Špatná známost (1. část)

¨No, to zase bude, ale den. Hned v pondělí zaspím a příjdu pozdě do svého nového zaměstnání. Můj šéf, pan Horáček, mi hned na úvod jasně řekl, že mi nebude tolerovat pozdní příchody a já si klidně příjdu hned první den pozdě. To bude průšvih.
Schody do kanceláře vybíhám po dvou až třech, aby si Horáček nestihl všimnout, že nejsem ještě na svém pracovišti. Určitě by se dost divil, co si zaměstnal za sekretářku ve své reklamní agentuře. A podle jeho vlastních slov se diví velice nerad. A já bych si nerada dělala problémy hned první den po nástupu do zaměstnání.
„Co tak na spěch?“zastavil mě na schodech mladý muž tak v mém věku. Okamžitě mě zaujmuli jeho překrásné hnědé oči. Měl v nich jiskru, které jsem si u žádného jiného nikdy nevšimla.
„Zaspala jsem.“
„Tak to nebude šéf rád.“
„Myslím, že už si můžu hledat jinou práci.“
„Tak to radši utíkejte.“
Do kanceláře jsem došla sice v klidu a zamilovaně do toho nejkrásnějšího muže v agentuře, ale Horáček už stál netpělivě u mého sstolu a hned na mě začal řvát. „Jak si to vůbec představujete? Chodíte pozdě do práce. To je odměna, že jsem vás zaměstnal hned po střední škole bez žádné praxe. Ať se to už neopakuje. Tenhle pozdní příchod vám strhnu z platu a ztracený čas si tu nahradíte ve svém vlastním volnu.“
Mladík, kterého jsem potkala na chodbě vešel bez zaklepání do kanceláře: „Slyšel jsem nějaký křik. Omlouvám se, ale slečnu jsem zdržel já. Jinak by přišla určitě včas.“
„A můžeš mi říct jak?“
„Chtěl jsem se jí zeptat na názor mé nové prezentace, která se ti nelíbila.“
„Ano, byla úplně úžasná.“
„Úžasná? Vy mi chcete říct, že ta hrůza, kterou tenhle pitomec vymyslil je úžasná? Tak nejen, že chodíte pozdě na pracoviště, ale ještě k tomu nemáte vkus, nebo lžete?! A ty nezdržuj moji sekretářku od její práce.“
Horáček bouchl dveřmi a my jsme zůstali sami. Trochu jsem se styděla, že tenhle ůžasný muž musel lhát svému šéfovi. Byl úplně dokonalý.
„A jak se vlastně jmenujete?“
„Karolína. A vy?“
„Lukáš. Rád bych vás poznal blíž, Karolíno. Odmítnete, když vás pozvu na oběd.“
„Ne,“odpověděla jsem jako ve snu. Cítila jsem, jak mě opouští síly. Cítila jsem jak, omdlím. Ztrácela jsem vědomí a on mě pomalu a jemně zadržel, abych neupadla.
„To se vám takhle zamotala hlava, protože jsem vás pozval na oběd.“
„To bude tím špatným vyspáním.“ Rychle jsem se vyškubla z jeho objetí. Nechtěla jsem riskovat, že omdlím ještě jednou.
„Tak jás se pro vás potom stavím.“
Dopoledne uteklo velice rychle a já jsem potom šla na oběd s tím nejkrásnějším mužem v agentuře – Lukášem. Vyprávěl mi všechno o svém životě. Jen mi záměrně zatajil, že je synem ředitele agentury (což jsem se dozvěděla až mnohem dýl a ne ani od něho). A další pozdní příchod byl na světě. Naštěstí Horáček dřív odešel na obchodní oběd a nezjistil to.
Jak šel čas, tak já jsem se dál sházela tajně s Lukášem. Nechápala jsem, proč se s ním mám sházet tajně, ale bylo to jeho přání. Bylo mi to celkem jedno. Byla jsem šťastná, že můžu být s ním, že se můžu milovat s tím nejúžasnějším mužem.
Byla sobota večer a klidně jsme oddychovali po našem milování, když mu v tom začal zvonit mobil. Zlobila jsem se na něj, protože nám to zvonění zkazilo ůžasnou chvilku.
„Promiň miláčku, ale musím být v pohotovosti, když má Horáček dovolenou.“
„Tak se z toho vymluv.“
Při pohledu na displej docela ztuhl: „To asi nepůjde. - Prosim. - Určitě, už jsem na cestě. - Ne, nezlob se. Já jsem opravdu nezapomněl. - Za chvíli dorazím. Čau.“
„Kdo to byl?“zeptala jsem se poprvé nedůvěřivě.
„Jedna tátova klientka. Musím na schůzku. Úplně jsem zapomněl a ta ženská vyvádí, jak šílená. Čau.“
Políbil mě jemně na tvář a oblékl si košili. Takhle nikdy nespěchal. Celkově byl divný – nechápala jsem, ale neptala jsem se, protože by mi to stejně nepomohlo.
Do pondělí jsem ho už neviděla.
„Ahoj miláčku, doufám, že už se na mě nezlobíš, že jsem v sobotu musel odejít,“ nakoukl do dveří.
Vstala jsem od stolu, abych mu mohla dát polibek na přivítanou. „Ne, nezlobím.“
„Ale i přesto mám pro tebe malé odškodné.“ V ruce za dveřmi pro mě měl puget růží. Tohle mě opravdu potěšilo a překvapilo. S polibkem jsem si je od něj vzala.
„Kde jsme v sobotu skončili?“zeptal se a odtlačil mě na pohovku pro čekající hosty. Poddlala jsem se jeho polibkům. To bylo poprvé, kdy mě líbal v kanceláři. Věděla jsem, že kdyby se to šéf dozvěděl, měli bychom oba padáka, ale to mě teďka nezajímalo. Nechtělo mě to zajímat, protože jsem měla svou lásku blízko ebe a chtěla jsem se sním milovat – HNED.
„No, to jsem přesně věděl,“vykřikl Horáček. Nevěděla jsem, jak se tam vzal a kde, ale byl tam a dost naštvaný.
„Vysvětlím vám to.“
„Ne, já budu mluvit. A ty jdi, Lukáši.“
Lukáš vyběhl takovou rychlostí z kanceláře . Zbabělec mě v tom nechal samotnou.
„Okamžitě si zbalte své věci.“
„A proč?“
„Proč? Vy se ještě ptáte? Vy nevíte, že Lukáš je ženatý?“
Cože? No to snad ne. Proto ten telefonát a následný útěk v sobotu – ta klientka je jeho manželka. Ten hajzl!
„A proč se o to zajímate zrovna vy?“snažila jsem se nenechat znát rozčarování.
„Myslíte si, že nepomůžu své snaše, když mi řekne, že má podezření, že její manžel jí je nevěrný. Měl jsem tušení a správné a teď vás slečno důrazně žádám, když už víte, jaký je můj syn lhář, abyste ho nechala být.“
„My se milujeme.“
„Jste mladá a naivní. Miluje svou manželku, s kterou má čtyřletého syna a dceru an cestě. Miluje ji, ale nejste jeho první milenka.“
To už jsem nemohla vydržet a musela jsem se zeptat přímo ho. Prč mi takhle lhal. Vyběhla jsem za ním ven. Ten strašpytel přede mnou ujel, ale já ho doženu a vše zjistím. Zjistím celou pravdu.