly nohy a celým tělem začalo proudit vzrušení. Beze slova k němu došla, přitulila se k němu a začala ho líbat. Nečekal ani chvilku a stáhl z ní noční košilku a přitiskl si Radku pevně k sobě. Jejich nahá těla na sobě byla jako přilepená. Dotýkal se její rozpalující se pokožce a připadal si, jakoby měl znovu zažít svoje poprvé. Tak moc po sobě toužili, že trvalo jen chvíli, než Radka sedla obkročmo na Michala…

Leželi vedle sebe. Michal hladil Radku po vlasech a užíval si její přítomnosti. Radka před chvíli usnula, ale on to nedokázal. Hlavou se mu totiž honily spousty myšlenek. Vůbec nevěděl, jak bude všechno pokračovat, vůbec si neuměl představit, že by celý jejich všední i milostný život měl vypadat tak jako teď. Utěšoval se tím, že se vše ještě časem zlepší.