A přece!

Brouzdala jsem v ospalém ránu před školou na chatu... Nový nick, nové fotky... Hledala jsem nové lidi... Na stole jsem měla teplý zelený čaj,který jsem popíjela... Nikdo zajímavý... Ráno na chatu v nejpopulárnější místnosti jen 35 lidí.. Achjo... Z toho zas nic nebude... Jeden kluk tam stále smajlíkoval... Bezdůvodně, prostě jen pro zábavu... Takovým lidem zásadně nepíšu, ale zaujal mě jeden jeho smajlík, měla jsem ho taky... Tak proč mu to nenapsat šeptem...? Jednoduchá věta... ,,Héj, ten mám tky xD" jinak a jednodušeji jsem se toho chytnout nemohla... Nepředpokládala jsem, že vůbec odepíše, jen ze zvědavosti jsem nakoukla na jeho profil... Jééé, ten byl prostě dokonalej... Takový kluci holkám, jako jsem já neodepisují... No... SMůla... Otevřela jsem si opět okno s chatem a hele, odpověď... Zakecali jsme se a nakonec is mě přidal do přátel... Úspěch:-)... Psali jsme si pořád, myslela jsem na něj každou chvilinku, co jsme si nepsali... Byly dvě hodiny od doby, co jsme si poprvé napsali... Já jsem byla ve škole a čmárala jsem si do sešitu obyčejnou, ale úžasnou větu... I´m in love... Byla jsem zamilovaná... Jak mu to říct, aby na něj nepřišel šok...? V tomhle jsem antitalent... Jako rozesmát lidi, zorganizovat akce, nebo ukecat učitele na lepší známku, to mi nikdy nedělalo problém, ale já a kluci? Jedna velká neznámá... Když jsem mu na lidéch psala jeden vzkazík... Přidala jsem něco zvláštního... Teda... Ani ne, ale nedělám to zas tak často... Slovíčko ,,Miluji Tě"... Věděla jse, že nemám šanci, ale překvapila mě úžasná odpověď... Juj, i kdybych si vysnila tu nejhezčí, co by mohl odpovědět, odpověděl ještě krásněji:)... Nevěděla jsem, co na to odpovědět... Byla jsem trošku(trošku hodně) v rozpacích... Něco ze mě vypadlo, ale ais to nemělo hlavu, ani patu... Stále jsem na něj myslela... Byl to úžasnej pocit... Nečekaně jsem bez rozloučení na deset minut odešla... Přijdu a 12 nových vzkazů... Říkám si, kdoby mi tak mohl psát...? Jééé, rozplývala jsem se, má šílenej smysl pro humor:)... Hned jsem něco odpověděla a ještě jednou si četla, co to vlastně mám za vzkazy, nemohla jsem tomu uvěřit... Prostě... Něco jako sen... Jen se neprobudit... Byl to přesně den, co jsme se znali... Měli jsme zase "sraz" na chatu, v místnosti, kam jsme chodili oba dva... Tam mi napsal něco tak krásného... A já mu odpověděla nejhůř jak jsem mohla... Ještě ten den jsem zjistila, že jsem se nezamilovala jen já... Ten den se stal nejkrásnějším v mém životě... Děkuji oudu :)...