V objetí zimy - 24. kapitola

S nataženou kuší jsem se obezřetně přibližoval ke svému domu. Zvědavě jsem nakoukl a zůstal stát jako přibitý. Stála u stolu a soustředěně hnětla těsto na chleba. Zvedla hlavu a podívala se na mě. „Vítej, Vladane!“ pousmála se. „To je dost, že už jsi doma! Potřebovala bych přinést vodu, kdyby ti to nevadilo!“ Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Nejraději bych ji objal a políbil, ale rozmyslel jsem si to. Odložil jsem věci a mlčky zašel s vědrem k potoku. Postavil jsem ho do kouta a převlékl se. Sedl jsem si ke stolu a pozorně si ji prohlížel. Byla nádherná! Hlavou mi vířilo spousty otázek, ale počkal jsem, až skončí s prací. „Co tu děláš? Myslel jsem, že odjedeš s bratrem!“ dával jsem si záležet, abych zněl věcně. „Zůstávám … jestli mě tu tedy chceš!“ dodala s uzardělými tvářemi. „Proč ne? Jsi šikovná v kuchyně a s kůžemi to taky docela umíš …“ vypočítával jsem její klady. „Vladane!“ založila si ruce v bok. „Jsi nesnesitelnej, víš to?“ Už jsem se nedokázal ovládat. Vyskočil jsem na nohy a pevně ji sevřel v náručí. Zvedl jsem ji jako pírko. Polekaně vyjekla, ale umlčel jsem ji polibkem. Přestal jsem teprve, když jsme se oba potřebovali nadechnout. „Ale svatbu nečekej, holka!“ řekl jsem, abychom si to ujasnili hned na začátku. „Tu ani nechci! Chci být s tebou, to je celé! A všechno ostatní může jít k čertu!“ Usmál jsem se. „To se mi líbí, Stázko!“ postavil jsem ji na nohy, ale z objetí nepustil. „Jsi si jistá? Neodejdeš za pár dní za lepším? Třeba za hedvábnejma šatama a vybranejma lahůdkami?“ Potřeboval jsem se ujistit, že ví, co dělá. „Ovšem, že ne! Prosila jsem bratra, abych mohla zůstat s tebou …“ zahanbeně sklopila zrak k podlaze. „A on svolil … Ale řekl mi, že když odejdu, tak už se nesmím nikdy vrátit!“ zašeptala. Na okamžik jsem přivřel oči. Skoro jsem tomu ani nemohl uvěřit. Je možné, aby všechno to pohodlí vyměnila za mě? Bylo to neskutečné … Vzal jsem ji jemně za bradu a pozvedl její obličej, abych jí viděl do tváře. „Stázko … jsem rád, že jsi tady! Jen nevím, jestli jsi udělala dobře, holka! Nejsem jemnej jako šlechtici u dvora …“ Položila mi prst na ústa. „Mlč! Tohle všechno vím, Vladane! Vím, jaký doopravdy jsi! Ano, dovedeš být hrubý a tvoje bití bolí, ale jsi také něžný … a já tě mám ráda tak i tak! Jen mi slib, že …“ ztichla. „Co ti mám slíbit, Stázko?“ Prosebně se na mě zadívala. „Že se vždycky vrátíš! Sem ke mně!“ vydechla a znovu uhnula očima. „Stázičko, tohle ti slíbit nemohu! Jen to, že se o to vždycky budu snažit! A zastaví mě jenom smrt!“ Trhla sebou. „Tohle neříkej, Vladane! Nikdy, slyšíš?!“ Vzal jsem její tvář do dlaní. „Nemysli na to, Stázko! Jsem tady a ty taky! Tak se přeci nebudem bavit o těhle věcech, ne? Zvlášť když můžem dělat něco mnohem příjemnějšího …“ Začal jsem ji líbat a rukama sjel na její zadeček. Slastně vzdychla a přitiskla se ke mně. Neváhal jsem a jazykem vnikl do jejích úst, která jsem pečlivě prozkoumával. Potěšilo mě, že mi více než ochotně vyšla vstříc. Aniž bych přerušil náš polibek, jsem ji zvedl a nesl k posteli, kam jsem ji něžně položil. Koukala na mě očima rozšířenýma touhou. „Svatba sice nebude, ale svatební noc si nenecháme ujít, co říkáš?“ zeptal jsem se jí chraptivě. Jako uhranutý jsem sledoval, jak si špičkou jazyka přejela po spodním rtu. Aniž by moje oči opustily tu nádhernou scénu, jsem si svlékl halenu. „Vladane …“ natáhla ke mně ruku a já se k ní připojil na loži. Našem loži, jak jsem si stačil uvědomit. Bez váhání jsem ji začal líbat a zatímco jsem plundroval její sladká ústa, moje prsty udělaly rychlý proces s tkanicí na jejím živůtku. Stejně hbitě jsem se vypořádal i její sukní. Zanedlouho byla zcela nahá a já ji dychtivě hltal pohledem. Zrudla a zakryla si klín a ňadra rukama, ale zamračil jsem se na ni. „Ne! Chci si tě pořádně prohlédnout, Stázko!“ Váhavě odtáhla ruce. „Jsi krásná! A moje, rozumíš?“ Upřela na mě ta svoje kukadla. „Ještě ne tvoje, Vladane …“ hlesla tiše. „Za chvíli budeš, holka! Navždycky!“ Jemně jsem jí poroztáhl nohy a uvelebil se mezi nimi. Nadechla se k protestu, ale sotva jsem ji začal dráždit jazykem, tak rázem zapomněla na všechno kolem. Brzy slastně vzdychala a já do ní opatrně vsunul ukazovák … Pochyboval jsem, že ho vůbec ve svém vzrušení zaregistrovala. Když jsem si byl jist, že je pro mě připravená, tak jsem si volnou rukou rozvázal šněrování u kalhot a s trochou námahy se mi podařilo vytáhnout své ztvrdlé mužství. Bez dalšího otálení jsem se na ni položil a jediným pohybem jsem do ní vnikl. Hlasitě vykřikla a roztřásla se. Zůstal jsem bez hnutí, i když mě to stálo dost sil, a jen ji hladil a líbal. Pomalu se přestávala třást a já se začal zvolna pohybovat …