(Ne)šťastná náhoda

Radka seděla na okraji vany a nervózně klepala nohou. Měla kolem sebe omotanou pouze osušku. Pohled měla upřený na věc, kterou držela křečovitě sevřenou v rukách. Byl to těhotenský test.
Tak moc si přála, aby se na něm objevily dva světle modré pruhy. Ale objevil se jen jeden. Vztekle ho hodila do koše. Už byla z toho věčného doufání otrávená. Věděla, že je to špatně. Její známí i její gynekolog jí říkali, že se na otěhotnění příliš upíná a radili jí, aby tomu dala volný průběh. Snažila se o to, ale nakonec stejně seděla v koupelně s těhotenským testem v ruce.
Ucítila na sobě Michalův pohled, jakmile vešla do obýváku.
Šla k němu a řekla: „Já vim, co chceš říct. Mě už to taky štve, ale nemůžu si pomoct.“
„Jestli tě to samotnou štve, tak bysme s tím měli něco udělat. “
„A co? Jak s tím chceš něco udělat?“
„Jednoduše“ řekl a už byl v koupelně.
Šla za ním a viděla, jak hází všechny těhotenské testy do koše.
„Ne“ vykřikla „to nedělej.“
„Ale jo.“
„No tak jo, ale nech mi tady aspoň nějaký.“
„Ani jeden jedinej“ řekl a jel vysypat koš do popelnice.
Když se vrátil, sedla mu na klín a přitulila se k němu. Začal ji něžně laskat na krku a hladit dlaní po stehně. Jedním pohybem ruky uvolnil osušku, kterou pak nechal spadnout na zem, kde ji už také nechal ležet.
Během chvíle se přesunuli na postel a mazlili se ještě vášnivěji než předtím. Michal přímo zbožňoval chvíle, kdy Radka vyšla ze sprchy, protože krásně voněla. Její vlasy i pokožka voněly různými krémy a on se přímo nořil do té pestrobarevné vůně.

„Je hezký vědět, že se teď nezvedneš a nepoběžíš do koupelny“ řekl, když už jen ležel pod peřinou a tulili se k sobě.
Dloubla do něj prstem.
„Ne“ ohradila se „teď už bych nikam nešla. – Až ráno“ dodala nakonec neochotně.
Oba dva se rozesmáli jako malé děti. Bylo jim v tu chvíli krásně.

Ráno byla sice Radka nervózní, protože každoranní těhotenský test už pro ni byl přímo návyk, ale časem si zvykla. Když se jí to povedlo, byla šťastná, protože předtím si občas milování pořádně neužila jen proto, že myslela na dítě.

Ten den nezačal vůbec dobře. Radce bylo špatně a celé ráno prozvracela. Zůstala tedy doma.
„To bude dobrý“ řekl jí Michal, když odjížděl do práce „asi jsi něco špatného snědla.“
Souhlasně přikývla, ale myslela na něco úplně jinýho, tedy spíše doufala, že by to mohlo být těhotenstvím.
Mám si jít koupit test nebo nemám? rozhodovala se, koupim si ho, stejně bych tu nejistotu nevydržela.
Během chvíle byla i s testem zpátky doma. Netrvalo dlouho a netrpělivě čekala, kolik proužků se zbarví.
„Jeden. Sakra. Zase jen jeden. Takže je mi vážně blbě z jídla.“
Hodila test naštvaně do koše a šla si lehnout.

Michal si všiml, že má Radka blbou náladu hned, jak ji uviděl, ale přisuzoval to jejím dnešním žaludečním potížím. Že to není žaludkem, pochopil ve chvíli, kdy v koši uviděl použitý těhotenský test.
„Ach jo, tak proto je tak naštvaná“ řekl a jel za ní do obýváku.
Ležela zachumlaná do deky na gauči a dívala se na televizi, ale bylo jasně vidět, že pořad v televizi skoro nesleduje. Sedl si tedy k ní a pohladil ji po vlasech. Podívala se na něj, ale její výraz nic neříkal.
„Zlato, netrap se“ řekl jí tichým hlasem „já vím, že si to děťátko strašně moc přeješ, ale takhle se tím mučit ti nepomůže.“
„Proč si myslíš, že mě trápí právě tohle?“
„Protože jsem viděl v koupelně v koši negativní těhotenskej test.“
Prudce odhodila deku a šla pryč. Oblékla si bundu a řekla: „Mám pocit, že sem tady jediná, kdo to dítě chce.“
Michal se nadechl k odpovědi.
„Nic neříkej, na ty tvoje řeči fakt nemám náladu“ zarazila ho a odešla.
Michal osaměl. Opět osaměl. Takovéhle podobné hádky u nich byly poslední dobou stále častější. Někdy měl pocit, že dokud nebudou mít dítě, nebude nic tak, jak bývalo.